Seriál reportáží uzavřu dnes hodnocením sportovním i televizním. Také vyhlásím výsledek soutěže o krásku her, v níž jsem navrhovatelem i porotcem. Demokratické to moc není, ale aspoň to jde rychle od ruky.
Předně něco ke královně. Z atletiky má Česká republika pouze jednu bronzovou, přesto se nám lidé od atletiky podporováni v tom televizními komentátory snaží namluvit, že naše atletika je stále na vysoké úrovni. Já to považuji za lhaní si do kapsy při vší úctě k jednotlivým sportovcům a už mě to dost míchá. Výsledky atletů jsou na této olympiádě jedním z historicky největších propadáků.
Odejde Špotáková, ke konci se blíží Hejnová, a když pak má takzvaná naděje podat výkon, vidíme fiasko, viz tyč a oštěp. Série nezdarů a pak jen výmluvy. Kdy jste slyšeli, že by někdo řekl, byl jsem mizerný, omlouvám se. K čemu je dobré posílat někam sportovce, kteří ani nepřekročí základní kvalifikaci. Kdo tu věří na zázraky? Na tyhle experimenty máme peníze? Máme je pak na podporu mládeže? Smiřme se s tím, že naše atletika je podprůměrná a jen občas má výtečné jednotlivce. Jinak to nebude a žádné řečičky to nezmění.
Česká televize dělala, co mohla a zaplnila olympiádou dva programy a internetový prostor. Nikdo nemůže říci, že by o něco přišel. Já mám ještě výhodu, že mohu přepnout na slovenskou televizi, která občas vysílala jiný program z her. Musím též poznamenat na svou adresu, že jsem udělal chybu, nepřipraviv si dopředu časový program a plán sledování. V Tokiu bude horší časový posun a tam tohle už nezanedbám, aby se mi dění sledovalo lépe a mohl jsem podat podrobnější reportáž.
Olympijské parky jsou výtečný nápad, ale občas odváděly pozornost. Televize však vysílala jen z Lipna, škoda, že nepamatovala více na ostatní parky, které se mohou cítit trochu zapomenuté. Někdy byly rozhovory se sportovci a takzvanými experty docela únavné. Přes vcelku dobrou práci mnozí komentátoři opět prokázali, že vedení televize soustavně podceňuje výběr dobře jazykově a znalostně vybavených lidí. Budu o prznění českého jazyka v České televizi a o jejím chování vůbec psát v jiné essayi.
Jedním z nejstrašnějších televizních zážitků jsou asi nejpitomější reklamy poslední doby. Sponzor přenosů Česká spořitelna si nechala vyrobit rádoby brazilsky karnevalový uřvaný šot, v němž se nesrozumitelné vykřikuje jakýsi portugalský text končící zřetelným republika čéka. Dodnes jsem nepochopil a ani o to nestojím. K tomu druhému se propůjčil Ivan Trojan, který v šotu hraje lékaře vyšetřujícího tvrdohlavého chlapečka, kterému musí přehrát vzpěračský výkřik, aby otevřel pusu. Nato ženský hlas nesmyslně zařve ááá a upozorní nás, že sponzorem pořadu je nová T mobile televize. Ani toto jsem nepochopil. Jsem jenom prostý divák, tohle je na mě moc.
Za tohle si odpovídá zadavatel, to televize neovlivní. Co si o obou mám myslet, když dokáží předložit národu takovou hloupost. Jaké hlupáky si to platí v oddělení reklamy. Samozřejmě televizi je to jedno, hlavně že má prachy za reklamu.
Jak ještě dlouho budeme veřejnoprávním médiím trpět reklamu a především chování, které mi dávno vadí u soukromých stanic, že program nezačíná v uvedeném čase, ale o 5-10 minut později, neb musíme být nakrmeni podobnými skvosty. Docela bych veřejnoprávním médiím reklamu zakázal zákonem. Anebo povinnost uvést v programu, že se v určitém čase vysílá reklama. Tohle i těm soukromým. To by bylo ústavně korektní. A samozřejmě to vše dělá problém při nahrávání. Ale to jsem se rozohnil mimo olympiádu.
Pokud jde o pořadatele, náročnou akci zvládli dle mého spíše výtečně než jen dobře. Občasné organizační potíže překonávali s úsměvem a odpustíme jim i to, že velmi málo pořadatelů umělo anglicky a občas vypadl proud. Žádné splašky v moři, žádní narušitelé běhů a žádní teroristé. Jen občas ve vyspělém světě nevídaná intolerance a šovinismus diváků, avšak věděli jsme, jací jsou a že se to těžko za pár dnů změní. Možná mnozí teď půjdou do sebe. Ale proti tomu stojí nadšení a neodolatelná srdečnost a setrvalá radostná nálada Brazilců, kteří přišli na sportoviště.
Tato veliká země si první jihoamerickou olympiádu užila (a hlavně se dočkala fotbalové zlaté) a nyní už jen můžeme čekat, že to Argentinci nevydrží a budou ji chtít do Buenos Aires. Jedno z největších měst světa, Riu konkurující dvacetimiliónové Sao Paulo (stejný antagonismus jako Melbourne-Sydney v Austrálii) to také dlouho nevydrží. Ale já si nejvíc přeju, aby znovu kandidovalo a poprvé vyhrálo Chicago. Seznam měst, která by se o olympiádu mohla pokusit a mnohá to určitě udělají, pokud k tomu už nedošlo, by byl opravdu zajímavý. Podruhé Tokio za 4 roky bude úplně jiné, avšak organizačně jistě perfektní, stejně jako Londýn 2012, který asi ještě dlouho zůstane nepřekonaný.
Do soutěže o krásku her jsem nominoval: dráhová cyklistka Laura Trott, Velká Británie, tenistka Eugenie Bouchard, Kanada, golfistka Klára Spilková, Česká republika, plážová volejbalistka Anouk Verge-Depre, Švýcarsko, plavkyně Simona Baumrtová, Česká republika, lukostřelkyně Ki Po-pe, Korea, atletka Dafne Schippers, Nizozemsko, atletka Elaine Thompson, Jamajka, volejbalistka Jaqueline Carvalho, Brazílie, atletka Eliza McCartney, Austrálie, triatlonistka Gwen Jorgensen, USA, golfistka Maria Verčenova, Rusko. A dalších mnoha desítek krásek jsem si nevšiml, neb je systematicky nevyhledávají režiséři, odpovědní za snímání a výběr záběrů.
Porota vyhlašuje pořadí na prvních pěti místech: 1. Jaqueline Carvalho
2. Maria Verčenova
3. Eliza McCartney
4. Laura Trott
5. Eugenie Bouchard
Jejich fotky si jistě snadno najdete, neb ženské krásy nikdy není dosti.
