PKF na jaře 2024

29. ledna zde hraje Prague Philharmonia Wind Quintet, k němuž přiřazen basklarinet v podání Jindřicha Pavliše, neb na závěr bude hrán sextet. Zahajujeme tátou dechového kvintetu Antonínem Rejchou a jeho Dechovým kvintetem D dur, op. č. 3. Ten od počátku doslova zpívá a občas se zablýská flétna. K Adagiu poznamenávám procítěně elegantní. Menueto je pro mě příjemné pokračování dobré nálady. Chvíle flétny přichází ve Finale, Allegrettu. Další skladba upomíná na Händelovu Vodní hudbu a Respighiho Římské fontány pouze tématicky a názvem Hudba k vodotrysku, divertimento pro dechové kvinteto a je to, jak už název upomíná, půvabná maličkost hravá a nápaditá a lze tu leccos zajímavého slyšet.

Po přestávce se hraje Ježkův dechový kvintet, kde použita pikola a potvrzen Ježkův talent pro klasickou hudbu. Skladbou večera je však nesporně Janáčkův dechový sextet Mládí, kde právě tím šestým je basklarinet. Dle mého jde o jednu z nejlepších českých dechových komorních skladeb a dílo opravdu soukromé vůně. Kdyby to tak slyšel profesor Rejcha, určitě by Janáčka pochválil.

Vyloženě sváteční koncert je 26. února a Martinu nutno převelice pochválit za výběr aktérů a promyšlený program, kde jako jedna z mála si povšimla 40. výročí úmrtí Jana Nováka a podařilo se jí do jednoho koncertu obsadit obě skladatelovy hudebně činné dcery. Celý večer je tedy novákovský a na flétnu hraje už jednou vystupující v Café créme flétnistka Clara Nováková a na klavír Dora Novak-Wilmington, jim k ruce jsou Lukáš Pospíšil s violoncellem, Tomáš Františ s fagotem a u klavíru Filip Martinka. Také musím dle svého zvyku vzpomenout na hezounkou brejlatou obraťstránku.

Zahajujeme Sonatou Phantasia pro violoncello fagot a klavír, kde druhá věta je vyložená rytmická bomba. Nato si skvěle zahraje flétna v Sonatě super „Hoson Zes...“ pro flétnu a klavír. Tahle ve strhujícím tempu hraná skladba by byla soustem pro Janu Jarkovskou, jež se ráda obrací k hudbě 20. století. Jana se dnes náhodou přišla podívat a já ji vyzvu, aby do novákovské flétnové literatury někdy vstoupila.

Po přestávce se hraje Capriccio pro flétnu a klavír, který mi zde připadá až občas agresivní a vše uzavře Sonata tribus pro flétnu, housle a klavír upravená M.Střelákem pro sestavu flétna, violoncello a klavír, což znamená, že univerzální a vše zahravší cello zastoupí housle. Skladba je opravdovým vrcholem večera a zkouškou pro každý nástroj. Na sesli obraťstránky zaskočí pohledná Anetka. Opakuji rád, že obě i s Martinou si za dnešní program zaslouží převelikou pochvalu. Pokud jde o mě, slyšeli jsme koncert roku komorní řady.

25. března tu máme mladé a nadějné Trio Incendio, v němž violoncello ovládá bratr krásné altistky Collegia Vocale 1704 Anety Vít Petras. Na housle hrá Filip Zaykov a u klavíru k potěše oka mého hezká brunetka Karolína Františová. Začínáme Martinů Klavírním triem č. 3 C dur, jež je velmi tklivé v pomalé větě. Nyní se připojí zřejmě vesele naladěný Stanislav Svoboda s violou, aby sestava zahrála Sukův Klavírní kvartet a moll, op. 1, což nasvědčuje, že jde o autorovo první dílo. Jde o optimisticky naladěnou skladbu (rány osudu teprve přijdou, za niž na konzervatoři Dvořákem pochválen, a ode mě dnes také.

Po přestávce se dostane ke slovu Klavírní trio č. 4 a moll, op. 90, „Dumky“, Dvořákův slavný a vděčný kus. Klavír po celý večer hodnotím jako velmi jemný, inteligentní a přesný a podporující dobrou náladu zejména v Dumkách se blýskne, zde zajiskří i ostatní. Toto trio nutno sledovat. Přidává se maličkost od zkušeného skladatele Luboše Sluky.

27. května jsem moc rád, že opět uslyším naše proslavené a navýsost sympatické Bennewitzovo kvarteto, jež doplní na sextet Lukáš Pospíšil s violoncellem a Karel Untermüller s violou. Dnes první dvě skladby ze zlatého fondu české komořiny a to Janáčkovy Listy důvěrné, jimž šedivý vlk vyjádřil svůj vztah ke Kamile Stösslové. Není nad zamilované staříky. Následuje Smetanovo žívotní ohlédnutí v podobě prvního kvartetu, kde si možno představit cokoli včetně záletů a vzpomínek na život bez selhávajícího sluchu.

