Díkuvzdání za úrodu

Kázání na 5. 10. 2014 Biblická čtení: Deuteronomium 28, 1 - 5; 2 Korintským 9, 6 - 15; Lukáš 12, 22 - 26 Sestry a bratři, nedávno jsem si na serveru vira.cz přečetl půvabnou historku z knihy Bermejo José Carlose Vlídné příběhy. Když jeden bohatý podnikatel narazil na rybáře, který poklidně seděl opřený o loď a hrál si s dětmi, zděšeně se ho zeptal: „Proč nerybaříš?“„Protože pro dnešek jsem už ulovil dostatečné množství ryb,“ odpověděl rybář.„Proč neulovíš ještě nějaké další?“„A co bych s nimi dělal?“ „Vydělal bys více peněz,“ zněla podnikatelova odpověď.„Mohl bys k lodi připevnit motor, vydat se do hlubších vod a ulovit více ryb. Pak bys získal peníze na dvě lodi…, a snad i na celou flotilu. A stal by se z tebe boháč jako ze mne.“„A co bych dělal potom?“ zeptal se rybář. „Mohl by sis pořádně užívat života.“„A co myslíš, že právě dělám?“ odpověděl rybář. Tento příběh vyjadřuje jeden zásadní problém v našich životech, chybu, kterou děláme. Pořád se domníváme, že k tomu, abychom byli šťastni, nám něco schází. Říkáme si, kdybych měl tamto a tohle, cítil bych se šťastný. Když dosáhnu té a té úrovně složím nějakou zkoušku, budu šťastný, bude mi lépe. A na konec se to stane, my si koupíme vysněné věci, provedeme to, co jsme si předsevzali. A co je výsledek? Pocit uspokojení? Uznání okolí? Ne opět prázdnota. Podobně je to v dnešním příběhu. Podnikatel se snaží rybáři vnutit svůj způsob myšlení. Rybář si má vydělat, zbohatnout a pak si může užívat života. Jenže on to dělá už teď. Ano bude se muset dále snažit, pracovat. Nelze se spoléhat jen na to, že se o mě někdo postará. Ovšem nelze si pro touhy po tom, abychom měli něco víc, nebo kvůli strachu z toho jak to bude dál brát radost z přítomného okamžiku. Teď hned, bez toho, že bychom čekali na to, jestli se nám něco splní nebo ne, bez toho, že něčeho dosáhneme můžeme být vděční a šťastní. Je tu přece Bůh, který ví co potřebujeme a dává nám sílu a moudrost pro to, abychom využili všeho, čeho nám ze své veliké lásky dává.Nikdo v životě nebude šťastnější než malé dítě, které ze všeho žasne. Raduje z květin, deště, sněhu. Bůh nám teď na podzim opět připravil naprosto úžasné představení, když vidíme barevné ovoce, které se sklízí ze zahrad a sadů. Příroda se barví. Jak naprosto úžasné je třeba i to, když se slunce po mlhavém začátku dne prodere mlhou a je krásný slunečný teplý den s krásnou modrou oblohou. O toto vše a ještě o mnohé další ještě cennější věci bychom přišli, kdybychom začali hrát hru, kterou s námi hraje tento svět - pokud bychom se začali pořád zaměstnávat tím, jak to bude v budoucnosti, jestli to zvládneme nebo ne. Nebo dokonce kdybychom se trápili pomyšlením na to, jak získat víc a víc věcí. To by nám zabránilo radovat se ze skutečných radostí, které jsou k dispozici tady a teď, zdarma - krása nezaslouženého daru života, úroda, vztahy s dětmi, které tak rychle rostou a během okamžiku dospějí a zmizí někam do světa. A navíc nás starosti o budoucnost a sny o něčem jiném, co nemáme a ani asi mít nebudeme, zabraňují v tom, abychom ten přítomný okamžik co nejlépe prožili a co nejlépe se připravili na chvíle těžké, složité a bolestné, které určitě přijdou. Sestry a bratři, každý rok si touto dobou připomínáme, že náš Bůh je štědrý dárce, který sesílá, jak říká biblický svědek, slunce i déšť na dobré o zlé. Radujme se z toho a buďme vděčni. Tím měníme sami sebe a svět kolem nás. Tím postavíme hráz tomu, aby se ve světě, který Bůh z lásky stvořil, šířilo zlo dané lidským hříchem, zlobou, závistí. Amen