Collegium marianum na jaře 2024

Navštíveny všechny tři koncerty, přičemž u prvního a druhého zaznamenávám jako loni značné obtíže vinou doslova příšerného povrchu. Uvidíme, co řekne zdraví v další sezóně.

Předně na cestě Hradem za katedrálou k Lobkowiczům část dlažby z nepravidelných kamenů a druhou cestou z Klárova do kopce bez zábradlí po pravé ruce to nejde. Musím tedy vždy tram 22 a projít celý Hrad.

Ještě horší je obdobná cesta předním dvorem Strahovského kláštera, neb je hrbolatější a podstatně delší. Uvidíme příští sezónu, zda se zase odvážím. Slyším tatínka, který mi vždy zdůrazňoval: „Synku, bude to už jenom horší, počítej s tím.“ Budu, tatínku, přece si někde zbytečně nerozbiju hubu. Mnozí dědečkové si už takovým bezdůvodným riskováním přivodili bolestivý odchod z tohoto světa v důsledku zápalu plic po komplikované zlomenině. Ale za chvíli u třetího koncertu uvidíte, že mám o důvod víc sebou nikde nefláknout, neb jsem slíbil hudební a jiný kulturní servis jedné krásné dívce, kterou bych nepotkal, nevydav se tradičně tou dlažební kalvárií do klášterní hospůdky. Podrobně pak v úvodu textu o třetím koncertu.

První jarní koncert se koná až 18. dubna u Lobkowiczů a jmenuje se dle tklivého obsahu Il pianto Amoroso (Pláč láskový). O slzy v našich očích se postará ta, jež patří v hudbě k dámám, jež v jistém rozumném intervalu potřebuji slyšet a vidět, neb jsou mi zosobněním krásy a kouzla hudby. V hudbě staré to je vedle dalších dnes zpívající Hanka Blažíková. K dispozici dnes máme i texty, což je výtečný zvyk.

Na pozici koncertního mistra dnes mnohdy s Giovannim Antoninim hrající Stefano Barneschi. Další housle hrá Magdalenka Malá k radosti oka mého skvěle oblečena do zlatočerných šatů s květy. Hanka Blažíková ke své černovlasé záplavě zvolila barevně velmi vhodně petrolejově zelené skládané šatečky. Tmavě zelenou hladkou zvolila též principálka Jana. A mimo hráče též zde k ozdobě Josefínka ve skvělém červeném, přestože se má z lásky plakati.

Začne se Sinfonií (předehrou) k oratoriu Il martirio dei santi Vito, Modesto e Crescenzia Bernarda Pasquiniho. Následuje árie Salome „ Queste lagrime“ z oratoria San Giovanni Battista Alessandra Stradelly. Sifonia La geniale je z pera člena významného hudební klanu Alessandra Scarlattiho a jednoho z nejpilnějších autorů oper (114). Jde o hudbu velmi elegantní s nádhernými dvěma pomalými větami. Antonio Caldara napsal oratorium Maddalena al piedi di Cristo a nám z něj Hanka zazpívá árii Pompe Inutili. Nyní přichází čas na další instrumentální kousek, a to Sonatu per l’ organo Francesca Gaspariniho, jež hrána cembalem, flétnou a později se připojivšími i dalšími. První část koncertu uzavírá Scarlattiho árie Griseldy ze stejnojmenné opery.

Se svou rajskou šťávou vzhůru na balkón, z nějž je prý nejlepší výhled na historické centrum.

Po přestávce nejprve Koncert d moll Alessandra Marcella, který je flétnový, takže Jana ovládne sál a vychutná si tempově strhující poslední větu a nejvíce obě věty úvodní, jež jsou pomalé. Rozměrná je Scarlattiho Kantáta l’ Orfeo, ten příběh, který nenechá jediný voko suchý, když už se ten koncert jmenuje tak smutně. Rozděleno na předehru a 5 árií rozličné nálady a Hanka dělá co může a je to krásné a výmluvné.

21. května v Břevnovském klášteře uslyšíme koncert Apollón & Dionýsos. Dnes se hudebně střetnou dva nietzscheovské principy, a to dionýský reprezentovaný Händelem a apollinský, jehož představitelem italský velikán Arcangello Corelli. Vyslechneme několik Sonát a Triových sonát a vychutnáme si jejich pestrost. K tomu přispějí housle Magdalenky Malé k mé radosti.

Zahajujeme Händelovou Triovou sonátou G dur, jež dovedena do finále podmanivým menuetem. Dalším číslem je Geminianiho Sonáta F dur č. 5, kde zaznamenávám nádhernou hru violoncella a ostatního continua na podporu flétnu. Francouzské zaujetí Händelem se odrazilo v úpravě Air’d Handel Michela Blaveta a opravdový Händel první část uzavírá Triovou sonátou h moll, kde jasně vedou flétna a housle.

Po přestávce samozřejmě Corelliho Sonáta da chiesa h moll č. 4, jež je dnešním klenotem, zejména obě pomalé věty, první Largo a třetí Adagio, jež hodnotím devítkou. Též Corelli mocně oslovuje Francouze, jak slyšeno prostřednictvím Sonáty D dur č. 5 upravené pro flétnu a continuo, I zde najdeme Geminianiho Triovou sonátu d moll, č. 5 s půvabnvým Adagiem. Přídavkem je prvně Giga z Corelliho Sonáty da camera a tím druhým výňatek z Händelovy Alciny.

