Olympiáda den po dni díl 5

  To nám to pěkně jde den po dni a už je tu poslední olympijský týden, v němž dominuje královna sportu. Vrcholit budou sporty kolektivní a jistě objevíme řadu krásných sportovkyň.

   Den jedenáctý, pondělí 15. srpna

   Královnou jako obvykle začneme. Další světový rekord hodí v kladivu Polka Wlodarczyková a o kousek se to nepodaří na 3000 m překážek Keňance rodem a Bahraiňance pasem Gebet. Je to jen druhý nejlepší výkon všech dob, ale i tak pochvala za způsob boje, žádné taktizování, ale děvče za to vezme hned po startu a všem ukáže a ostatní i vytáhne k národním a osobním rekordům. Trochu kazí radost to nakupování sportovců bohatými ropnými státy a udělování občanství a chlubení se jimi na mezinárodním poli. Emirát Bahrain v tom vyniká.

   Ve večerním programu v tyči Balner skočí jen základní výšku a to mu stačí na sedmé místo a trapné konstatování, jaký je to úspěch. Trapnost nastává i u Kudličky u něhož už léta čekáme, že se dostane výrazně a stabilně přes 580 cm. Skočí 575 a pak už nic, což mu stačí na dělené 4. místo a dojem úspěchu, upřímně tomu věří. Když uvážíme, že suverén posledních let Lavillenie sice skáče suverénně až do 598 a teprve nyní se rozhoduje, znějí Kudličkova slova nedostatkem sebevědomí a ambicí uboze.

   Lavilennie pak 603 cm dvakrát shodí, leč domácí Brazilec Thiago Braz da Silva to skočí na první pokus, což je rovnou o 10 cm víc, než jeho osobní maximum (tohle bych čekal od Kudličky) a Francouzi nezbude, než schovat si poslední pokus z 603 na 608. Tady už shazuje a překvapení prvního řádu je tady. A taky nejkvalitnější olympijská tyčka historie. Umíte si představit, co dělali Brazilci na stadionu?

   K tomu všemu je dobré dodat, že zprvu prší a několik prvních pokusů se musí anulovat a začne se o mnoho později a zlobí zařízení zvedající laťku, neb zmoklo. Na dopadové matraci louže vody a vůbec vše hovoří proti kvalitnímu výkonu. Ale sami vidíte, že v tom to není.

  A má nejoblíbenější sprinterka Američanka Allyson Felix s tvářičkou a zoubky podobnými hříběti tady běží jen čtvrtku. Nemá své vítězné bílé návleky na lýtkách, jež mi vždy rozproudí krev a proto, když silně dohání vedoucí Bahamanku Shaunae Miller a asi by zvítězila, prohraje tím, že Bahamanka skočí po hlavě do cíle. Allyson tak nemá páté individuální olympijské zlato, ale jen třetí stříbro. Je jí už 30 a doba její generace pomalu končí. Bude se mi po ní stýskat. Ale tady ještě možná poběží obě štafety a něco získá. Moc jí to přeju. Ale, Allyson, chce to ty bílé návleky, pravím ti.

   Na 800 m Keňan Rudisha udělá totéž jako v Londýně, jen z toho není světový rekord. Ale i tak jeho čas se bude v Evropě běhat tak za 50 let. Jediný v minulosti na to měl podobně. Olympijský vítěz z Moskvy i Los Angeles Lord Sebastian Coe, který je dnes prezidentem IAAF a předává kolegovi Rudishovi medaili. Také nezapomenutelný včetně jeho soubojů s krajanem Ovettem. Naše rychlý holky Hejnová s Rosolovou jsou v semifinále překážkové čtvrtky. A kvalifikace 110 m př. je podivná dodatečným během několika vyřazených a diskvalifikací našeho Svobody. Holt Brazilci nejsou atletický národ a s pořadatelstvím se trochu perou.

   Dráhová cyklistika přináší v disciplíně zvané omnium, jíž vůbec nerozumím a obávám se, že jí nerozumí ani někteří jezdci. Ale protože v něm startuje i Laura a obhajuje zlato z Londýna, dívám se a vidím, že jednu ze tří disciplín, stíhačku, jasně vyhrává dostižením soupeřky, bohužel televize se jí už víc nevěnuje. Trestuhodné. Má se počkat s detailním záběrem, když Laura sleze z kola, sundá přilbu a urovná si copánky za stálého úsměvu. A přiběhne Jason a dá jí pusu jako Londýn. Britové totiž Brno neznají.