Po přestávce se připojí hosté k zahrání Brahmsova Smyčcového sextetu č. 2 G dur. Jeho poslední dvě věty mě doslova nadchnou. Přidávají Furiant z Dvořákova sextetu. Dnes mi Martina vrací veliký balík knih a desek, až mi rameno poklesá. Já jí nesu komplet Maraisových gambových sonát v podání toho nejpovolanějšího Jordiho Savalla.

10. června nadchází dlouho očekávaný den, kdy zde vystoupí Smetanovo trio s Markétou Janouškovou. Ten koncert má samozřejmě samostatnou esej, jak je zvykem u té naší holky.

Z komořiny se výjimečně odebereme do Rudolfina v neděli 15. června, kde je se mnou čímsi virovým stižená Sylvie, již zdraví vyžene před přestávkou domů. PKF na jaře 2024

Navštíveno pět komorních koncertů konaných v matfyzu na Malostranském náměstí, ten pátý popsán zvlášť, a jeden orchestrální.

29. ledna zde hraje Prague Philharmonia Wind Quintet, k němuž přiřazen basklarinet v podání Jindřicha Pavliše, neb na závěr bude hrán sextet. Zahajujeme tátou dechového kvintetu Antonínem Rejchou a jeho Dechovým kvintetem D dur, op. č. 3. Ten od počátku doslova zpívá a občas se zablýská flétna. K Adagiu poznamenávám procítěně elegantní. Menueto je pro mě příjemné pokračování dobré nálady. Chvíle flétny přichází ve Finale, Allegrettu. Další skladba upomíná na Händelovu Vodní hudbu a Respighiho Římské fontány pouze tématicky a názvem Hudba k vodotrysku, divertimento pro dechové kvinteto a je to, jak už název upomíná, půvabná maličkost hravá a nápaditá a lze tu leccos zajímavého slyšet.

Po přestávce se hraje Ježkův dechový kvintet, kde použita pikola a potvrzen Ježkův talent pro klasickou hudbu. Skladbou večera je však nesporně Janáčkův dechový sextet Mládí, kde právě tím šestým je basklarinet. Dle mého jde o jednu z nejlepších českých dechových komorních skladeb a dílo opravdu soukromé vůně. Kdyby to tak slyšel profesor Rejcha, určitě by Janáčka pochválil.

Vyloženě sváteční koncert je 26. února a Martinu nutno převelice pochválit za výběr aktérů a promyšlený program, kde jako jedna z mála si povšimla 40. výročí úmrtí Jana Nováka a podařilo se jí do jednoho koncertu obsadit obě skladatelovy hudebně činné dcery. Celý večer je tedy novákovský a na flétnu hraje už jednou vystupující v Café créme flétnistka Clara Nováková a na klavír Dora Novak-Wilmington, jim k ruce jsou Lukáš Pospíšil s violoncellem, Tomáš Františ s fagotem a u klavíru Filip Martinka. Také musím dle svého zvyku vzpomenout na hezounkou brejlatou obraťstránku.

Zahajujeme Sonatou Phantasia pro violoncello fagot a klavír, kde druhá věta je vyložená rytmická bomba. Nato si skvěle zahraje flétna v Sonatě super „Hoson Zes...“ pro flétnu a klavír. Tahle ve strhujícím tempu hraná skladba by byla soustem pro Janu Jarkovskou, jež se ráda obrací k hudbě 20. století. Jana se dnes náhodou přišla podívat a já ji vyzvu, aby do novákovské flétnové literatury někdy vstoupila.

Po přestávce se hraje Capriccio pro flétnu a klavír, který mi zde připadá až občas agresivní a vše uzavře Sonata tribus pro flétnu, housle a klavír upravená M.Střelákem pro sestavu flétna, violoncello a klavír, což znamená, že univerzální a vše zahravší cello zastoupí housle. Skladba je opravdovým vrcholem večera a zkouškou pro každý nástroj. Na sesli obraťstránky zaskočí pohledná Anetka. Opakuji rád, že obě i s Martinou si za dnešní program zaslouží převelikou pochvalu. Pokud jde o mě, slyšeli jsme koncert roku komorní řady.

