Kino ve 2. čtvrtletí 2013

Konečně jsem se dostal k fimům v uplynulém čtvrtletí. Je jen škoda, že mnohé z nich do distribuce nepůjdou a ani televize si jich nevšimnou. Tak to je každý rok a mnoho dobrého se ztratí. Jen malá obec notorických netových stahovačů (pozor, neplést si se stahovači kalhot mnoho mil před brodem) je zhlédne, anebo jen někam vypálí (pozor, neplést si s cowboyi, od boku vypalujícími a aniž by cokoli trefili, drahými náboji mrhajícímí).

Vybraná řada začíná 6.4. v Aeru, kdy dávali Idioty Larse von Triera, velikána světového filmu, který opět mnoha lidem musel zvednout mandle. Mně také, neb jsem s nelibostí vůči jejich počínání sledoval vývoj hlavního hrdiny a dalších postav. Mladí lidé mezi dvaceti a třiceti zřejmě ještě nevyrostli z puberty a tráví život podnikáním nejrůznějších žertů a scének na veřejnosti, přičemž jim není nic svaté a někdy opravdu působí jako idioti. Především jsou však necitliví a hloupí a někdy nepoznáte, co hrají a co je jejich vlastní povaha. Mají svého nepsaného vůdce, který v těchto aktivitách dominuje, když tu pojednou zjistí, že jisté meze už překračovat nemohou, mají svůj život a ten jim klade jiné otázky. Celý spolek se rozpadá až k poznání ubohosti života, který vedou. Film je jako ostatně téměř každý Trier pro odolnější povahy. Český dokument Hledá se prezident má svou hodnotu jako doklad o atmosféře a událostech v průběhu první přímé volby prezidenta republiky a to je dle mého všechno. Mně se příliš nelíbil a připadal mi dosti povrchní a bulvární a místy až hloupý. Já mám totiž z osobních pohnutek problém s jakoukoli volební kampaní, již považuji za ubohou nenápaditou, lživou a prázdnou frašku a ani u této volby tomu nebylo jinak. Svůj díl viny na tom mají agentury, jež organizují kampaně a zákazníka přesvědčují, že jen a jen tohle musí udělat, protože oni odborníci to vědí nejlíp. Za to si účtují horentní částky. Druzí jsou media všeho druhu, jež zaměstnávají neschopné lidi, kteří se neumějí chovat, mluvit dobře česky, nalézt podstatu věci a smysluplně se ptát. Třetím faktorem jsou kandidáti, kteří ochotně na tuto hru přistoupí. A hlavně my voliči, neb toto všechno baštíme a ještě si na talíř přidáváme. Tyto zbůhdarma utracené těžké milióny by mohly na dobročinném poli možná zachránit řadu životů, anebo mnohým jejich život zlepšit. A nebyl bych proti zákonu, který zakáže jakoukoli volební kampaň s výjimkou internetové a debat ve veřejnoprávních médiích a všem stranám a kandidátům uloží povinný dar na dobročinný účel. Takže jsem viděl, slyšel a přežil. Americký nákladný Atlas mraků věhlasných bratří Wachowských a Toma Tykwera byl očekáván s netrpělivostí, leč hitem jistě není. Nejde o film špatný, má příběh, který musíte dosti pracně dešifrovat, neboť se odehrává v různých dobách a místech a tyto děje navzájem souvisí. Někdy není na škodu trochu přimět mozek k činnosti. Půvabné je, že ve většině rolí hrají stejní herci, jež maskéři přetvořili k nepoznání a jen z drobností je můžete rozeznat. Nejvíc postav ztvárnil Tom Hanks, veliká postava amerického a světového filmu a herec mně velice sympatický. Z dalších hvězd s více rolemi jmenuji Halle Berry, Jima Sturgesse, Hugha Granta, Jima Broadbenta, nebo Susan Sarandon. Film je především velká podívaná a pastva pro ty, kteří mají rádi neobvyklé herecké výkony. Jít na něj rozhodně není chyba. Každý rok na jaře probíhá v mých oblíbených trojkinech Aero, Oko a Světozor festival evropského filmu, který mám rád, protože dá možnost aspoň juknout, co a jak