Na vídeňském dvoře a v pražské katedrále s Collegiem Marianem

 V tradiční čas posledních dnů v roce, letos 28. prosince v kostele svatých Šimona a Judy jedno z nejkrásnějších rozloučení s uplynulými Vánoci a přivítání roku nového, šestnáctého, v povětří již visícího.

   Koncert se jmenuje In Natali domini, a je zaměřen k oslavě dvoutisícího patnáctého výročí Ježíšova narození, jak dokázali vyjádřit v Praze Josef Antonín Sehling (1710-1756) a ve Vídni Johann Joseph Fux (1660–1741), František Ignác Antonín Tůma (1704-1774) a
Francesco Bartolomeo Conti (1681–1732).

   Dnes sbor i sóla zpívají sopranistka Hana Blažíková, altistka Markéta Cukrová, tenorista Tomáš Lajtkep a basista Jaromír Nosek. Velké CM je seřazeno do svého obvyklého vějíře, což mi umožňuje pozorovat a poslouchat, koho si vzpomenu. Do přední řady ve svých okamžicích přistupují obě flétnistky a violistka Magdalena Malá se posouvá vpřed a do stran dle toho, kolik zpěváků právě zpívá. Zpěváci čekají na svou šanci sedíce za varhanami v pozadí a Hana Blažíková se tam dle svého zvyku kýve, pohazuje vlasy a neslyšně si notuje melodii. Zato pravé (levé z pohledu hudebníků) křídlo počínající varhanami uprostřed přes violoncello Hany Flekové k teorbě Jana Krejči a za nimi stojícího kontrabasu je stabilní jako britský ústavní systém.

   V dobách, kdy vznikaly dnešní skladby, jevila se býti stabilní říše habsburská, leč my už dnes víme o stabilitě rozličných říší své. Za stabilní můžeme považovat jen to, že koncert Velkého CM je naplněn božskými pokrmy.

   Na úvodní Sehlingovo Motetto per la Nativita del Nostro Signore „Dormi nate, mi mellite“ naváže pastorela „Eja, laeti properemus“. Úžasně rytmická a rozjásaná. Zpívaný příběh Ježíšova narození, kde účinkují pastýři, zvaný pastorela, nikde jinde nenajdete, jde o český unikát. Hudba mě lapí od prvého tónu, neb obě dámy v prvé skladbě dokáží, že jsem dnes na nejlepším možném místě v Praze. Následuje novodobá premiéra Contiho Arietty per la Madonna Santissima „Salve sis, o Mater“, kde sametový Markétin alt zpívá v úvodu, aby bylo hned jasno, jak to s tím početím bylo: „Zdráva buď, ó Matko zbožná, na plození neúčastná, ó Maria, vzhlédni, Matko, na nás.“ No řekněte, není to úžasně výstižné? Jak vidno, být na plození neúčasten, není vždy dokonalou antikoncepcí.

   Další je soubor Fuxův, instrumentální Concerto „Le dolcezze e l´amerezze della notte“, E 112, kde jsou v programu uvedeny zřejmě části Der Nachtwaechter, Menuette –trio, Fantasie notturne, Ronfatore, Aria. Mám potíž s rozeznáním, leč je to barvité a vystačilo by to na celý koncert. Prvou část večera zakončí opět Sehlingova pastorela „Eja, surgite pastores“, což značí Hola, vstávejte pastýři a zní to tak pěkně, že to doporučuji užít k buzení dětí. Pak musíte pastýře nahradit slovem filios. Budíte-li svou vyvolenou, budete se možná divit, ale použijete v latině slovo dear jako Angličané, kteří to ovšem vyslovují po svém. Hana tady opět ukáže úsměv jako od El Greka a je stejně jako všichni výtečná.

   O přestávce si nedám víno, ale jdu se projít ven mezi své bývalé kolegy kuřáky a trochu se ve vlahém prosincovém večeru provětrám. Dnes zase padaly rekordy a u mě doma naměřeno čtrnáct. V sále jasno, že kostel už neslouží bohoslužbě, neb je tu nekatolické teplo jako v synagoze a v suterénu toalety. Na věřící má být přísnost, aby se moc neradovali, povznesli k Bohu a nehřešili více. V chladu se lépe rozjímá.

   Dobře tedy, mravoličnosti máme za sebou a vrátíme se k hudbě a to nejprve Tůmově Hymnu de Nativitate Domini „O magnum mysterium“. Slyším ozvěnu Bachovu a obdivuji violoncello a basistu, který nás na závěr výzývá: „Mortales plaudite! De coelo hodie vobis illuxit optata generis humani spes.“ Pro tu zanedbatelnou menšinu svých čtenářek a čtenářů, která nevládne latinou slovem a písmem, uvádím překlad: „Smrtelníci plesejte! Dnes vám z nebes zasvítila vytoužená naděje lidského rodu.“ Já také plesám, neb mi přidají 26 kaček na penzi měsíčně a, sláva, budu moci žít plytce a zahálčivě v nemravném nadbytku jako dosud. Alexandrin od slova sláva až po nadbytek jak z učebnice.

   Předvrcholem večera je nádherná Fuxova Sonata pastorale á tre, KV397, s větami Adagio a Un poco allegro. Na ni navazuje jeho árie: „Ah! Astra non negate“, dnes druhá česká premiéra. Mozartovsky hravé a tenorista se činí. Nyní se vracíme do Prahy a uslyšíme dvě závěrečné skladby od Sehlinga, druhého houslisty na kůru v katedrále a hráče v italské operní společnosti v Kotcích. Nakročení k vrcholu večera je jasné, jakmile Hana spustí árii „Qui sedera movet“ z Mottetta per la Nativita di Nostro Signore, kde je ještě navíc skvělý doprovod a javorový sirup, který kane z levého křídla, je moc příjemný. Hana Fleková je opět samostatný zážitek.

   Tuším, že stav milosti ještě bude pozdvihnut a ofertorium „In natali domini“ je nejen přehlídkou sametových hlasů, ale i mocným vystoupením všech nástrojů. Milý pane Sehlingu, kdybyste tohle viděl! Už mají zase desítku.

   První přídavek je Michnova Vánoční rosička, což vhodně koresponduje s počasím letošního vánočního času. Druhý přídavek je připraven předem, neb jsme v programu nalezli text a noty písně Naše je děťátko, jež má melodii velmi podobnou Narodil se Kristus Pán a Jana Semerádová nám nařídila, abychom všichni zpívali. Jak jsem již jednou pravil, na lid musí být přísnost, chladno v kostele, všichni zpívat a moc nepřidávat na penzi. To byl zase krásný podzim s Velkým CM a už se blíží jarní řada.