Radúza, zjevení výjimečné

Zjevilo se mi v Mercedes centru na Chodově 18. července 2013. Musím říci, že tuto svéráznou dámu již dávno obdivuji, neb se tak vymyká ubohé české hudební populární současnosti.

Místo koncertu je z mnoha hledisek nedobré. Předně doprava sem je sice luxusní pro automobilisty včetně parkování, ale ostatní to mají od autobusu z jakéhokoli směru ještě poměrně daleko. Za druhé, hala je zasklená s plechovou střechou, tedy v létě pěkně zahřátá, a přestože jsem si pod stropem všiml jistých náznaků vzduchotechniky, obávám se, že klimatizace není příliš účinná. Sál byl plný a tedy pěkné vedro. Radúza, při svém vystoupení značně neposedná, neustále pohazuje hlavou a suší se ručníkem. Je to holčina zdravě silná a možná i malinko přes míru, leč její neutuchající vitalita tyto drobné nedostatky překryje. Z hlediska jejího umění jde o dámu s mimořádně silným a znělým hlasem, jejíž projev je opravdový a emocionální. Hraje na řadu nástrojů počínaje pověstným akordeonem přes kytaru, flétnu, elektrické piano a dokonce i chodské dudy, na které v jedné skladbě dokázala zahrát téměř neuvěřitelně. K dudám prohlásila, že při jednom výjezdu do Chodska se jí tolik zalíbily, až je koupila a naučila se na ně hrát. Vadilo jí však, že české dudy jsou laděny v dur, neboli, jak pravila, jsou hnusně veselé. Dala je tedy přestavět a má nyní jediné mollové dudy. Její doprovodná kapela hraje ve složení kytara, basová kytara a bicí a umí vydávat i patřičně rockově ostrý zvuk. Hráč na basu se občas chopí houslí a další nástroje včetně zpěvu obstará Radúza sama. Bubeník je zřejmě veselá kopa, s Radúzou se neustále špičkují a házejí po sobě potutelným očkem jako Markéta Janoušková a ona má vůči němu jízlivé poznámky. Píseň s dudami Radúza ohlásila jako isámský metalový ploužák a dudy vskutku lkaly jako muezzin na minaretu, jehož bolí šestka vpravo dole. Jednu píseň uvedla zhruba takto: „Bude o lásce, takže veselá není, ale my ji hrajeme s nebývalým šarmem, zvlášť já.“ Na to potlesk a smích a ona: „Díky, vyřídím rodičům.“ Píseň Amulet původně napsala s textem pro muže, ale pravila, že když si představila, kteří by to zpívali, zjistila, že to nakonec nejlíp zazpívá sama. Zase potlesk a smích. Plno žertů po celé představení. Dáma je hudebně zručná, nápaditá, vtipná a inteligentní. Její texty opravdu nejsou veselé a inklinace k francouzskému šansonu, říznutém někdy českou kramářskou písní a folklórem je zřetelná. Radúza vládne perem a píše texty tak výtečné, že by se za ně nemusel stydět ani Leonard Cohen. Je zkrátka pramen čisté vody v českém hudebním rybníku a na ten rybník shlíží z vysoké skály.