Moje medaile

Kdybych byla prezidentka, vyznamenala bych Radku, Ludmilu, Josefa, Aloise, skupinu Nirvana, Viggo Mortensena, Mr. Beana a pochopitelně dceru, muže, maminku, tatínka, babičku, dědečka. S prázdnou by neodešli kočky Ronďa a Hruška, psi Frodo a Cony a osmáci Jacuše a Maluše. Všichni si totiž medaili rozhodně zaslouží.  

Radka je kamarádka a bere mi doporučenou poštu a balíky, když nejsem doma a na dveře buší pošťačka.

Ludmila je masérka a má zlaté ruce. S řádem by se jí blýskala i hruď.

Řezník Josef mele do klobás svinstva a mluví tak sprostě, že mě na uzeniny přešla chuť. Tuším, že je to zdravé.

Farmář Alois mi ukázal, že i při takové dřině, jako je ruční dojení, se dá nahlas zpívat.

Skupina Nirvana zpívala nahlas pořád a mně tekly dojetím slzy.

Viggo Mortensen je krásný, to je snad pro vyznamenání dostatečný důvod.

Mr.Bean dokáže jezdit v mrňavém autě a žít v mrňavém bytě. 

Dcera přinesla za dva měsíce školy jen dvě dvojky a miluju ji, ne kvůli těm dvojkám, ale prostě proto, že je úžasná.

Muž mě taky miluje, alespoň doufám. Stejně jako maminka, tatínek, babička, dědeček.

Kočka Ronďa jednou ulovila místo myši králíka většího než ona sama.

Kočka Hruška mluví, tedy mňouká, ale vypadá to, že mluví.

Pes Frodo je tak hodný, že mu můžete dát uši přes oči a on na to nic.

Pes Cony si dokázal otevřít pečlivě uzamčenou voliéru, utéct, ale přitom zůstat na zahradě. Eskamotérský kousek.

Osmáci Jacuše a Maluše se umí dohodnout, kdo se zrovna bude točit v běhacím kolečku.

Možná bych dala medaili i prezidentovi. Pokud by dokázal ve správném směru projít hradní branou a navždy od ní zahodit klíč.