Ach ta Andulka, ach ten Rolando, ach ten ČT Art

Včerejší druhý den po startu nového kanálu ČT Art se nesl ve znamení filmu La Bohéme z roku 2008. Operní filmy jsou vždy jistým oříškem a opatrným tancem mezi zpěvem a herectvím, hudbou, obrazem, zvukem, stavbami anebo kostýmy.

V rakousko-německé koprodukci natočil režisér Robert Dornhelm srdcervoucí a něžné drama, zasadil je do věrohodných interiérů a exteriérů a opřel se o ty nejlepší z nejlepších. Domingův následovník a krajan Rolando Villazón (1972) jako Rudolf a Anna Netrebko (1969) jako Mimi zpívali při natáčení živě a svým úchvatným hereckým výkonem naplnili film radostí a slzami v koutcích očí, i když by bylo možno leccos na filmovém zpracování kritizovat. Jak pravím, točit film-operu je úkol nelehký. Krásná a citlivá Andulka je pro Mimi jako zrozená, a přestože jí v době natáčení bylo 39 let, vypadá na osmnáct. Viděl jsem ji v Bohémě po druhé a troufám si říci, že je v této roli dnes nepřekonatelná. A nejen v této. Počkejte na Táňu v Oněginovi za měsíc v Novém Yorku. Při všem nadšení z Andulky, jež v závěru opět umřela s grácií, musím snad ještě více ocenit Rolanda. Jeho Rudolf je emotivnější, poživačnější a trochu bezohlednější, než jsem dosud měl možnost vidět, leč v tragických chvílích vidíme, jak je opravdově zkrušen. Nesmím zapomenout na Musettu, zde hodně otevřeně frivolní a svobodomyslnou a své nápadníky trápící a v těchto polohách skvěle pějící a hrající. Jako kdyby vypadla Carmen z oka. Americká sopranistka Nicole Cabell (1977) je velmi výrazná a netypická kráska jiskřivého vysoko posazeného hlasu a její kreace byly lahůdkové. Na konci nás dojme tím, jak dá své náušnice na koupi štuclu pro umírající Mimi, která má stále studené ruce a jak tahle osudová a sebejistá žena je nelíčeně nešťastná z Mimina osudu. A abyste věděli, tak se na dva úryvky podívejte. Árie asi nejslavnější, jež se jmenuje dle příslovečně chladné Miminy ručky a kde Rolando ukáže, co umí: http://www.youtube.com/watch?v=AmKEzGY8DtI. V závěru Mimi nejprve vzpomíná a pak na chvíli přijde k vědomí: http://www.youtube.com/watch?v=exz7f4-lnD4 . Otřete si oči a čtěte dál. K tomuto pokrmu ducha i oka jsem nestylově popíjel plný a ostružinově mocný kalifornský Ruby cabernet a říkal si, zda nový televizní kanál, jehož programové zaměření mi vyhovuje natolik, že překrývá zájem o cokoli dalšího, udrží nastoupenou kvalitu. Mnohé se jistě bude postupně usazovat. Včera jsem si neodpustil Freddieho Mercuryho a dnes se těším na australský animáček. Taky na dokumenty o architektuře a zprávy z kultury a hudby plno. Jako malej.