Atrium, chudinka malá, v červnu 2016

 Červen pěkný a pestrý a dík budiž vzdán paní provozní Drakselové, jež se svým týmem zvládla jarní dramaturgii bezvadně a zaplašila obavy, že Atriu hrozí umělecký úpadek.

  Červen zahajuji v sobotu čtvrtého, kdy se po třech letech vrací Duo Teres skládající se z houslistky orchestru PKF Lucie Fulky Kopsové a kytaristy Tomáše Hoňka. Kombinace spíše neobvyklá, ale i tak podnítila některé autory skládat hudbu jmenovitě pro toto duo. Vychází z toho velmi zajímavá a hudebně pestrá směs soudobé hudby, jíž se mnozí bojí, a přesto má zřejmě dost posluchačů. Možná víc než konvenční a nenápaditý komorní orchestr Archioni Plus, jak zakrátko uvidíte.

   Oba si přivedou mladé hostky, flétnistku Karolínu Sokupovou a kytaristku Janu Shugaovou. Hrají se skladby autorů Truhláře, Brunnera, Freidlina, Kukala, Lukáše Hurníka, který je dokonce přítomen, Růžičky a Benky. Já jsem si zejména vysoce oznámkoval Kukalovo Kytaroviolino, op. 41, Benkovu Strangers a s velikou radostí hranou Brunnerovu Quiet Talk. A taky u Kukala poznamenal, že by se to líbilo Danielu Hopeovi, který také rád sahá do soudobé literatury. Hle, jak se nevyplatí podceňovat soudobou hudbu a jaké příjemnosti se v ní mohou skrývat.

     8. června jdeme opět s Janem Vackem na komorní orchestr Archioni Plus. Přiznám se, že já jdu především na Mozartův flétnový koncert.  Dnešní Mozartovy skladby opět nejsou označeny katalogovým číslem. Úvodem utrpí duše má zklamání, neb je ohlášeno, že sopranistka Časarová štíhlé postavy, dlouhých vlasů a jiskrných zraků onemocněla. Jistě si vzpomínáte, že to je ta dáma, na níž jsem loni na podzim testoval s nebývalým úspěchem šeptání Bravo spolu s upřeným pohledem a byl odměněn zářivým děkovným úsměvem. Naštěstí nechybí pohledná dirigentova manželka Kateřina Macourková s flétnou a hlavní důvod mé přítomnosti Mozartův Koncert pro flétnu a orchestr G-dur se hrát bude.

    Zahajovací předehra k Figarově svatbě nijak neurazí, leč je hrána příliš často. Malá noční hudba je pro mě vždy přivětivou připomínkou svých začátků s klasickou hudbou a nedá se jí nic zkazit, leč orchestr hraje se stále stejnou dynamikou, což se nepříznivě projeví právě v čísle večera, kde v obou krajních rychlých větách flétna poněkud mizí a dá práci ji uchem zachytit. Jsem poněkud zklamán a možná i dirigent Macourek, který výpadek sopranistky nenahradí a ani nepřidá a koncert uzavře, patrně otráven tím, že počet diváků rovná se počtu členů jeho orchestru.

   Kde je asi chyba? Možná ve mně, neb jsem se právě rozhodl, že na ně už nepůjdu a získat mě může pouze nějaký flétnový koncert na programu. Pan Vacek ke všemu ještě tvrdí, že některé housle hrají falešně.

   Jsme zde znovu na druhý den 9. června na Zemlinského kvartetu a budeme mít zvláštní příležitost slyšet premiéru. I přes její unikátnost je dnes program spíše konzervativní. Dnes zní ZK díky jiné akustice v odlišných barvách než v Maiselově synagoze a violoncello i viola tu mají opět ten známý temnější tón. Tak trochu jako doma.

  Beethovenův smyčcový kvartet F dur, op. 18, č. 1 je navýsost vhodným číslem k zahájení, neb božsky otevře a téměř smutečně pokračuje a spěchá k cíli, aby rezolutně uzavřel. Alban Berg Quartett je toho důkazem: https://www.youtube.com/watch?v=gGMTe61vCvs.

   Očekávaná chvíle nastává nyní a k úvodnímu slovu je vyzván skladatel Kryštof Mařatka. Vysvětlí, jak a proč se zrodila jeho úprava Janáčkova dechového sextetu Mládí pro smyčcové kvarteto, již zahráli poprvé v Nizozemsku. Skladbu neznám, ale dle mnoha náznaků bych na přímou otázku dal odpověď, že jde dle mého o Janáčka. Zejména třetí větu bych označil za ukvalskou pod dojmem nádherného koncertu Martiny Jankové na Pražském jaru a ještě bych přičinil, že my zde jdeme po chodníčku pěkně posekaném. A čtvrtá věta je plna melodické vynalézavosti toho rozcuchaného a zarostlého staříka podobně jako jsem já dnes, neb má kadeřnice mi nezvedá telefon. Ještě v Maiselově synagoze měl stejný účes violoncellista Fortin, leč ten se od té doby patrně dovolal.

