Drama Queen Joyce DiDonato

Koncert americké mezzosopranistky Joyce DiDonato (1969) 5. listopadu 2013 v Rudolfinu s titulem Drama Queens nemůže být označen jinak než jako zážitek roku. Vzhledem k tomu, že si nesmírně cením svých spanilých čtenářek, začnu tím, co je nejvíce zajímá. Abych však k textu připoutal i statečné čtenáře, navážu fakty odpovídajícími jejich zájmu. Teprve poté se dovíte něco o koncertu.

Joyce si oblékla šarlatové šaty od Vivienne Westwood jmenovitě určené pro toto turné. Róba se může přizpůsobovat náladě v průběhu vystoupení a projmutá sukně s turnýrou zvaná „cul de Londres“ byla ve druhé části koncertu doplněna o vyřezávaný korzet a širokou plesovou volánovou sukni s tradiční obručí. Adresu salónu na požádání dodám. A pro pány úsporně dodávám, že jí to děsně seklo. Tolik odstavec dámský. Já vám, pánové povím, že se mi vždycky Joyce líbila jako žena. Ona je taková zlatovláska krev a mléko, jež kypí zdravím a veselím jako americká ekonomika před pádem Lehman Brothers. Takovým ženám mnozí upadáme rádi do náručí, neb je měkké, teplé, hebké a tak mnohoslibné. Kromě toho z rozhovorů s ní je zřejmé, že se jedná o dámu inteligentní a znalou. Pokud jde o její umění, nejprve se omluvím velkým hvězdám současnosti: Andulce, Elině, Cecilii, Natalí, Renée a dokonce i Magdaleně, že postavím Joyce na první příčku, neb si již déle myslím, že je dnes opravdu world opera queen. To, co předvedla v Praze, mě v tom jen utvrdilo. Nikterak mě přitom neovlivňují ani nadšené výlevy recenzentů, ani záplava každoročních ocenění, ani žebříčkové pozice. Slyším a vidím, a tedy tvrdím. Viděl jsem ji v opeře už šestkrát. Třikrát v Rossiniho operách: Lazebník sevillský, Popelka a Jezerní paní, dále v Donizettiho opeře Maria Stuarda, Händelově Herkulovi a Belliniho Montecích a Kapuletech spolu s Andulkou na Youtube. Vždy naprosto perfektní po všech stránkách i přesto, nebo dokonce právě proto, že si před oním Lazebníkem v ROH zlomila nohu a odehrála to na legendárním vozíku. Někteří říkají (Times), že byla nejlepší Rosina v dějinách. Lidé toho hodně namluví i v Anglii. Pro mě byl koncert zajímavý také z toho důvodu, že jsem si letos koupil její oceňovanou desku Drama Queens a hraju ji dosti často k vínečku. Chtěl jsem tedy zakusit živý Joycin projev v áriích již známých. Joyce je však rozvinula do obvyklé barokní délky, kdy se sloky často opakovaly a nádherně je zdobila dokonalými a čisťounkými koloraturami. K tomu přidala působivé herecké ztvárnění, takže zážitek i zvukový byl s deskou nesrovnatelný. Sestavení a řazení programu jsem shledal dokonalým díky střídání pěveckých úseků a instrumentálních skladeb. Joyce mezi svými expozé někdy odešla a jindy usedla před cembalo a nápadně pokukovala po hudebnících vlevo i vpravo dávajíc jim najevo, že jejich hra je špica. Na koncertě ji doprovázel tentýž orchestr jako na desce – nizozemský Il complesso barocco, který v Praze jako host řídil ruský houslista, dirigent a dokonce i kontratenor Dmitrij Sinkovskij. Mně připadal skvělý na houslích zejména ve Vivaldiho koncertu, který stojí za samostatný poslech. U druhé věty Adagio jsem si zaznamenal sedmičku. Sepíšu zde celý