v dnešním evangelijním příběhu čteme o tom, jak Marie, sestra Lazarova uctila jedinečným způsobem svého mistra. Učinila to úkonem velmi hluboké úcty. Vylila mu na nohy libru velice drahého oleje. ...Bylo to to nejcennější co měla.
Kázání na 7. 4. 2019
Biblická čtení: Izajáš 43, 16 - 21; Filipským 3, 17 - 14; Jan 12, 1 - 8
v dnešním evangelijním příběhu čteme o tom, jak Marie, sestra Lazarova uctila jedinečným způsobem svého mistra. Učinila to úkonem velmi hluboké úcty. Vylila mu na nohy libru velice drahého oleje. Otřela je svými vlasy. Tento velice cenný olej si dívky v Izraeli v zatavené nádobce uchovávali ke dni své svatby. Bylo to velmi pravděpodobně to nejcennější, co měla. Jakoby tím dávala najevo - oddávám se ti, budu tě následovat.
Upomíná nás to na oddíl z Lukášova evangelia. Tam Mariina sestra Marta, která je zaměstnaná péčí o hosty, prosí mistra, ať pošle Marii, aby jí pomáhala. Ježíš jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“ Ano staráme se o mnoho věcí. Dělá nám starosti, jak budeme v budoucnu žít, jestli dostojíme nárokům lidí kolem nás. A zapomínáme na to, že toho mnoho máme. Zapomínáme si uvědomovat, že teď a tady je dostatek důvodů k radosti a vděčnosti, že je tady někdo, kdo nás bezvýhradně přijímá takoví, jací jsme. To je účel existence církve, k tomu nám má sloužit zbožnost, duchovní život.
Marie Ježíši prokázala tu nejhlubší úctu, kterou mohla, dala mu to nejcennější. Vlastně mu symbolicky dala svůj život. Vůně nardu se rozšířila po celé místnosti. A my, když dokážeme k Bohu zjevenému v Ježíši z Nazareta přijít otevřít mu svůj život, tak jako Marie nádobku vzácného olej, tak on jej dokáže proměnit. Vědomí jeho lásky a přijetí, proměněné vnímaní nás samotných a světa kolem nás naplní náš život a svět kolem nás něčím novým - vůní proměněného života.
Hned se objevil ale rušivý hlas - Jidáš, kterému šlo o podle podání Janova evangelia především o něho, samotného, který byl naplněn sobectvím, má námitky. Zdánlivě ušlechtilé námitky. Mělo se to rozdat chudým. Ježíš mu ale oponuje. Marie Ježíše uctila v době pro něj velmi těžké, dala mu svůj život. Je v tom akt nezištné lidské blízkosti, která je tak důležitá a kterou tak postrádáme.
Chudí tady budou pořád, říká Ježíš. Je v tom poselství pro nás. Je kolem nás spousta problémů, těžkostí. Je tolik lidí, kterým bychom měli pomáhat. Velice často se ale stává, že pomáháme druhým a myslíme si, že pro ně dělám to nejlepší. A obrátí se to proti nám. Dochází potom ke zklamání, hořkosti. Lidé se zatvrzují. Je smutné potkat člověka, který se snažil, z dobré vůle pomáhat druhým a potom se jeho život naplnil hořkostí, došlo u něj k vyhoření.
Pomáhat lze i z nesprávných důvodů, kdy lidé řeší své vlastní problémy, mají na mysli své vlastní ambice, někdy i sobectví, kdy chtějí vlastně lidi, kterým jakoby pomáhají využít ke svým cílům. Tady platí to, co nám symbolizuje Mariin čin -u Boha máme hodnotu a přijetí.
Časem jsem dospěl k názoru, že nejvíce pomůžeme lidem tím, že necháme Boha, aby pracoval na našem nitru, našich motivací, dal nám sílu a moudrost k práci na sobě samých. A potom lidem kolem nás ukážeme cestu k tomu, aby oni sami zvládali svůj život.
Upomíná nás na to i apoštol Pavel. Ve srovnání s poznáním Boží lásky, která se nám ukázala v Ježíši z Nazareta je pro něj vše ztrátou. Bytí s Bohem v modlitbě totiž může člověku dát správný vztah k realitě. Může mu to ukázat správný vztah ke službě, k práci, k lidem kolem nás.
Apoštol Pavel zapomíná na to, co je za ním -běží za povoláním Kristovým. Bere na sebe podobu jeho smrti. Pavel nelpí na tom, kým je v očích druhých, jestli je úspěšný nebo ne. A tak osvobozen od toho, co nás lidi tak svazuje, vchází do nového života symbolizovaného Kristovým vzkříšením.
Pavel i Marie, sestra Lazarova tím, že nelpí, tím že dávají Bohu sami sebe, jsou osvobozeni k zaslíbení, že Bůh bude činit něco nového nečekaného.
Amen
