Kam nás vedou mudrci od východu?

Kázání na 6. ledna 2019

Biblická čtení: Izajáš 60, 1 - 6; Efezským 3, 1 - 12; Matouš 2, 1 - 12

            v dnešním evangelijním příběhu čteme o mudrcích od východu. Tradice je ztotožnila s králi. Podle těch darů stanovila jejich počet na tři.

Tito moudří lidé mi připomínají mnohé dnešní lidi. Mohli bychom je nazvat hledající. Přemýšlejí, studují. Zabývají se astrologií, meditací. Když si zajdete do knihkupectví ležícího nejblíže modlitebně, ve které se konají naše bohoslužby, najdete tam tři velké regály. Dva se jmenují duchovní literatura. V nich jsou spisy o esoterice, východních náboženstvích, astrologii a všem možném z duchovní oblasti. Pak je tam jeden regál. Ten se jmenuje náboženství. V něm je křesťanská literatura. Málo lidí kolem nás je ateistů. Je spousta duchovně hledajících lidí.

            No a stejně jako ti mudrci i oni přicházejí do společenství církve. A tito lidé a jejich zvídavé otázky přinášejí znepokojení. Přemýšlející lidé vždy přinášeli znepokojení. Jednak u mocných, stejně jako mudrci u Heroda. Ukazovali totiž na jejich pokrytectví, mocichtivosti zkaženost. Mocní tohoto světa velice rádi do svých plánů vždycky zapřahali i náboženství.

            Znepokojil se i Jeruzalém. Hrozí mocenský spor. Lidé v Jeruzalémě se mohli i znepokojit z jiného důvodu. Jakože mesiáše, krále hledají z jejich pohledu nečistí pohané. Jak to, že na to nepřišli oni - příslušníci vyvoleného národa. Je jim to nanejvýš podezřelé a nepříjemné. Vidíme tady na jedné straně lidi znalé Písma, věřící ve své vyvolení, kterým ale leccos uchází. Znají je téměř nazpaměť. Neznají ale jeho smysl. Na druhé straně lidi, kteří upřímně, s otevřeným srdcem a myslí hledají. A ti mesiáše najdou. Mesiáše, krále, který je natolik odlišný od představ oněch náboženských expertů.

            A tak stejně jako tehdy, tak i dnes na sebe narážejí dvě skupiny lidí. Na jedné straně jsou to lidé upřímně hledající, s otevřenou myslí a srdcem. Ti se často míjejí a dostávají do sporu s lidmi, kteří sice všelicos znají. Je jim ale dobře v jejich představách. Nechávají se manipulovat mocnými, nebo jim třeba i nepokrytě slouží.

Ti upřímně hledající jdou tam, kam jim ukáže informace od Heroda, velekněží a zákoníků. Jdou tam, kam jim ukazuje hlas tradice. Ovšem ta tradice, míří úplně někam jinam, než si její strážci představují. A mudrci, upřímně, otevřeně hledající opravdu nacházejí krále, mesiáše. Ale úplně jiného, než očekávali. Malé dítě chudé rodiny. Jemu obětují to nejcennější. Díky jejich otevřenosti jim Bůh může ukázat, že mají jít zpět jinudy. V tom se skrývá hluboká symbolika. Když se upřímně hledající člověk setká s Bohem, mnění se jeho životní cesta.

            Často opakuji citát Chalila Džibrána: „ Hledáš Boha, nemusíš přemýšlet o tajemstvích. Rozhlédni se, najdeš ho, jak si hraje s tvými dětmi. Tady také máme jakoby naznačenou pouť duchovního zrání. Mudrci, hledající lidé jdou napřed k autoritám. Diskutují s učenci, králi. Ti mají informace. Sami je nechápou. Přesto, byť nevědomky, nasměrují učence dobře. K dítěti. A tak i my všelicos zkoumáme, dodržujeme vnější formy, tradice, studujeme. Všechno to ale může být prázdné a zbytečné pokud nepochopíme, kam nás to má směřovat - To dítě, ve kterém se Bůh sklonil ke světu je výmluvným obrazem. Ten obraz sděluje - tvoje děti, tvoje rodina, ti nejbližší, ti jsou nejdůležitější. Jim obětuj zlato, kadidlo, myrhu - to nejcennější co v životě máš - čas, energii, lásku. Vše ostatní má být k tomu prostředkem.

A tak sestry a bratři, dostáváme nevlastně vyvrcholení a potvrzení zvěsti vánoc. Lidstvo se snaží najít Boha.  A Bůh lidstvu sděluje - nebojte se, nenamáhejte se, já jsem se stal jedním z vás. A to v podobě dítěte - abyste se mě nebáli. Milujte se a jedni břemena neste a já budu mezi vámi.

 Amen