Jak nejlépe investovat? Podobenství o hřivnách.

Kázání na 19. 11. 2017

Biblická čtení: Sofonjáš 1,7.12 - 18; 1 Tesalonickým 5, 1 - 11; Matouš 25, 14 - 30

Biblická čtení je možno přečíst zde: www.biblenet.cz

Toto evangelijní podobenství na mě působí svým výsledkem naprosto nemilosrdně. Jakoby odpovídalo Duchu kapitalismu, který oceňuje výsledky, výnosy. Vidíme zde zdánlivě nespravedlivé rozdělení zdrojů. Jak to, že někdo dostal více a někdo méně? Není to nehorázná nespravedlnost, když ten, kdo hřivnu skryl, byl vyhnán a majetek, který doposud měl, mu byl sebrán a dán tomu, kdo měl nejvíc.

 Ano, tak to v životě chodí. Bohatí bohatnou a chudí chudnou. Lidé ve světě takto neúprosně, nemilosrdně usilují o peníze, výnosy, hlídají si své investice. A kdo nemůže, nestačí, ten má smůlu.

 Avšak pomocí líčení honby za výnosy nám Pán Ježíš chce ukázat, jak je důležité hospodařit s něčím mnohem důležitějším, než jsou peníze, majetek. Toto podobenství je součástí úseku Matoušova evangelia, které pojednává o posledním soudu, při příchodu Božího království. Jde o to, jak si počínat, abychom při dokonání našeho života nebyli zahanbeni. To je pohled víry. Můžeme se zeptat i naprosto světsky: „ Co dělat, jak si počínat, aby náš život k něčemu byl.“ A při tak závažné záležitosti sahá Ježíš, jak je to jeho zvykem, k provokativnímu až skandálnímu stylu, aby nás probudil, vyprovokoval, povzbudil k přemýšlení.

 Podobně jako Pánovi služebníci i mi žijeme ve světě, kde není vidět přítomnost Boží. Obrazem o odcestování správce ukazuje Ježíš na to, jak snadno lze pociťovat absenci morálních pravidel, řádu, jak snadno na to vše lze zapomenout. A v tomto světě, kdy si každý dělá zdánlivě, co chce a na vyšší autoritu se neohlíží, nám byla svěřena různá obdarování, se kterými máme hospodařit. Někomu bylo dáno více někomu méně. Ovšem Boží přijetí je pro všechny stejné. Pocit štěstí a naplnění není závislý na tom, čeho se nám dostalo.

            Oba dva služebníci, kteří rozmnožili to, co jim bylo svěřeno, mají vejít a radovat se spolu se svým Pánem, doslova vejít v radost svého Pána.

 A co ten onen třetí služebník, který hřivnu skryl a neporušenou ji vrátil majiteli? Nesplnil úkol. Vrátil sice majetek neporušený zpět, ale s žádným výnosem. To co říká, jsou pouhé výmluvy. Pán jej propustil ze svých služeb.

             V tomto podobenství jde o peníze. Ve skutečném životě jde o něco mnohem důležitého. Nám je svěřena hřivna evangelia, poselství o Boží lásce, která chce člověka a jeho život vysvobodit. Evangelium vyjadřuje, bez ohledu na deformace v jeho interpretacích a na jeho zneužívání, skutečnou pravdu o životě. Pokud ji využijeme jen pro svůj život, pro svoje duchovní vyžívání se, nebo dokonce k šíření nenávisti a nesnášenlivosti k lidem jiných názorů potom se vlastně proviňujeme proti onomu přikázání, které nám říká, že máme milovat bližního svého jako sebe samého. Je to podobné, jako když sůl zůstane ve slánce, světlo je postavené pod nádobu.

  Evangelium, zbožnost mátožit k tomu, abychom co nejlépe využívali svěřený čas, naše schopnosti ve prospěch bližních. A pokud je nevyužíváme, pokud je naše křesťanství jen soukromou věcí, nebo využíváme svoje nadání jen pro vlastní prospěch, potom se jedná o hřivnu opravdu zmařenou. Služebník je v podobenství vyhnán do temnoty. Pokud my ve svém životě kolem sebe nešíříme evangelium kázané svým životem a když netřeba,tak i slovy, tak aby se šířilo dál, pokud nežijeme tzv. pro druhé, potom i náš život může zůstat v temnotě. Je to temnota otroctví, závislosti, neproměněných vztahů. Je výmluvou reptat na nespravedlnost Pánovu. Hospodin obdarovává rozdílně, odměňuje ale všechny stejně, vědomím přijetí, uvědoměním si nesamozřejmosti všeho kolem nás.

I ten kdo dostal nejméně, jehož služba se zdá sebenepatrnější, je důležitý. Určitě by se našla spousta příkladů, kdy správné rozhodnutí jednoho nepatrného člověka, setkání se s ním mělo za následek celý řetěz událostí, které kladně ovlivnili životy mnohých a mnohých dalších lidí.

 Známý je například příběh jednoho muže ve Francii Tento muž, který žil v pusté suché, nehostinné krajině, se zhruba ve svých pětapadesáti letech rozhodl, že krajinu změní. A začal sázet stromy. A tato krajina se změnila. Z bezútěšných suchých stepí, kde stále foukal silný vítr, a lidé se nenáviděli, se stala krásná pohostinná lesnatá krajina, oplývající vláhou.

Každému z nás bylo dáno, někomu více, někomu méně. Přijetí, odměna u Hospodina je stejná. Nehleďme na to, kdo má více a kdo méně. I ten nejméně obdarovaný může být důležitý. Máme-li podobně jako onen poslední služebník pochybnosti, či strach, mluvme o nich otevřeně se svým Pánem. On nám chce pomoci se vším, co nám brání, abychom svět kolem nás obohacovali tím, že budeme rozmnožovat to, co nám bylo darováno. Jak je možno vše rozmnožovat – životem pro druhé, sdílet se s nimi zejména o ten nejcennější dar – o evangelium o Božím sklonění se k člověku.

Tomu, kdo se svým životem hospodařil, kdo dával, aniž by čekal zpět, tomu bude již v tomto životě dáno zažít odezvu lidí kolem něj, lásku, přízeň, uspokojení v kruhu dětí, přátel, je mu zaslibována naděje života věčného.

Ten, kdo žil jen pro sebe, nerozmnožoval, to co mu bylo dáno tím, že se o to sdílel s bližními, ten o vše přijde. Zůstane sám. Nic mu není platné, co získal pro sebe.

Amen