Blahoslavení chudí, hladoví, plačící? Z nouze ctnost?

Kázání na 17. 2. 2019

Biblická čtení: Jeremjáš 17, 5 - 10; 1 Korintským 15, 12 - 20; Lukáš 6, 17 - 26

biblická čtení je možno si přečíst zde: www.biblenet.cz

            blahoslavení chudí, hladový, plačící. Co je na tom tak povznášejícího aby člověk trpěl? Nedělá Ježíš z nouze ctnost? A jak dojde k onomu nasycení? Proč se tito lidé budou smát? To opravdu máme toužit po tom, aby nás lidé nenáviděli, abychom byli tupeni vylučováni?

Čeho se mají bát bohatí, sytí, úspěšní lidé? Tyto Ježíšovy výroky v nás nastolují mnohé otázky. Směr, který nám Ježíš ukazuje je naprosto opačný vůči tomu, kam ukazují běžně přijímaná měřítka naplněného úspěšného života ve společnosti, ve které žijeme. Co je špatného na tom mít majetek, nehladovět, být populární? Vlastně nic. To nejsou sami o sobě špatné věci. Dokonce se dá říci, že to jsou základní lidské potřeby. Lidé potřebují něco mít. Musíme někde bydlet. Bylo by zvrácené po lidech chtít, aby hladověli. A není člověku dobře, pokud je samotný. Potřebujeme být uznáváni od druhých lidí. Problémem může ovšem být, když se stanou sami o sobě účelem.

            Když sledujeme život kolem nás, zjistíme, že touha lidí po těchto věcech je zdrojem utrpení pro ně samé i pro jejich okolí. Bezohledná touha po bohatství vede k rozpadu vztahů. Lidé mají obrovský majetek. Daní za to jsou ale rozvrácené rodiny, vztahy. Ze svého vlastního okolí vím, jak takový lidé přicházejí o zdraví. Nakonec zjišťují, že si ani nashromážděný majetek neužijí, nemají si ho s kým užít. Jejich život může skončit v osamocenosti. Doprovázejí je výčitky svědomí nad tím, že ztratili něco cenné. Nedávno jsem četl výrok jednoho velice úspěšného a bohatého člověka. Tento člověk se vyslovil v tom smyslu, že by dal své bohatství za jeden jediný funkční trvalý vztah.

A je to právě bezohledné hromadění majetku v rukou úzké skupiny lidí, co vede k sociální nerovnosti, napětí, revolucím.

Žijeme v bohaté zemi. Na poměry tohoto světa jsme bohatí. Máme spoustu zdrojů vedoucích k téměř okamžitému nasycení, pobavení. Zapneme, televizi, internet. Náš hlad, touhy, nebo spíše řečeno chtíče mohou být téměř okamžitě nasyceny. Třeba i na dluh. Cena za toto vše je nakonec velmi velká, neunesitelná.Chceme li mít něco hned, půjčíme si peníze a platíme úroky. A tak bohatství za každou cenu, okamžité nasycení potřeb, pobavení může vyjít velice draho. Ztrácíme tak vnímavost. Vnímavost pro temné stránky naší osobnosti, či charakteru, se kterými musíme bojovat, aby nás neovládali. Pokud nad nimi nedokážeme obrazně, nebo doslova zaplakat, pokud utíkáme do okamžitého uspokojení, může to mít nakonec tragické důsledky. Ztrácíme citlivost pro potřeby našich bližních. ti se od nás odvrátí a zůstaneme osamoceni. Co je velice důležité, ztrácíme tak vnímavost pro to, že je kolem nás spousta nádherných, fascinujících věcí, které bereme jako samozřejmé - život sám, příroda. Vždy je kolem nás dost důvodů k radosti a vděčnosti. Je jen potřeba být pozorný.

            Proto Ježíš říká - blahoslavení chudí - jinde v evangeliu k tomu připojuje chudí duchem. Tedy ti, kdo si bez ohledu na svoji majetkovou situaci uvědomují, s čím vším musí bojovat, uvědomují si svoji nedokonalost a pomíjivost, jak je vše co mají nesamozřejmé. To je základem k stálému pocitu vděčnosti. Svědomí takovým lidem nedovolí, aby byli necitlivý k problémům a těžkostem svých bližních. Potom je možné najít cestu k smysluplnému životu. Takový lidé mají předpoklady pro to, aby poznali, že v příběhu syna člověka - Ježíše Krista, v jeho jménu se zjevila pravá podstata smysluplného lidství. Ano takový lidé, jak říká Ježíš v dnešním čtení z evangelia, budou i nenáviděni. Jdou proti proudu tohoto světa. Ukazují na sobectví, které ničí životy lidí, přírodu. Budou mít ale hojnou odměnu v nebi - tím se myslí to, že se nakonec ukáže, že přes všechno nepochopení, posměch, nebo i pronásledování měli pravdu.

            Vzpomínám si, jak mě kdysi okouzlil obraz z dnešního čtení z Jeremjáše. Ten kdo doufá v Hospodina, je opravdu jako strom zasazený u vod. Bůh mu ukazuje, že je přijímán takový, jaký je, dává mu správný vztah ke všem věcem kolem nás. Umožňuje nám neztratit citlivost, nesklouznout k bezohlednosti, k okamžitému uspokojení bez ohledu na následky.

Jak píše apoštol Pavel v dnešním čtení z listu Korintským - Bůh to, co hlásá Ježíš v evangeliu, potvrdil tím, že dal církvi zkušenost, kterou nazvala vzkříšení. To je naděje na to, co přetrvá, i přes hranice smrti.

Amen