Své pappenheimské znáti

 Pokud někdo píše do časopisu, měl by si ověřit fakta a dávat pozor, aby jich správně použil. Napsal jsem tedy do Týdeníku rozhlas a už obdržel odpověď, že děkují a otisknou:

   Je 8. listopadu 1620 a zuří třicetiletá válka, napsala jindy šikovná a dobře píšící Jitka Škápíková v TR 28/2015.

   8. listopadu kousek nad Prahou stojí už druhý den proti sobě dvě vojska a do večera se rozhodne. Nic zatím nezuří a nikdo ani netuší, že historici později počnou datovat počátek třicetileté války zahájením českého stavovského povstání, tak spektakulárním naším zde už jednou s úspěchem aplikovaným úředníků z oken házením a posléze dělostřelbou na Vídeň, což nezapomenuto a patřičně panu Kašparu Kaplíři na hrdle splaceno. Semtam šarvátka v tom mezidobí a žádné zuření.

   Napsat, že „na straně Albrechta z Valdštejna proti švédským vojskům bojuje pluk pappenheimských a velí mu… ..a že se Pappenheim svým osobním nasazením zasloužil o výsledek bitvy, když se postavil do čela umdlévajících katolických vojsk“ je už vyložený nesmysl. To, že do středoevropských záležitostí zasáhnou Švédové, zatím nikdo netušil, a soudím, že na bělohorském bojišti nebyl ani jediný Švéd. Asi se tu pojednou píše o jiné bitvě.

   A nebyl tu ani Albrecht z Valdštejna, jen jeho pluk. Tento bezectný psanec, jak jej označili moravští stavové, nedávno ukradl stavovskou pokladnu a vypočítavě s ní přilezl k nohám Ferdinanda II., soudě, že pšenka mu zde pokvete nejbujněji. A kvetla, jak víme, a za vydatného přispění nesporně vojensky schopného velitele hraběte Pappenheima. Ten však žádnou významnou roli na Bílé Hoře neměl, natož aby se „postavil do čela umdlévajících vojsk“. Pokud zde někdo umdléval, byla to stavovská vojska, jež v závěru umdlela zcela a uprchla za hradby Prahy, aniž by se kdo pokusil je přimět obraně dobře opevněného a zásobeného města. Konečně i známý hrdina Fridrich Falcký se poradil s Vaňkem a inspiroval tak vznik slavné dřevořezby u svatého Víta.

   Kolem bitvy se později vynořilo mnoho mýtů, jeden z nich se možná týkal i Pappenheima a snad nejslavnější je ten o oběti Šlikových „Moravanů“. Tak to bývá v mnoha případech. A také v mnoha případech autoři přebírají nesmysly a nové ještě vytvoří. Bohužel se to stalo i v tomto případě.

Richard Mandelík, Praha