  V drezuře exceluje jako v Londýně Britka s kanadským příjmením Dujardin. V Quebeku je jich plný telefonní seznam. Má slzu v oku, neb prohlásila, že končí a důvodem je čtrnáctiletý koník Valegro, jenž má jít do penze. Neřekli proč, ale protože není ještě pro tyto soutěže starý, může být příčina zdravotní. To máte jako já, nejsem sice starý, ale pln různých zjevných i skrytých vad mohl bych být dnes už jen vypuštěn na pastviny ke klisničkám za účelem plemenitby. Obávám se však, že i na tuto funkci bych musel rezignovat. Ať je to s mým působením na poli plemenitby jakkoli, na nádherné koně a dokonale oblečené jezdkyně a jezdce se vždycky rád podívám.

  Včera mě, anglofilovi, udělal v tenisu radost Skot Andy Murray, po Londýnu další zlatá. Už jezdí rychlostní vodáci a naši dva kluci postoupí do finále, což asi potěšilo Martina Doktora, jehož dvěma zlatým v Atlantě je zrovna 20 let. A v pobřežní vodě ženy plavou své dálkové plavání na 10 km a jako obvykle se na obrátkách pokopou a udělají si modřiny. Sport, který je divácky nudný. Hlavy v moři a ani nepoznáte, co dělají.

   Pokračují soutěže na nářadích v gymnastice mužů i žen. Přehlednost je tu větší než při vícebojích, neb se režie může věnovat postupně všem finalistům na daném nářadí, kdežto ve víceboji režie vybere někdy dost náhodně a překvapivě. Nevzpomínám si už, jak to bylo v Londýně, ale mám pocit, že jsem toho viděl víc. Nemám z gymnastiky příjemný pocit, jak bych očekával.

   Den dvanáctý, úterý 16. srpna

   A zase královna jako první. Po protestu naší výpravy je Svoboda zařazen na krátkých překážkách rovnou do semifinále. Je tu fakt veselo.

   Trojskok od počátku drama. Číňan skočí 17,58 a největší favorit Američan Taylor po něm 17,86. Následuje další Američan Claye rovnou 17,76, tohle asi nebude ostatní bavit, neb na takovou délku nemají. Ale jistě se budou snažit aspoň přiblížit, a ani bronz není k zahození. Večerní hlavní atletický program. My se dočkáme postupu Barbory Špotákové, národní hrdinky, do finále oštěpu.

   Mužskou výšku vyhraje Kanaďan Drouin, neb jediný napoprvé skočí 238. Náš Bába uzavře svou olympijskou cestu zahájenou bronzem v Aténách 2004 14. místem. Zajímavé bylo, co udělala laťka po skoku Brita Grabarze na 233 cm. Brit skočil a laťka zůstala jemně vibrujíc na stojanech, rozhodčí zvedl bílý praporek na znamení schválení platnosti, ale pak si to laťka rozmyslela, dovibrovala k okraji a spadla. Grabarz nakonec u rozhodčích ukecal platnost, ale to bylo u něj všechno.

   Na 110 m překážek vyhraje Jamajčan McLeod, který také umí 100 m pod 10 a 200 m pod 20 vteřin, ale v jamajské konkurenci ve sprintech nemá šanci (ve všech zemích světa kromě USA by byl ceněný reprezentant), tak běhá krátké překážky a je teď zlatý. V disku Chorvatka Perkovič má pouze jeden platný pokus, avšak vítězný. To jsem ještě neviděl.

   Výtečný a dramatický je ženský závod na 1500 m. Keňa má touženou zlatou díky Kipyegon, druhá je favorizovaná Etiopka Dibaba, výtečná na vytrvaleckých tratích, a pak překvapivě bílé holky předčí ostatní Afričanky.

   Hejnová do finále překážkové čtvrtky postoupí vítězným závodem v semifinále, leč Rosolová nikoli. U některých závodnic mě zaujalo, jak se rozmohly rtěnky, někdy docela zajímavé a jindy zbytečně nápadné

   Předposlední den sportovní gymnastiky a já náhodou trefím sestavu Američanky Raisman, vidím naprostý zázrak, v jedné chvíli tu spontánně vydechnu týý vole a na konci se dovím, že je to jen stříbrná sestava. Co asi musela předvést vítězka, Američanka Biles, když má známku asi o půl bodu vyšší. Co bych asi volal, kdybych ji viděl. Asi bych řehtal jako Valegro, co jde do výslužby.

