Cesta do Emauz - druhá neděle velikonoční.

Kázání na 26.4.2020

Biblická čtení: Skutky 2, 14a.36 – 41; 1 Petrův 1, 17 – 23; Lukáš 24, 13 - 35

Jak zklamaní asi museli být Ježíšovi učedníci po té, když jejich mistr zemřel potupnou smrtí na kříži. Takové do něho vkládali naděje. Konečně někdo, kdo nás osvobodí od římského jha, obnoví samostatný židovský stát, pomstí se nepřátelům, nastolí pokoj, blahobyt. Takovéto naděje vkládali židé do Ježíše. Všechny tyto naděje však přišli vniveč. Místo nastolení nového krále přišel nepředstavitelný krach. Jak to, že se Ježíš nezachránil, když činil takové nevídané zázraky? Byl to asi jen naivní snílek, možná dovedný podvodník. Budeme muset zase čekat někoho jiného? Ale jak dlouho ještě?

A že je jeho hrob prázdný? Pokud tomu tak doopravdy je, pokud je Ježíš živ, proč nezasáhne a neztrestá ty, kdo ho poslali na kříž?

Podobně jako učedníci na cestě do Emaus se ptalo v dějinách nespočet lidí. Proč se děje to, co se děje. Proč zlo vítězí nad dobrem. Kde jsi Bože? Proč se na to vše díváš? Raději než v Boha budeme věřit vlastní síle, schopným vůdcům. Křesťanství podle mnohých našich současníků zklamalo. Mýlíme se tedy, když si myslíme, že víra v Krista je silou, která mění lidské životy? Není v našem světě poselství o vítězství lásky a oběti jen romantickým zastaralým snem?

Ačkoli se nám však zdá, že jsme se svými otázkami sami a nikdo nás neslyší, opak je pravdou.

K učedníkům odcházejícím v chmurách z Jeruzaléma se připojil Ježíš. Šel s nimi a naslouchal jim. Ptal se jich, o čem to rozmlouvají. Stejně jako jim tehdy, naslouchá i nám dnes. Zajímá ho, co nás trápí, o čem přemýšlíme. Naše otázky nezní do prázdna. Bůh zjevený v Ježíši Kristu nás doprovází na naší životní cestě a slyší nás.

Učedníkům před Emauzy ukazuje Ježíš na biblických citátech, že cesta mesiáše měla vést skrze utrpení ke slávě. Napravuje tak jejich mylný pohled na knihu, jíž dnes říkáme Starý zákon. Učedníci se zřejmě soustředili jen na místa o tom, jak Hospodinův mesiáš porazí všechny nepřátele, vyžene římské okupanty a nastolí klid, mír a prosperitu.

I nám dnes Bůh posílá nám do cesty sestry a bratry, kteří nám pomáhají pomocí Písem svatých rozumět vztahu mezi Bohem a tímto světem. Je přítomen ve shromážděních kde se vykládá písmo, byť by tam byli shromážděni jen dva nebo tři.

Tím nejhlubším smyslem písem je to, že cesta ke spáse vede skrze utrpení do slávy. Obecně platí, že pokud se má vytvořit něco trvalého, hodnotného a smysluplného, stojí nás to námahu a utrpení. Tím více to platí, pokud chceme žít život v souladu s Boží vůlí. Ta je totiž v protikladu se směřováním tohoto světa. Ten je totiž ovládán božstvy zisku, moci. Člověk se musí vzepřít tomu, kam ho chce svět směřovat, doslova zapřít sám sebe, být ukřižován spolu s Kristem. V těchto pojmech jde o to, že naše hodnota, identita je daná již od počátku. Život sám je zázrak. Jde o osvobození z lpění na tom, jak nás přijímá svět kolem nás. Nemusíme být závislý na proměnlivé, nestálé reakci světa kolem nás.

Učedníci ani po té co jim Ježíš tak dobře vysvětlil Písmo svaté, svého Pána nepoznali. Blížil se večer a tak jej začali přemlouvat, aby s nimi zůstal přes noc. Když k nim tak zajímavě mluvil, bylo by ho přece škoda nechat jít. Ježíš jako by chtěl jít dál. On se nikomu nevnucuje. Čeká na naše pozvání.

Když zasedl Ježíš s učedníky ke stolu, ujal se role hostitele. Vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. A tu ho najednou učedníci poznali. Vědomí, že byl jejich Pán vzkříšen, je vedlo k tomu, že bez váhání vyznávali jeho vzkříšení a panování, i když tím riskovali život. Bezpochyby se zde jedná o odkaz na poslední večeři učedníků s Ježíšem a také obecně na svátost Večeře Páně. V ní si připomínáme také to, že nás Bůh zjevený v Kristu zabezpečuje všemi dary tělesnými i duchovními. Když člověk oslovený svědectvím Písem pozve Boha, který se zjevil v Ježíši Kristu do svého života, on mu dá poznat, kým skutečně je. Mění jeho smýšlení, pohled na život kolem, vztahy s ostatními lidmi. Potom pochopíme, že příběh Ježíšova života, smrti a vzkříšení a vzkříšení je to, co ukazuje na to, o co nám má v životě opravdu jít. Toto poznání je silnější než hlas světa kolem nás, který nám tvrdí, že víra ve vzkříšení je bláznovství. Tak jako to vedlo učedníky, k tomu aby se o svůj zážitek rozdělili se svými druhy v Jeruzalémě, tak i nás to vede k sdílení evangelia s lidmi kolem nás a k následování Ježíšova příkladu.

Tímto svým zvěstováním evangelia slovy a především skutky zpřítomňujeme dalším lidem kolem nás, že Bůh je stejný a přítomný jako před dvěma tisíci lety. I oni tak mohou pocítit jeho přítomnost a pravdivost zvěsti o vzkříšení. I oni mohou jít cesto ke svobodě a naplněnému životu.

Amen