program, abyste si případně našli na Youtube, kde je to s Joyce (a nejen s ní) v mnoha vydáních včetně turné Drama Queens. Doporučuji koupit si desku, je na ní 14 skladeb. Na závěr dávám hvězdičky dle stupně nadšení, přičemž špičkových pět má vše ostatní, popřípadě přidávám komentář ku zpěvu a dění: 1. Domenico Cesti (1623-1669) – Orontea (1656): Intorno all’idol mio 2. Domenico Scarlatti (1685-1757) – Sinfonia z opery Ptolemaios a Alexandr (1711) – instrumentální 3. Claudio Monteverdi (1567-1643) – Korunovace Poppey (1643) : Disprezzata regina. Tady se ke mně Joyce natáhla na balkón, podala si mě dolů a byl jsem její. 4. Geminiano Giacomelli (1692-1740) – La Merope (1734): Sposa, son disprezzata. 7* a řve se Brava. Zajímavé je, že tutéž árii použil Vivaldi o rok později v opeře Bajazet, což tehdy nebylo neobvyklé. 5. Antonio Vivaldi (1678-1741) – Houslový koncert D moll, RV 242 „per Pisendel“. 6* a zde to máte z téhož koncertu v Bruselu: http://www.youtube.com/watch?v=QkXNcjjg7xI . 6. Giuseppe Maria Orlandini (1676-1760) – Berenice (1725): Da torbida procella O přestávce se k mému stolku postaví skupinka, kde jedna buxom lady oblažuje všechny svými znalostmi a mluví i o dalších koncertech v nabídce agentury Nachtigall Artists. Neví však nic o mladičké Jihoafričance Pretty Yende, jež přijede koncem ledna. To je moje chvíle, kdy vybalím své vědomosti sesbírané na Youtube. Jeden pán mě na ni loni upozornil v reakci na můj článek na www.kinopřenosy.cz. Psal, že byl ve Vídni v opeře a za nemocnou pěvkyni zaskočila na poslední chvíli právě Pretty, jež totéž zpívala nedávno v Met. Hbitě sedla na aeroplán a ve Vídni zapěla tak, že na to vzpomínají dodnes. Shrábnu asi pět set bodů, ale u té hezké vedle té chytré je už nijak nezúročím. Po přestávce se hrálo: 7. Johann Adolph Hasse (1699-1783) – Antonius a Kleopatra (1725): Morte, col fiero aspetto. 8. Georg Friedrich Händel (1685-1759) – Julius Caesar v Egyptě (1724): Piangerò la sorte mia. 6*,viděl jsem na jaře se skvělou Natalí a zde se ani nepozná, že Joyce není soprán. 9. Händel - Radamisto (1720). Passacaglia. Instrumentální kousek. 10. Giovanni Porta (1675-1755) – Ifigenie v Aulidě: Madre diletta,abbraciami. 7* a její absolutní kontrola hlasu, který se zde pohybuje od tenoučkého až k olbřímí síle. 11. Christoph Willibald Gluck (1714-1787) – Armida (1777), baletní hudba, tady si Joyce sedne před cembalo a nejdřív kouká vpravo „vy pane hezky hrajete na ty housle“ a pak upřeně vlevo „violoncello vám jde samo, ale pánové, co ty ponožky, to je asi k mým šatům“. Opravdu, oba měli červené ponožky, nekecám. Možná je to nějaká barokní manýra. 12. Händel – Alessandro (1726): Brilla nell’alma Nadšené Rudolfinum bouří jako nikdy, a vzdává poctu vstoje. Joyce třikrát přidá z barokní sféry, přičemž jasně poznávám jen Lascia mi piangere z jednoho Händelova oratoria, již pak použil jako Lascia chio pianga v opeře Rinaldo. Tady je na závěr zajímavý soubor ukázek z předávání ceny pěvkyně roku 2010 a dalších dvou vystoupení: http://goout.cz/cs/zpevacky/joyce-didonato/miru/+vid+vouq. Vidíme zde jasně, o jak krásnou a příjemnou dámu se jedná a jak je s ní nepochybně i veselo.