se kde točí a mé přátelské evropanství se z té pestrosti raduje a dává si k tomu dobré sklenky. Viděl jsem letos pět filmů. Call Girl je švédský film z kategorie oněch severských kritických dramat, která se mi dost líbí. Jen poznamenám, že idealizovat si jakoukoli zemi a považovat ji za pravzor politických ctností považuji za navýsost zcestné. Politické skandály se vyskytují všude tam, kde jde o moc a peníze, tj. v každé demokracii. Některé z těchto zemí se však umějí lépe než jiné z této nemoci léčit. Tématem filmu je prostituce nezletilých dívek, do níž jsou zapleteni politici i policisté a lidé z justice. Vidíme, jak je těžké krunýř rozrazit a jak to může stát i život. Katarze sice přichází, ale pachuť zůstává. Ano, jděte na to, neprohloupíte. Lotyšský koprodukční film Golfský proud pod ledovou horou v rámci festivalu evropských filmů se mi vůbec nelíbil a považuji ho za zmatený a doslova o ničem. Různými časy a situacemi prochází osudová Lilith a vy toho máte za chvíli plné zuby. Francouzský Muž, který se směje, podle Victora Huga s Gerardem Depardieu mě lákal, ale zklamal. Jediné dvě věci bych ocenil, neutuchající sílu citu a láskyplného vztahu, která člověku může velmi pomoci, když je nejhůř, a mistrná charakteristika ignorantského a povýšeneckého jednání lidí vůči člověku tělesně poznamenanému. Slovinský Výlet je dosti jednoduchý, nikoli však hloupý. Na výlet si vyrazí tři bývalí spolužáci. Submisivní muž, sebejistý frajírek a citlivé děvče. Přestože vše hovoří pro klidný a příjemný den, na povrch vyvstane někdejší událost, v níž došlo k násilnému ponížení prvého, který si dodnes myslí, že mu ten druhý nakonec pomohl a ona v tom hrála roli, ale ukáže se, že to bylo úplně jinak. Zajímavé je, jak leze pravda ven a co s nimi udělá. Každému se to může stát také. Estonské Houbaření mě doslova nadchlo. Politik a jeho žena se vydají na houby a přiberou stopaře, jímž je známý hudebník. V lese katastrofálně zabloudí a jsou nuceni zde strávit noc, po níž sice najdou lesní chatu, ale zde je čeká tragický konflikt s úchylným majitelem. Poté se ztratí podruhé a prožijí další noc hladu a chladu. Vystaveni extrémnímu stresu už po několika hodinách zcela ztratí svůj civilizační nátěr a kupí chybu na chybu, přičemž se musíte držet za břicho. Říkat více nelze. V Oku proběhl dvoudenní Kiwi Film Fest, první novozélandský filmový festival konaný v Praze, i vyrazil jsem na snímek Kluk z roku 2010, který je nesmírně milým vyprávěním o chlapci z maorské vesnice. Já doufám, že půjde do běžné distribuce už proto, že na festivalu Sundance byl nominován na cenu poroty, obdržel cenu diváků na festivalech v Sydney a Melbourne a doma má větší tržby než filmy cyklu Pán prstenů. Ocitáme se v poněkud specifické kultuře, neb původní obyvatelé Nového Zélandu přes svou vysokou míru integrace přece jen vykazují veskrze půvabné odlišnosti. Kluci na celém světě jsou však stejní a já jsem shledal mnohou podobnost s Bylo nás pět. Chlapec obdivuje svého otce, jehož moc nezná, neb strávil mnoho let ve vězení. Spojil si s ním falešný příběh a vzhlíží k němu s obdivem. Jenže ukáže se, že otec je neschopný žvanil a nikterak obdivuhodná osobnost, přestože má své dva syny rád. Matka jim již dříve zemřela a oni žijí u babičky spolu s bratranci a sestřenicemi, kteří tvoří půvabnou partičku. Nikterak nestrádají a viditelně jsou schopni se o sebe postarat. Otec se vrací z vězení a pro Kluka (neboť mu nikdo neřekne jinak) nastává hořké prozření, že nemá tátu hrdinu. Film mohu vřele doporučit.