Poslední jarní koncert jménem Gloires Romaines dávají ve Strahovském klášteře 20. června. Přicházím ke klášterní restauraci a u vstupu jako obvykle přijímací, vítací a na místo zavádějící služba. Dnes je to svěřeno velmi pohledné dívce, jež mě uvede hned k volnému stolu u vstupu a úslužně se snaží případně pomoci, vidouc, že jdu o hůlce a dávám si pozor na cestu. Jak tak sedím kousek od vstupu, mám dívku jako na dlani a mohu vysoce ocenit její péči o vlasy, jež září k potěše oka mého zrzavě a jsou s neobyčejnou úhledností zastřiženy. Mnohé dívky tak ke své škodě o své vlasy nepečují. Dívka přijímá příchozí a vždy se vydá dál do prostoru venkovního sezení, prochází kolem mě, a tváří se přitom důležitě, jdouc obhlédnout, na které místo hosty zavede. Já s radostí pozoruji její hlídku u vstupu, tu zrzavou ozdobu a štíhlou linii postavy, stojí-li na svém místě zády ke mně.

Na odchodu jí sdělím, proč tady jsem, a zeptám se na hudební preference. Klasická hudba to zřejmě není, ale přesto navrhnu své texty o koncertech apod., a dostanu od té úhledné zrzavé hlavičky e-mailovou adresu. Mám z toho radost a po jisté úvaze mě napadá, že bychom to mohli obrátit, vedle mých textů by mně mohla dávat tipy na hudbu, která se jí líbí, a tak bychom se mohli obohacovat oba. Říkám jí, že já jsem uvízl v šedesátkách a sedmdesátkách a že to zkusíme a uvidíme.

Koncert dnes obsazen mezinárodně, neb dvě houslistky jsou sympatické Polky Malgorzata Malke a Katarzyna Szewczyk. Hlavní hvězdou večera je však francouzská sopranistka, jež je jednak reprezentantkou zralé krásy fyzické a za druhé i zpěvné. Chantal Santon Jeffery. S ní zpívá ve svěřených úsecích Vojtěch Semerád, jehož bych spíše označil dle francouzského zvyku jako haute tenor. Druhou flétnu vedle Jany hraje Anna Špelinová.

Händelem jsme minule skončili a dnes zahájíme Ouverturou z opery Alessandro Severo, HWV A13,

Nyní Chantal osvědčí, že je ve skvělé formě a zazpívá árii Caro autor di mia doglia HWV 182 Árii „D᾿amor fu consiglio“ zpívá Chantal a „Quando e parto dell´affetto“ je duet, obojí z oratoria La Resurrezione, HWV 47
Evaristo Felice Dall´Abaco přispívá k oddychu zpěváků a hraje se jeho Concerto a più instrumenti e moll, op. 5, č. 3, kde ve větách Adagio a Largo se doslova blýskají flétny a krok s nimi drží housle. Z Händelovy opery Giulio Cesare in Egitto si po vzoru slavné předchůdkyně Natalie Dessay Chantal s gustem zazpívá árii „Se pietà di me non senti“. První polovinu koncertu uzavírá duet „Tra amplessi innocenti“ z opery Cecilia, volgi un sguardo, HWV.
Po přestávce jdeme do Francie za Jeanem-Philippem Rameauem nejprve do jeho opery Le Temple de la Gloire, z níž se zpívá Vous, entre sa caverne horrible, Voie, charmant amour, Air tendre pour les muses a Ces oiseaux parleur doux ramage.

Ó ciel! D’ou nait ce trouble extréme je z opery Naïs.

Z opery Dardanus uslyšíme 4 dílčí celky, kde se zpěváci střídají dle postav a vloženy instrumentální věty. Jde předně o Rondeau tendre, sommeil, instrumentální a velmi krásné a smutné. Pour la féte ou l’on vous appelle zpívá Vénus, další instrumentální vsuvka je dle mého nejlepší a Jmenuje se Tambourine. Vše uzavře drtivě přednesený duet Des biens, que V énus nous dispense. Chantal se otáčí a očima všem děkuje. A Jana také dává najevo, že je nadšená a potěšená. Celý sál je ohromen, já bych řekl, že to byl dosud nejlepší Chantalin koncert díky její od počátku nadšené náladě a rozhodně nejlepší z jarní trojice.

K mé dnešní radosti ze zdařilého koncertu se potkávám na stanici s Hankou Blažíkovou, jež zde byla podpořit muže svého teorbistu, jak často činí. Kdo by nechtěl takovou ženu. Po koncertu se potkáváme na stanici Pohořelec a jedeme spolu kus cesty a povídáme o hudbě, zejména o čtvrtečním koncertu ve Vzletu, kde se tak blýskla Dagmar Šašková a kde Hanka byla a kde jsem se k ní nedostal, neb ji stále někdo oslovoval. Taky připomenu, že na Letních slavnostech se na ni těším s Tiburtinou a pak i na vystoupení s německou Capellou de la Torre a na podzim ve Vzletu s Barborou a že vše jsou mé hudební svátky. Pro mě je ta cesta tramvají nejkrásnějším závěrem dne, s kým jiným jej prožít než s Hankou.