Navštívil jsem 4 komorní koncerty, jež mám ve veliké oblibě proto, že v nich otisknuta dramaturgie půvabné a milé dámy Martiny Sermain a u vstupu člověk vítán neobyčejně milou kadeřavou kráskou Anetou Peterovou.
O texty v tištěném programu koncertu se obě dámy dělí a Martinin slovní přehled a její neustálá péče o „své“ obecenstvo nemají srovnání.
6. ledna nám hraje FAMA Quartet s mými známými houslistou Davidem Danelem a violoncellistou Ádorjánem Balázsem (v tom pořadí Maďaři uvádějí svá jména). Jako hostka se představí mezinárodně ostřílená klavíristka Bethany Danel Brooks (patrně manželka Davidova). Zapředu hudební hovor s milou vstupní dívkou Anetou a posunuji k ní Martinou vrácenou knihu sžíravých a vtipných esejí o osobnostech, jež potkal Paul Johnson jako žurnalista po celém světě a slíbím jí, že jí příště přinesu vlastní životopis Artura Rubinsteina.
Zahajují skladbou Henri Klimenta Shades, na niž naváže Debussyho smyčcový kvartet g moll, op. 10, jediné dílo tohoto druhu skladatelovo. Kvartet doslova zpívá a mě připadá velmi soustředěný do sebe a v pomalé větě se blýsknou viola a violoncello.
Po přestávce se dává už jen rozměrný Klavírní kvintet f moll Césara Francka, jenž za toto dílo velmi chválen až později ve 20. století. A také zde chválen nadšeným obecenstvem.
20. února si přijde sólově zahrát koncertní mistryně PKF Romana Špačková, která doprovázena klavírem Stanislava Gallina, jenž si přivedl krásnou obraťstránku.
Zahájíme velmi vhodným Mozartem a jeho Sonátou pro housle a klavír č. 26 B dur, KV 378 a pokračujeme Madrigalovými stancemi Bohuslava Martinů, které nám jednou v domě U Kamenného zvonu hrála Markéta. Andante mi připadá lyrické a 4. Scherzando, poco allegro výtečné za 9 bodů a závěrečné páté Poco allegro strhující. První část koncertu uzavře Berceuse Gabriela Faurého, jež je půvabnou maličkostí hodící se jako přídavek.
Po přestávce zase v minulém koncertu oceněný César Franck a jeho Sonáta pro housle a klavír A dur, jež často hraná a od prvních taktů je mi známá také pro návraty úvodního tématu. Sonáta končí energicky a důrazně a přídavek v podobě Debussyho Krásného večera je výmluvný.
19. března v Rudolfinu hostuje severomakedonský klavírista Simon Trpčeski, jehož po spatření nazvu nosatým sympaťákem a je mu 44. Řídí Rumun Gabriel Bebeselea. Pustí se do nás rovnou na komoru Rachmaninovovým třetím Klavírním koncertem d moll, op. 30, který si tak pochvaluje Lukáš Vondráček. Simon přidá zaprvé makedonský tanec a zadruhé Rachmaninovovu nádhernou Vokalízu spolu s violoncellem a zatřetí krátký a sladký valčíček patrně Chopinův.
Klavírní koncert po přestávce doplní Symfonie d moll „Mládí“, což je první symfonické dílo autorovo, jež zůstalo jen v jednověté podobě, avšak i tak prozrazuje, že před námi stojí autor vyrostlý z ryzího romantismu. A závěrem koncertu zazní Šostakovičova Devátá Es dur, op. 70. Tu je třeba pečlivě a soustředěně poslouchat, neb od ní bylo očekáváno, že oslaví sovětské válečné vítězství a toho zřejmě plně nedostála a má i přes úvodní i závěrečný optimismus příliš mnoho závažných míst.
Na mé narozeniny 17. dubna dostávám od Martiny tůmovskou desku od brněnského Czech Ensemble Baroque, kterou už mám, tak tu svou pošlu dál a tu od Martiny si nechám.
V Quasi triu (klarinet violoncello a klavír) hraje na violoncello sympatická Judita Škodová, již jsem před lety obdivoval v Korunní 60, jak s Vinohradským symfonickým orchestrem statečně a krásně odehrála Elgarův koncert. Už tenkrát volila na svou hlavičku rudou barvu, což jí vydrželo dodnes. Mezitím ještě ve flétnovém koncertu skladeb Sylvie Bodorové Snow and Stars Jany Jarkovské, spolu s Bohumilovým klavírem a Markétinými houslemi.
Jako host dnes druhý klarinetista Jiří Javůrek. Začínáme Mendelssohnovým Koncertním kusem pro 2 klarinety a klavír, kde si nástroje doslova pohrávají. Poté Faurého Trio pro housle, violoncello a klavír d moll, op. 120, upravené pro klarinet místo houslí. Doslova mě nadchne Andantino a vytahuji mu devítku.
