nedávno jsem začal své kázání citátem z úvodu knihy Scotta Pecka „ Nevyšlapanou cestou“, který zní: „život je těžký“. V další své knize „ Dále nevyšlapanou cestou“ autor toto opakuje a připojuje k tomu: „ život je složitý.“
Kázání na 23. 7. 2017
Biblická čtení: Izajáš 44, 6 - 8; Římanům 8, 12 - 25; Matouš 13, 24 - 30 . 36 - 43
nedávno jsem začal své kázání citátem z úvodu knihy Scotta Pecka „ Nevyšlapanou cestou“, který zní: „život je těžký“. V další své knize „ Dále nevyšlapanou cestou“ autor toto opakuje a připojuje k tomu: „ život je složitý.“ Je velmi složité posoudit, kdo jaký jsme, jaké jsou motivy lidí kolem nás k jejich jednání.
To vyjadřuje i dnešní Ježíšovo podobenství o plevelu mezi pšenicí. Ti z vás, kteří pracují na zahradě, vědí jak obtížné je rozpoznat klíčící rostlinky plevele a kulturních rostlin. V tomto podobenství má Ježíš na mysli pšenici a jako plevel Jílek Mámivý. Když je možno od sebe Jílek a pšenici od sebe rozpoznat, jsou do sebe zapleteni tak, že by se s Jílkem vytrhala i Pšenice.
Polem míní Ježíš v podobenství tento svět. Pole je lidská společnost. Nebo to můžeme ještě zúžit. Polem je lidské nitro, lidská duše. A v nás lidech roste mnohé, dobré i zlé. Jak říká jedno indiánské přísloví, v našem nitru žijí dva vlci, dobrý a zlý. Zvítězí ten, kterého víc krmíš. Ta dělicí čára mezi dobrým a zlým nevede mezi skupinami lidí. Ta dělicí čára vede naším nitrem. Proto je dobré držet se jedné zásady. Nikdy neodsuzujeme člověka jako takového. Je nutné rozlišovat u každého člověka jednotlivé jeho skutky. Ty můžeme posuzovat podle toho, jaké přinesli ovoce. Motivaci neposoudíme. Nevíme, kdo čím prošel, čím byl formován. To, že mi žijeme jako tzv. slušní lidé, není naše zásluha. Není naše zásluha, že jsme se narodili do dobré rodiny, dostalo se nám patřičné péče. Vzpomínám si v této souvislosti na scénu z Čapkových povídek. Zastřelený zloděj jde k poslednímu soudu. Jako soudci tam vystupují lidé, kteří byli soudci i v pozemském životě. Bůh tam vystupuje pouze jako svědek. Ví totiž vše, a proto nesoudí.
Každý člověk si o sobě většinou myslí, že činí dobré, z dobrých pohnutek i když jsou to často zločiny. A když už se dopustí nějakého zlého činu, často to zdůvodňuje tak, že byl k tomu donucen.
Teprve časem se ukáže, kdo jaký je, jaké jsou motivace našeho jednání. Je to dost často patrné na tom, jaké ovoce to nese v jeho soukromém životě, vztazích, rodině.
A ten, kdo halasně bojuje proti prohřeškům druhých, kritizuje, odsuzuje, nadává, často tím zakrývá svoje vlastní sobectví a pokrytectví.
Od nepaměti se děli a dějí různé pokusy vymítit zlo., nastolit dokonalou společnost. Takové pokusy ovšem mohou dělat jenom nezralí, nemoudří lidé. Opravdu zralý člověk ví o své nedokonalosti, o tom, jak v lidském nitru je prorostlé dobro a zlo. Často je to tak, že se pod ušlechtilými hesly o dobru, blahu pořádku uskutečňovali ty nejsobečtější a nejzvrhlejší cíle. Co bylo výsledkem, to z historie velice dobře víme.
Tak jako v mnohých jiných případech platí i zde, jediný člověk, kterého můžeme měnit, jsme mi sami, každý z nás vydá před Bohem počet z toho, jak jednal.
Vedu s lidmi mnohé rozhovory. Často vášnivě nadávají na zlořády tohoto světa. To co říkají je jako vystřiženo z titulků bulváru a negativisticky zaměřeného televizního zpravodajství. Říkám těmto lidem, že ve světě je spousta zla. A to nejlepší co můžeme udělat, je pracovat sami na sobě a na vztazích s našimi nejbližšími. Je snadné milovat lidstvo, ale je nesnadné vyžít s člověkem, se kterým žiji pod jednou střechou. Znovu opakuji - jediný člověk, kterého můžeme změnit, jsme mi sami. A to velmi těžce. A v tom je velmi důležité to, o čem píše apoštol Pavel epištole Římanům. Máme se nechat vést Duchem Božím. Ten nám ukazuje, že jsme Boží děti. Ve svobodě Božích dětí a vědomí, že jsme milováni takový, jací jsme, nám také ukáže, ve chvíli, kdy jsme na to zralí, co je potřeba z našeho života odstranit. V modlitbě můžeme sdělit Bohu, který to unese věci, které by lidé kolem nás neunesli. Na situaci, ve které se nacházíme, se potom můžeme podívat jinak. Můžeme pochopit, v čem děláme chyby a proč jsou druzí lidé takový, jací jsou
A tak využijme této možnosti a ve ztišení se nechme Bohem očišťovat a měnit. To je způsob jak odstraňovat to zlé a nedělat přitom víc škody než užitku.
Amen
