Budu psát o třech zastaveních v Atriu a ku všeobecnému překvapení též o svém průzkumu Vozovny, tak neorganicky spojené s Atriem do jediné organizace.
7. května jdeme na Klavírní trio Sixtyeight, jež tvoří Adéla Štajnochrová, členka Škampova kvarteta a hráčka souborů staré hudby, v témže kvartetu hraje i violoncellista Lukáš Polák a klavír ovládá Stanislav Gallin, též člen Orbis tria.
Zahajujeme Čajkovského Klavírním triem a moll, op. 50, které mé velmi oslovilo zejména ve druhé větě Tema con variazioni. Ale právě tady si více všímám klavíru, který dle mého názoru hraje příliš drsně a trochu mi rozostřuje obraz. Na možná přílišném důrazu klavíru se později shodneme s více posluchači. Skladba je rozměrná a zabere celou první polovinu koncertu. Po přestávce se věnujeme nejprve Griegovu Andante con moto pro klavírní trio, severskému dramatu a několika funusy, jak cítít z hudby. Koncert uzavřeme klenotem ze Smetanova pera v podobě slavného Tria g moll. Přídavkem je Dvořákova dumka. Příjemné sobotní odpoledne, avšak stav milosti se nedostavil.
9. května tady hudební produkcí svého Dvořákova komorního orchestru slaví 80. narozeniny dirigent Jaroslav Vodňanský. Koncert uvede Jaroslav Krček, zde hojně koncertující se svou Musikou Bohemikou. Hraje se pěkný program z Mozarta, Compagnoliho a Čajkovského ozdobený jednovětým koncertem českého houslového génia Josefa Slavíka (1806-1833) srovnávaného s Paganinim, jemuž byl dopřán jen krátký život. Koncert nám hraje s ohromnou radostí a pěkně sedmnáctiletá houslistka Pavla Tesařová kulatých tvářiček a roztomilého úsměvu. Velmi zkušený violista Lubomír Malý (1938) se předvede v Compagnoliho Romanci pro violu a smyčce. Přídavkem je úryvek z Händelovy Hudby k ohňostroji a po koncertu nás oslavenec zve na sklenku a malé občerstvení. Je hezký večer a s panem Janem Vackem si užíváme pohody v atriu.
Zmíněná sestava doplněná a pana Václava Vacka a jeho lidi si pochopitelně nedá ujít Bennewitzovo kvarteto, jež si na 24. května připravilo dokonale konvenční program, avšak zvukově a tematicky proměnlivý díky volbě a řazení klasiků této hudební formy. V prvé půli Haydnův Smyčcový kvartet F dur, č. 5, op. 50, zvaný „Sen“ a po něm, hádejte kdo? Správně, Mozart a jeho Smyčcový kvartet C dur, KV 465, zvaný „Disonantní“. To je dílo tak bohaté, až to vyvolá vzpomínku na problémy, jež provázely Mozarta v závěru života, kdy se ve Vídni jeho skladby hůře prosazovaly pro nepochopení a možná i přílišné nároky na hráče. Mozart zkrátka udělal dlouhý tvůrčí krok a vykročil se své doby a jejích zvyklostí. Kvartet překvapí bohatostí temp a dynamiky a spěchá v závěru k romantickému počátku 19. století.
Po přestávce vás nechám opět hádat. Znovu jste uspěli, hraje se Dvořák a jeho Smyčcový kvartet Es dur, op. 51, řečený „Slovanský“. Možná kvůli názvukům oblíbeného furiantu a ozvěně lidové notečky v závěru. Je téměř přesně o století mladší, než ten Mozartův, který si v mnohém může s Dvořákem ruce podat. Minimálně v hudební vlídnosti. Bennewitzovo kvarteto má dnes den velkolepých barev a já si říkám, že si takový soubor ani nezasloužíme. Kromě zvuku se pánové též vlídně tváří a létají mezi nimi úsměvy. Hudba se má poslouchat očima, je to důležité.
Teď se zmíním o své návštěvě ve Vozovně, druhé části nové příspěvkové organizace Za Trojku (který génius ten název vymyslel, zní to jako zvolání „Za co, soudruzi?“). Chtěl jsem Vozovnu vidět a zažít a jdu na pořad o Karlu IV. a jeho čtyřech manželkách, který je mluvený herci a přes jistou rozvleklost nijak neurazí. Zjistím přitom, že Vozovna je docela příhodné místo, jež září novotou, ale vykazuje několik nedomyšleností. Zdá se mi, že bude dosti problém s dešťovou vodou před vchodem do suterénních prostor, kde je bar, dětský koutek a malý sál a toalety. Před vstupem lze venku sedět, avšak odpoledne sem praží květnové a červnové slunce a není se kam před ním skrýt. Horko a jas vás vyženou dovnitř. Kdyby se součástí vstupu staly dvě markýzy, bylo možno tento prostor užívat lépe. Že tohle nenapadne projektanta, je tristní. Je tu také bar, který prodává třetinku lahvové plzně za 40 kaček jako luxusní restaurant v centru. Já bych tohle svému nájemci nedovolil. Ale někdo by mohl namítnout: „Pij, chlape, kohoutkovou a nestěžuj si, máme kapitalismus, vždyť jsi ho chtěl taky.“ Na to já: „Chtěl, ale levnější!“
Jako vždy končíme aktuálně upraveným závěrečným zvoláním: „Zachovej nám Hospodine, Atrium a jeho ducha a konečně dej, ať se v programech uvádí přesná určení skladeb.“ Každý hudebník přece má k danému programu noty, kde je zcela jasná identifikace.
