„ Jsou nějaké způsoby , jak změřit duchovní sílu člověka?“ „ Jsou jich spousty.“ „ Řekni nám nějaký.“ „ Zjistěte, kolikrát jste během jediného dne vyvedeni z rovnováhy.“
Biblická hodina na 8. 4. 2020
Vyrovnanost - úryvek z knihy Anthony de Mella - Minutová moudrost
„ Jsou nějaké způsoby , jak změřit duchovní sílu člověka?“ „ Jsou jich spousty.“ „ Řekni nám nějaký.“ „ Zjistěte, kolikrát jste během jediného dne vyvedeni z rovnováhy.“
Do pro vodný text z Bible: List Efezským 4, 29 -32
" Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám."
V obvyklém pořadu biblické hodiny následuje patnáctiminutová kontemplativní modlitba.
Velikonoční úvaha.
Žijeme už několikátý týden v karanténě. Děti jsou doma. S partnery, kteří jinak chodí práce se vidíme celý den. Lidé ve městech jsou kvůli omezeným možnostem často většinu času v bytech. Nastává jev nazývaný také též ponorková nemoc.
Není lehké v takovéto situaci zachovat klid. Někdy stačí nevhodné slovo, nevhodný tón hlasu a gesto. To, co jindy snadno přehlédneme vede k výbuchu třeba dlouhodobě potlačovaných emocí.
Lidé žijící ve vztahu s Bohem ale mají jedinečnou možnost tyto všechny emoce, prožitky, domnělé či skutečné křivdy přinášet v modlitbě Bohu. To nám umožňuje podívat se na situace a vztahy z jiného pohledu. Najednou poznáváme proč se chováme právě tak jak se chováme. Vidíme s překvapením, že náš protějšek má dost důvodů chovat se právě tak, jak se chová. A tak můžeme nepříjemným situacím předcházet. A když už k nim dojde, můžeme je z nadhledem, odstupem řešit, bez toho, abychom si věci, které se staly brali osobně.
V době mimořádných opatření nás zastihly i letošní velikonoce. Opět si připomínáme příběh člověka, Ježíše z Nazareta. Za jeho pozemského života jej vlastně nikdo nepochopil. Skoro všichni jej opustili. Jak mu asi muselo být, když ti, kdo při jeho příjezdu volali „Hossana synu Davidovu“ pár dní na to volali: „ Ukřižuj.“ Ježíš měl možnost lidem nadávat. Mstít se. Neudělal to. Naopak. On se modlí za své trýznitele: „ Otče odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“
Co Ježíšovi umožnilo, zastávat takovéto postoje? V evangeliích čteme o jedinečném vztahu Ježíše s Bohem. On věděl, že je bezvýhradně přijímán a milován. Často se v evangeliu opakuje informace o tom, že odcházel na pustá místa a tam se o samotě modlil. Modlil se i v Getsemane. Tady můžeme hledat onen zdroj, který Ježíšovi umožnil, aby byl takový jaký byl. A když potom po velikonocích tajemně přetvořen přichází k učedníkům, přináší pokoj. A padesát dní po velikonocích najednou vidíme učedníky, kteří vlastně chtěli být ministry v Ježíšově vládě také přetvořené. Najednou jsou to apoštolové lásky, kteří dokážou obětovat sami sebe.
Jsme vystaveni lecčemu. A je lépe nepřemýšlet o tom, co nás ještě čeká. Ale teď o velikonocích nám může zaznít Ježíšovo slovo: "Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ A tak ve spojení s ním i my můžeme projít zkouškami, které na životní cestě potkáme.
Následuje tichá přímluvná modlitba, modlitba Otče náš a požehnání.
