Evangelium - možnost žít ve skutečné realitě.

Kázání na 27. 7. 2014 Biblická čtení: 1. Královská 3, 5 - 12; Římanům8, 26 - 30; Matouš 13, 31 - 33.44 - 52 Biblické texty možno číst zde:http://www.biblenet.cz/ Sestry a bratři, v dnešním evangelijním textu jsme četli další Ježíšova podobenství o království nebeské. Nebeským královstvím se myslí Boží přítomnost v životě člověka, vztah s Bohem. Je potřeba si uvědomit, že tu nejde o náboženskou praxi, chození do kostela. To může být za určitých okolností prostředkem. Jde o skutečný vztah se stvořitelem. V něm podle písma svatého již zčásti, v závdavku zažíváme to, co je zaslíbeno v plnosti na věčnosti, v plném společenství s Bohem. Stále více a více si uvědomuji, že se zde jedná o snahu žít život v realitě, poznávat sebe samého a svět, lidi kolem mě takové jací jsou. Jeden autor to znázornil obrazem. Je to, jako když si sundáme tmavé brýle a vidíme svět takový, jaký je. Jde o probuzení se z virtuální reality, kterou nám servírují sdělovací prostředky, reklama, móda, trendy a vidět opravdovou skutečnost života. Velice dobře to symbolizuje starozákonní čtení o mladém králi Šalamounovi, který si žádá od Hospodina především moudrost pro to, aby dokázal co nejlépe rozhodovat o lidu, kterému má vládnout. A i vztah s Bohem, zbožnost, církev, to vše nám má pomáhat k tomu, abychom se dobře rozhodovali ve všech těch malých každodenních rozhodnutích, žili jsme smysluplný život. Podobenství ukazují na to, že navázat vztah se stvořitelem, který vede k smysluplnému životu je tím nejdůležitějším v našich životech. Podobenství o hořčičném zrnu ukazuje, že Bůh si může používat událostí zdánlivě nepatrných bezvýznamných, aby lidem přinesl spásu – záchranu jejich životů v jejich smysluplnosti, záchranu od toho, aby působili utrpení sami sobě a lidem kolem nich. Hořčičné zrno je velice maličké. V palestinských podmínkách z něj však vyrůstá rostlina, která dosahuje výšky až čtyř metrů. A strom, v jehož koruně hnízdí ptáci, to je v Bibli symbol pokoje, odkaz na strom v ráji, kde panoval pokoj a harmonie. Naplněním tohoto podobenství je to, jak se evangelium Ježíše z Nazareta rozšířilo po celém světě. Někdy stačí nějaké setkání s člověkem, pravé slovo v pravý čas, svědectví a celý život člověka je proměněn. O tom pojednává i podobenství o kvasu. A podobenství o perle a pokladu v poli nám ukazují, že najít to skutečně smysluplné směřování našich životů, to je to opravdu nejdůležitější. Ten obraz o tom, že lidé vše prodají, aby získali onen poklad v poli, nebo perlu nám ukazuje, že vše ostatní musí jít stranou. Pokud bychom totiž nezískali jako ukazatel na cestu životem vztah s naším stvořitelem, který vede k tomu, abychom poznali skutečnou hodnotu věcí kolem nás, vědomí nesamozřejmosti, vděčnosti a nezasloužené lásky, potom se vše kolem nás může stát osidlem, přítěží, břemenem. Velice důležitý je zde onen moment z podobenství o pokladu v poli. Poklad je skrytý. V tomto světě se Bůh se nezjevuje mocně. Dává lidem svobodu se rozhodnout. Jeho hlas je tichý a jemný. Boží přítomnost je zřejmá těm, kteří se ztiší, naslouchají, přemýšlejí. A evangelium, nekonečně hluboká, provokativní a pronikavá zvěst písma svatého přinášející svobodu je skryta pod příkrovem naší lidské nedokonalosti, neporozumění. Do textů, které vznikly v určité době za určitým účelem, si často vnášíme vlastní myšlenky. Proto je potřeba hledat, ptát se, přemýšlet. A tak se dostáváme k podobenství o síti, která z moře vytáhne všechno možné, dobré i zlé. Rybáři potom úlovek třídí. Toto podobenství je svojí zvěstí podobné podobenství o plevelu mezi pšenicí. V nás samotných, i v našich společenstvích je přítomno dobré i zlé. A časem vyjde najevo, kdo jaký je. Já často říkám, že církev je taková škola vztahů, kde setkávají lidé, kteří by se jinak ani nesetkali. A skrze to se lidé učí trpělivosti, snaze o porozumění, odpuštění. Sestry a bratři, Boží působení v našich životech je, jak jsme vyčetli z Ježíšových podobenství často skryté. Z nepatrných začátků však může vzejít něco velkého. Setkáváme se ale i s problémy a těžkostmi. Platí však co píše Pavel Římanům: „ Víme, že všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.“ Bůh má moc doprovázet nás a vyučovat také a hlavně skrze problémy, těžkosti. Neopouští nás. Je potřeba se mu neuzavírat, předložit mu, co prožíváme, co nás trápí. On o všem ví. On je původcem naší víry. To má na mysli apoštol Pavel, když mluví o lidech, které Bůh vyhlédl, určil, ospravedlnil atd. Bůh nás chce doprovázet od začátku až do konce. Amen