Po přestávce se koná světová premiéra Tria pro klarinet, violoncello a klavír mladé přívětivé blondýnky Elišky Cílkové, která ji sama představí. Skladba zní úsporně a minimalisticky. Na závěr se hraje zase trio pro stejné obsazení Nina Roty se smutným violoncellem. Přídavkem je 3. věta z Fantastického tria, skladatele jsem nezaslechl. Dnes Anetě půjčen onen Rubinstein.
8. května zde hraje Trio Gratia sestávající z houslí, violy a violoncella. Jako první hrají to, na co se už týdny těším, neb Goldbergovy variace nahrála na Maltě Markéta. Dámy zde zahrály zkrácený výběr na Arie a variace 1-5, 9-11, 14, 16-20, 22,28 a 30. Škoda, měl jsem pocit jakési neukončenosti. Pokračujeme Lutoslawského Bukolikami pro violu a violoncello, kde si píšu Lutoslawského variace. A první část uzavře Kodályho Intermezzo pro smyčcové trio, které upomíná na Martinů.
Po přestávce Borodinovo jednověté smyčcové trio g moll. Docela překvapení a trio se mi líbí. Důstojný konec tvoří Beethovenovo Smyčcové trio c moll, op. 9/3, jehož si sám skladatel považoval a jehož pomalá věta voní jako klid noci.
Beethoven věnoval skladbu hraběti von Browne, což je možná příbuzný rakouského maršála padlého na počátku Sedmileté války 1757 v bitvě u Štěrbohol. Na pruské straně také padl velitel, a to maršál Schwerin. Zajímavé je, že oba velitelé Brit Wolfe a Francouz Montcalm padli o dva roky později za téže války v bitvě na Abrahamově pláni u Québeku.
Poslední jarní koncert komorní řady obstará 5. června naše možná nejlepší klavírní Lobkowicz trio, dnes doplněné o koncertního mistra ČF Jana Fišera neobvykle s violou, vedle něho jeden z našich největších mladých klavírních talentů Jan Čmejla, jenž mě nadchl vyzrálým a přesvědčivým Chopinem před pár lety.
Mahler se v úvodu své dráhy pokusil o Klavírní kvartet a dle jediné věty tohoto plánu je zřejmé, že je škoda, že komorní tvorbu dál už opomíjel. Skladbě vévodí úderný klavír Lukáše Klánského. Oba klavíristé si poté zahrají Schubertovu Fantazii pro čtyřruční klavír f moll, op. 03, D 940 a je to schubertovsky zpěvné a oba sklidí veliký potlesk.
Jan Čmejla tu zůstane a zahraje Mendelssohnovy Variations sérieuses pro sólový klavír, op. 54. Svou komplexní skladbou plnou rozličných nálad se podobají Goldbergovkám a náladou a barvou pak spíš Chopinovi.
Ve druhé půli večera se hraje nejvíce oceňované Schumannovo Klavírní trio č. 1 d moll, jehož věty pojmenovány výstižněji německy. Z obecenstva zaznívá hromové Bravo. Nejvíc mě zaujala pestrá pomalá věta Langsam mit inniger Empfindung. Schumann své trio končí energicky a ďábelsky. Přidávají větu z raného Sukova tria op. 2. Jeden z nejlepších komorních koncertů jara pestrostí i provedením. Všichni jsou vysoce zdatnými hráči a Martina s nimi dohodla nápaditou dramaturgii. Kromě toho jí po koncertu upřímně chválím tmavě modré šaty se skládanou sukní, jež jí kromobyčejně sluší.
Po koncertu Martina přivolá na pódium Anetu a francouzským trojitým cheek to cheek a kytičkou jí poděkuje za celosezónní asistenci. Obě jsou pro mě stejně důležitou součástí zážitku jako třeba Petra Hajská s fotovýzbrojí u ČF, na festivalech a u staré hudby.
Aneta říká, že mi musí Rubinsteina vrátit, neb si nakoupila balík knih na léto a nemá kdy si ho přečíst. Říkám, že nespěchám a až jí to vyjde, ať se do toho pustí. Pak ať knihu předá Martině. Tu jsem vybavil dvěma deskami Joyce DiDonato, aby věděla, do čeho v Liberci 9. března 2024 s námi jde. Kromě toho po minulém přehrání části Goldbegových variací jí půjčuji nahrávku na Maltě s Markétou. Obě skvělé dámy mi v létě budou scházet. Doufám, že se mi podaří některou přesvědčit na Letní slavnosti staré hudby, nebo na letní barokní operu Musiky Florey.