   Vodáci dopadnou takto: Fuksa na kanoi na 1000 m šestý, poslední. Dostál v kajaku skvělé stříbro, moc pěkný a dramatický závod s tahanicí o přední místa. Komentátor po několika neobratnostech svědčících o chatrné slovní zásobě a neznalosti skloňování číslovek (což mě už nepřekvapuje) líčí, jaký je etnický původ španělského vítěze a řekne, že si nakonec vybral z národnostního mišmaše španělské občanství. Je to asi ten, který u jednoho plavce označil jeho matku za 50% Židovku. Kdo v televizi odpovídá za zaměstnávání těchto lidí?

   Narazil jsem na čtvrtfinále ženské házené mezi tradičními sousedy a soupeři Francií a Španělskem. Španělky postupně vedou za mizerné hry Francouzek až o sedm gólů, což zpravidla znamená definitivní náskok, ale ve druhém poločasu Francouzky trpělivě gól po gólu snižují, vyrovnají a vynutí si prodloužení. V něm Španělky porazí a pak potoky slzí radostných i smutečních.

   Dráhová cyklistika a konečně Laura v sólové akci. Závěrečnou bodovačku omnia vyhraje se suverénním přehledem a v cíli je na měkko a prvně jde k rodičům, ale Jasona tu nevidím, asi se už připravuje na finále keirinu. Ta dívčina je nejen pěkná a milá, ale zřejmě jí to i bystře myslí, když vidím, jak si počíná na dráze předvídavě a s rozmyslem. Dnes nejlepší cyklistka světa a ještě k tomu nejhezčí.

   Finále keirinu je dramatem nevídaným. Závod rozjíždí malá motorka, za níž se seřadí finálová šestice a snadněji se tak dosáhne vyšší rychlosti. Když ta motorka jménem derna odstupuje, nesmí žádný ze závodníků předtím, než derna vyjede z dráhy, dosáhnout úrovně zadního kola. Stane se to jednou a podezřelí jsou Malajsijec a k hrůze všech Britů a zvláště Lauřině, která tu zůstala, aby podpořila milého, Jason Kenny. Závod zastaven a zkoumáno a žádný závěr nepřijat. Mně to připadá jako hodně hloupé pravidlo, které by šlo vyřešit nějakým technickým opatřením.

   Leč jako na potvoru se to stane i podruhé. Muselo tam dojít k nějakým gentlemanským dohodám, jinak by se muselo už vyloučit půl startovního pole. Laura je klidná, v tom druhém prohřešku Jason není. A pak se to podaří a boj je ostrý a Jason to dokáže a má 6. olympijské zlato z Londýna a Ria. Laura zatím se 4 zlatými září a jen škoda, že přenos utnou a neukáží radost té krásné dvojice, jež možná časem dosáhne dohromady téže kolekce olympijských medailí jako Phelps. Lauře je jen 24 let a Jasonovi 28, ještě mohou závodit dlouho. Zkuste si na Google zadat jason kenny laura trott a přepněte na obrázky. Najdete tam kouzelnou sbírku fotek tohoto dnes snad nejslavnějšího světového sportovního páru.

   V noci pak ucucávám jiskrné polotmavé z Lidlu a zírám na házenou Norek a Švédek, jež skončí drtivě pro norské obhájkyně olympijského vítězství. V basketu mě zaujme, jak Kanaďanky s Francouzkami dokáží hrát špatně, což se týká obou, leč Francouzky na svou střeleckou neschopnost nedoplatí a postoupí do semifinále proti Američankám, což bude jejich konec a při téhle hře jistá stovka. Druhou dvojici tvoří Španělky a Srbky, které vyřadily favoritky z Austrálie.

   A ve volejbalu poté Číňanky v pěkném a dramatickém utkání vyřadí k nevůli narvané haly Brazilky a utkají se o finále s Nizozemkami. A v tom utkání plném krásných různobarevných žen a dívek vynikne jedna Brazilka, jež mi připadá jako královna her: Jaqueline Carvalho (1983). Jde ihned na seznam. Najděte si ji sami a budete zírat, jak příroda někdy plýtvá. Druhou semifinálovou dvojici tvoří USA a Srbsko.