K památce zesnulých.

V dnešním evangelijním oddíle nám Ježíš zaslibuje, že ten, kdo slyší jeho slovo a věří Bohu, který jej poslal, má život věčný, nepodléhá soudu, přešel ze smrti do života. To jsou krásná zaslíbení. Věčný život, soud. 

Kázání na 29. 10. 2017

 Biblická čtení: Moudrost 3, 1-9; 1. Korintským 15, 50-58; Jan 5, 24-27

Biblická čtení je možno si přečíst zde: www.biblenet.cz

V dnešním evangelijním oddíle nám Ježíš zaslibuje, že ten, kdo slyší jeho slovo a věří Bohu, který jej poslal, má život věčný, nepodléhá soudu, přešel ze smrti do života. To jsou krásná zaslíbení. Ale jak tomu rozumět?

 Věčný život, soud. To je lidem dnes vzdálené. Pro mnohé je to ještě tak tématem rozhovorů o reinkarnaci a minulých životech. Když se s lidmi dostanu na toto téma, vždycky říkám, že nevím. Žijeme tady a teď. Co bude po smrti, nevíme. Jediné, co se dá říci, že budeme s Bohem v tom, co nám on sám připraví. Vzpomínám si na paní, kterou jsem navštěvoval v léčebně dlouhodobě nemocných. Říkala mi, že nevěří na to, co církev učí o životě po smrti. Já jsem jí tehdy odpověděl, že to, co nám Písmo svaté sděluje o našem vztahu s Bohem v tomto životě, platí. Proto můžeme vědět, že se můžeme spolehnout na to, co nám zvěstuje o tom, co bude po smrti. Nemusíme se tedy bát. Od velikonoc před dvěma tisíci lety můžeme vědět, že nejdeme do prázdna.

Ovšem nejdůležitější není to, že jednou přejdeme do nějakého nového typu existence. Mnohem důležitější je, že teď, každého dne můžeme přejít ze smrti do života. Pokud totiž slyšíme Ježíšovo slovo – pokud řekneme, ano to, to k čemu vyzýval, tedy láska, odpuštění oběť pro druhé, to platí, potom se v našem životě začne prosazovat něco co je věčné, co přetrvá.

 I jména lidí, která jsme dnes četli při vzpomínce na naše blízké zemřelé, zazněla proto, že na ně rádi vzpomínáme. A proč? Protože jsme od nich zažili něco dobrého. Ať už byli nebo nebyli účastníky církevního života tito lidé ve větší či menší míře slyšeli Ježíšovo slovo – to, co Ježíš přikazuje - tedy žít pro druhé. Nedávno jsme to slyšeli v evangeliu. Miluj bližního svého, jako sebe samého. Podle toho, do jaké míry ten či onen člověk svůj život směřuje, do té míry se ukazuje, jestli jeho život byl smysluplný. To je pozemský současný význam toho, že Ježíš koná soud. Když mluvím s pozůstalými, zpravidla chtějí, abych řekl, že v životě zesnulého byly určité důležité věci, které když se nad nimi zamyslíme, tak odkazují na evangelium.  Vzpomínáme na to dobré, na lásku, oběti, pěkné chvíle, které jsme prožili. To je tady stále s námi, to je věčné. To je tady stále s námi, když naši blízcí s námi již nejsou, když si najednou, třeba i s překvapením uvědomujeme, jak nám scházejí. Mnozí lidé, na které dnes vzpomínáme, prožili věci, kterých jsme my naštěstí ušetřeni. Na rozdíl od nich žijeme v období několika desítek let, kdy v naší zemi není válka. I když je život složitý, dá se říci, že životní úroveň, kterou máme dnes, tady ještě nikdy nebyla. Vzpomínám si, jak můj otec řekl, že jestli je mu v životě opravdu něčeho líto, tak toho, že více nenaslouchal svému otci a svým dědům, kteří se museli vyrovnávat s mnohými dějinnými zvraty, válkou, nemocemi, hladem, bídou.

Kristus se obětoval za nás. Neutekl ze zahrady Getsemanské. Bůh ho vzkřísil. Tím nám ukázal, že se nemusíme bát smrti. Díky tomu víme, že je potřebné a nutné být věrný službě, lásce, oběti, i když se nám to může zdát nesmyslné zbytečné.

Ti lidé, jejichž jména jsme dnes četli, se za nás více či méně obětovali. Věnovali nám čas, energii, sami sebe. Díky nim tady dnes jsme. Tito lidé, jejich oběť dar pro nás, to vše žije dál, to je věčné. Tito lidé v momentě, kdy se rozhodli pro to, že se nám darují, přešli do života, který pokračuje v nás a dále bude pokračovat v lidech, kterým jsme se věnovali my sami. Tak se naplňuje věčný život zde na zemi. Nechme se překvapit, jak to bude vypadat, až se opravdu dostaneme na onen svět, na věčnost.V dnešním evangelijním oddílu Ježíš říká, že mrtví uslyší jeho hlas a budou žít. Tak poslouchejme Ježíšův hlas – milujme se své bližní, v nich se setkáme s Bohem. Naslouchejme jejich potřebám, snažme se je vyplnit. Ten, který se cele vydal, ukázal lidstvu cestu k věčnosti. My pokud poslechneme jeho hlas, budeme žít- opravdu žít plným životem, budeme žít v tom, co zanecháme bližním a budeme překvapeni, až v plnosti na věčnosti zahlédneme vše v souvislostech.