   A druhý houslista Střížek dnes nešetřící úsměvy mi, nikoli vlastnostmi, nýbrž úsměvem připomíná vrchního velitele armády Unie George McClellana, jenž proslul váhavostí a být na jeho místě v roce 1862 Grant, vyhrála Unie občanskou válku dřív. Dodnes je Lincolnova politika ohledně vrchního velení obtížně pochopitelná. Jiný slavný váhavec, Quintus Fabius Maximus Verrucosus, jemuž jeho strategie vynesla přízvisko Cunctator, naopak zvolil po katastrofě u Kann proti Hannibalovi správnou taktiku a unavil jej manévrováním a odřezáváním od zdrojů.

   Má obvyklá odbočka snad neurazila a teď vám chci ukázat, jak ten sextet vypadá v originálu v podání českých mistrů dechových nástrojů: https://www.youtube.com/watch?v=uToWYHLsZd4. Možná by bylo vtipné do programu napsat České překvapení a nechat obecenstvo hádat, co se vlastně hrálo a skladbu odkrýt až poté.

   Zato žádným překvapením není popřestávkový skvost v podobě Sukova Smyčcového kvartetu č. 1 B dur, op. 11, kde se vtírá otázka blízkosti s generačně mladším Martinů. Výrazová vichřice a melodické nápady i závěrečná rozverná věta by tomu nasvědčovaly. Přídavkem je Sukova Barkarola. A nejlepší zprávou je, že si členové ZK zajistili otevření baru i po představení. Červené víno v teplém večeru po takovém koncertu chutná výtečně.

   Jak dál v Atriu s těmi světovými kvartety? Možná by bylo skvělé, kdyby se nechali přesvědčit k nějaké tematické řadě, jako před dvěma lety dvořákovské a Bennewitzovci loni k Bartókovi. Co tak udělat průřez českým 20. stoletím a dokořenit to světovými autory s nějakou souvislostí? Koncerty s dvěma českými skladbami a jednou světového autora.

  Po mezinárodně uznávaném kvartetu, což je většina českých, zde 14. června pořádá velvyslanectví Spojených států mexických koncert, tentokrát kytaristy a skladatele Omara Rojase, absolventa JAMU. Tyto každoroční mexické kulturní produkce jsou zajímavým zpestřením a my slyšíme povětšinou skladby Omarovy, z nichž mě nejvíce zaujalo Adagio para un recuerdo z Iberian Variations a v přídavku Omar dokonce zazpívá přetklivou píseň.

  Hned druhý den tu hraje dvojice z těch sousedních spojených států. Cvrček a Šnek je manželské duo Češky Lucie a Američana Jamese Carlsonových, kteří tu obvykle hrají v červnu při své cestě do Evropy.

  Spolu s Janem vyslechneme dovedná aranžmá z klasické hudby, dokonce i celých vět symfonií jako Dvořákovy Novosvětské, Mozartovy 39. a 40., Mahlerovy 1. a Beethovenovy 7. Doplněno osvědčenou směsí francouzské pouliční hudby a klezmeru a člověk si až říká, že by to bylo skvělé venku s láhví vína.

  Na Voráčkovo pokračování Beethovenových klavírních sonát tu bohužel nemohu být, neb jdeme s dceruškou v Jihlavě na koncert festivalu Hudba tisíců - Mahler 2016, se Straussem a Mahlerem.

  Leč ještě jednou před dlouhou letní přestávkou musím do Atria zajít, aby abstinenční příznaky nebyly tak silné. 27. tu koncertuje zajímavé saxofonové kvarteto, jež si říká KvarKet. Zajímavější o to víc, že jde o dámský soubor a o dámy velmi pohledné a příjemné. K tomu směs jazzových standardů i jiných známých melodií, vtipný moderátor, zpěvačka ke dvěma skladbám a šikovný hostující kytarista David Wurtzel ve dvou číslech. Příjemná radost na konci sezóny, již kalí pouze má, jak se o den později ukáže, pod ramenním kloubem zlomená pažní kost levé ruky v důsledku mé nepozornosti a pádu na schodech v metru cestou sem. Ještě si po představení s Janem a Hankou dám pivo a rychle s tou rukou domů.  

       Jako vždy končíme aktuálně upraveným závěrečným zvoláním: „Zachovej nám Hospodine, Atrium a jeho ducha a konečně dej, ať se v programech uvádí přesná určení skladeb a ať to tu nikdo na podzim nezkazí.“ Každý hudebník přece má k danému programu noty, kde je zcela jasná identifikace.