25. března tu máme mladé a nadějné Trio Incendio, v němž violoncello ovládá bratr krásné altistky Collegia Vocale 1704 Anety Vít Petras. Na housle hrá Filip Zaykov a u klavíru k potěše oka mého hezká brunetka Karolína Františová. Začínáme Martinů Klavírním triem č. 3 C dur, jež je velmi tklivé v pomalé větě. Nyní se připojí zřejmě vesele naladěný Stanislav Svoboda s violou, aby sestava zahrála Sukův Klavírní kvartet a moll, op. 1, což nasvědčuje, že jde o autorovo první dílo. Jde o optimisticky naladěnou skladbu (rány osudu teprve přijdou, za niž na konzervatoři Dvořákem pochválen, a ode mě dnes také. Po přestávce se dostane ke slovu Klavírní trio č. 4 a moll, op. 90, „Dumky“, Dvořákův slavný a vděčný kus. Klavír po celý večer hodnotím jako velmi jemný, inteligentní a přesný a podporující dobrou náladu zejména v Dumkách se blýskne, zde zajiskří i ostatní. Toto trio nutno sledovat. Přidává se maličkost od zkušeného skladatele Luboše Sluky.

27. května jsem moc rád, že opět uslyším naše proslavené a navýsost sympatické Bennewitzovo kvarteto, jež doplní na sextet Lukáš Pospíšil s violoncellem a Karel Untermüller s violou. Dnes první dvě skladby ze zlatého fondu české komořiny a to Janáčkovy Listy důvěrné, jimž šedivý vlk vyjádřil svůj vztah ke Kamile Stösslové. Není nad zamilované staříky. Následuje Smetanovo žívotní ohlédnutí v podobě prvního kvartetu, kde si možno představit cokoli včetně záletů a vzpomínek na život bez selhávajícího sluchu.

Po přestávce se připojí hosté k zahrání Brahmsova Smyčcového sextetu č. 2 G dur. Jeho poslední dvě věty mě doslova nadchnou. Přidávají Furiant z Dvořákova sextetu. Dnes mi Martina vrací veliký balík knih a desek, až mi rameno poklesá. Já jí nesu komplet Maraisových gambových sonát v podání toho nejpovolanějšího Jordiho Savalla.

10. června nadchází dlouho očekávaný den, kdy zde vystoupí Smetanovo trio s Markétou Janouškovou. Ten koncert má samozřejmě samostatnou esej, jak je zvykem u té naší holky.

Z komořiny se výjimečně odebereme do Rudolfina v neděli 15. června, kde je se mnou čímsi virovým stižená Sylvie, již zdraví vyžene před přestávkou domů. Koncert uvede Předehra pro orchestr Bohuslava Martinů, jež se mi moc líbí. V prvé půli si Sylvie ještě užije svého oblíbeného klavíru, Mladý americký klavírista George Li nejprve zahraje zasvěceně a znale Lisztův Koncert pro klavír a orchestr č. 1 Es dur. Poté se ještě dává Fantasia na maďarské lidové melodie pro klavír. Uherské hudební vzpomínky podobně dobře zafixovány u Liszta potulujícího se Evropou jako Martinů o století později. Martinů snadno a zřetelně navazoval na českou lidovou hudbu a na mnohé si ve světě vzpomínal. Mně se ta skladba líbí ještě víc než klavírní koncert.

Po přestávce nejprve má ženská skladatelská favoritka Vitka Kaprálová, jejíž smrti ve 25 letech stále upřímně želím, neb byla dle ného největším ženským hudebním talentem skladatelským i dirigentským na celém světě. Další takový úder osudu dopadl ve stejném věku na krásnou slovenskou sopranistku Patrícii Janečkovou. Z obou jsem stále smuten. Ale vždy vítám, je-li z Vitčiny tvorby na koncertech těženo. Dnes si dáme Suitu rustiku op. 19. Skladba má veškery emocionální polohy užité dynamicky a stupňovaně včetně citace lidovky „Sedlák, sedlák, ještě jednou sedlák“. Hudba se vprostřed doslova zamyslí a nakonec spěje přímo k cíli. Ta skladba je svátek hudební pestrosti.

Vše uzavře Beethovenova Symfonie č. 1 C dur, op. 21, na niž jsem upřímně zvědav, a je očekávaně vyloženě haydnovská. Až ta jeho třetí je světovým hudebním převratem a snad se někdy dočkám i druhé, jsem zvědav.

Ježto sezóna 2023/24 dnes končí, přidá Villaume jeden ze slovanských tanců. A z lidí mému oku známých a milých mám nejblíž v první violoncellové dvojici Balázse Ádorjána a v poslední řadě dívenku se stále červenou hlavičkou Juditu Škodovou (zachytí můj pohled ze středu 1. řady a obdržím úsměv, až srdce poskočí). Ve druhé dvojici prvních houslí vidím Luciu Fulku Kopsovou, jíž si za skvělou komorní hru houslí velice cením.

Nadmíru příjemným překvapením je pro mě nová koncertní mistryně Barbora Kolářová (1988), dáma dlouhovlasá a velmi krásná. Barbora má studijní výcvik ze Spojených států a zřejmě je pro PKF úlovkem jako něžná dívka Pavla Tesařová. Takže nyní mají ve funkci koncertních mistryň tři krásky.