Smetanova Litomyšl 2016 – koncerty

Když už podnikám výpravu do Litomyšli a v jednom dnu jsou dva koncerty, zajdu na oba a jejich rozdílnost budiž ozdobou dne. Hudba českých piaristů a Mahlerova osmá symfonie.

     Je neděle 19. června, teplo a mračna se rojí. U piaristů v chrámu, loni po čtyřiceti letech rekonstrukcí otevřeném dává další z orchestrů provozujících starou hudbu Capella Regia řízená varhaníkem od Halíkova Salvátora Robertem Hugem koncert, jemuž musím udělit nejvyšší hodnocení jak dramaturgicky, tak i provedením. Jmenuje se výstižně Laudate Pueri – Hudba českých piaristů. Nápad sestavit program z hudby provozované v 18. století školským řádem pomáhajícím na rozdíl od jezuitů především chudším chlapcům a vzniklé v tomto okruhu je poctou místu a oživením řady vynikajících skladeb jen potvrzujících exkluzivitu toho osvícenského století, kdy bylo napsáno historicky největší množství hudby, jejíž většinu ještě nutno odkrýt a nalézt v ní nové inspirace.

   Hrají se F. X. Brixi, J. F. Richter, V. Pelikán, V. Kalous, J. Offner a A. Mašát. Zvláštní kouzlo mají Brixiho Sinfonia in F a Kalousova Missa Sancti Wenceslai ex C 22. Sbor tvoří chlapci z Pueri Gaudentes a s nimi zpívají čtyři sólisté, z nichž se mi velice líbil hlas sopranistky Stanislavy Mihalcové. Vynikající odpoledne a Capella Regia, již dnes slyším poprvé a budu si ji pamatovat. Když pak dojdu do autokempu, spustí se asi hodinový liják. Říkám si, naštěstí teď, večer by to bylo nemilé, přestože nádvoří je povětšinou zakryté.

   A podruhé naštěstí, že před mým odchodem začne pršet znovu, proto si raději vezmu auto na přiblížení k zámku na asi 300 m. V okamžiku, kdy dorazím na své vybrané parkovací místo před uzávěrou, otevřou se nebesa a spolu s kroupami padá všechna voda našetřená za roky sucha. Malý dámský deštník na přechod ke kufru auta, kde mám větší vystřelovací a už jsem dost mokrý. Do tašky dávám lehkou nepromokavou bundu, kterou obléknu přes sako až v klidu v průjezdu před zámkem. Všechno jednou rukou, což bych vám přál vidět. Dnes však je i v noci teplo, leč mokrý chlap se pod bundou trochu paří.

   Symfonie č. 8 Es dur, zvaná „Tisíců“ Gustava Mahlera získala svůj přídomek nikoli od skladatele, ale spíš od mnichovského pořadatele premiéry, což mu Mahler poněkud vyčítal. Leč stejně jako u jiných symfonií jiných skladatelů se přilepený přídomek drží pevně a napovídá, že k provedení jedné z nejrozsáhlejších partitur světové hudby nutno posílit orchestr na skoro 150 členů, což u Mahlera není nic nového a k výjimečně bohatému provedení vokální části symfonie je zapotřebí obrovitého kombinovaného sboru s hlasy dětskými, ženskými i mužskými, který u nás byl asi třísetčlenný sestavený ze sborů Kühnova dětského, Pražského filharmonického, Filharmonického sboru Brno a Pěveckého sboru města Bratislavy.

  K tomuto aparátu přidejte sólisty v čele se známou německou sopranistkou wagnerovskou a janáčkovskou Maidou Hundeling a naší Kateřinou Kněžíkovou k jedinému výstupu Panny Marie, který zpívá ze třetího patra zámeckých arkád, další hlasy obstarali Slovenky sopranistka Eva Hornyáková a mezzosopranistka Terézia Kružliaková, doplnila je mezzosopranistka Veronika Hajnová  a na mužské straně švédský tenorista Daniel Frank, bulharský barytonista Anton Keremidtchiev a konečně slovenský basista Peter Mikuláš. SOČR řídil Ondrej Lenárd a vysílal Český rozhlas do mnoha zemí včetně Austrálie.

   Symfonie má za všech na světě nejrozsáhlejší vokální složku. Sborový a sólový zpěv možná zabírá polovinu času. Symfonie je do jisté míry podobna velikým barokním oratoriím Händelovým a Bachovým. Programově jde v první části symfonie o zpracování svatodušního hymnu Veni Creator Spiritus a ve druhé ztvárnění námětu druhé části Goethova Fausta.

   Sám Mahler si této své symfonie cenil nejvíc a považoval ji za dílo, jímž završil svou tvorbu, přestože pak ještě složil krásnou, leč daleko méně monumentální devátou a začal psát i desátou, z níž se hraje Adagio, jehož krása svědčí o tom, jakou škodu v předčasném skonu skladatelově ta část lidstva, která si zaslouží krásnou hudbu, utrpěla. Leonard Bernstein s Vídeňskými filharmoniky, kdo jiný by to měl hrát:  https://www.youtube.com/watch?v=vHyV8noUXC0 . To abyste neřekli, že vám nepustím Mahlera, který je pro mě absolutním vrcholem symfonické hudby, omlouvám se tímto Mozartovi, Beethovenovi, Brahmsovi, Dvořákovi, Straussovi i Martinů, ale ten kluk židovská z Moravy byl boží dar.

   Od prvních mocných tónů gigantického sboru, v jehož zvuku se dokáže prosadit nejvíce zkušená Maida, jsem mocně osloven a má mokrota mi vůbec nevadí. Pečlivě sledovat hudbu zde dá poněkud více práce a soustředění, leč výsledek je nepopsatelný. Pokud jde o Mahlerovy symfonie, prožil jsem si svůj dosud největší zážitek překonávající i loni dvakrát navštívenou druhou symfonii. Navíc mám menší šanci, že ji uslyším živě znovu, neb zařadit toto dílo na program vyžaduje nesmírné úsilí především při sestavování obrovského aparátu a nazkoušení obtížné partitury. Proto se do ní málokdo pustí. Tuto symfonii poslouchat z desky by byla asi škoda. Ale déja vu, právě na Vltavě hrají Mahlerovu První.

   Jedinými kazy na velkolepém hudebním představení byl šumící déšť dopadající do nekrytých koutů a neustálé přecházení různých techniků, fotografů a tradičně bezohledných televizních kameramanů, jejichž materiál pak zkrátí do zpráv na deset vteřin a naplkají k tomu plno nepodstatného balastu. Celý den i přes nevlídné počasí téměř dokonalý. Uvidíme, co bude v Litomyšli vrcholného příští rok. Tento Mahler byl vrcholem ročníku letošního spolu s Normou.