Mnoho palců pro vás, ale ti co zobou, se svého zdeformovaného světa nevzdají

Vážená autorko, bez "zobání" léků. které mi předepisuje psychiatrička, bych už asi tento příspěvek nepsala. Kdo "to" neprožil - nepochopí.

Příliš zjednodušujete, mnoha lidem tyto léky zachrání život. O důvodech, které k tomu vedou by se dalo debatovat hodiny...

S tim prumernym vekem nemate pravdu. Prolezal jsme stare matriky, a prumer v 19. stoleti byl nad 50. Nezapocitavam do toho kojeneckou umrtnost.

V Raisovi jsem několikrát četla hlášky typu: stařec se šeplavě zachechtal, byltě již notně stár: táhlo mu na padesátku! Musím říct, že mě to dost ranilo...

To je ale hodně zjednodušené...Myslíte třeba- místo lithia pomilovat se  a spát a nepitvat se v tom? Duševních chorob, skutečných, existuje dost a dost.

Taky jste zapomněla vypsat, kolik lidí si dříve hodilo provaz přes trám, střelilo se nebo si pocucalo sirek. Nebo kolik jich zešílelo a běhalo po lesích, kolik se jich utrápilo, uchlastalo,... Zobat nebylo co, to je fakt...

je vždycky příjemnější být v opozici:), i já v ní jsem, když si myslím, že mnoho lidí tyhle léky zneužívá třeba jen tak z vlastní pohodlnosti nebo nevědomosti.. nepíšu o diagnozách (viz poslední odstavec), ale o smutcích a splínech, které se dřív probraly u kafe, dnes se s nima běží k psychologovi a psychiatrovi, aby napsal prášky.. jak mi říkala před časem jedna paní doktorka, přišli k ní rodiče, že se jejich sedmnáctileté dítě rozešlo se svojí první láskou, ať mu napíše antidepresiva, vyhodila je..

Otázka je zobali by naši předci antidepresíva pokud by v té době existovaly. Podle mého na 100% určitě.

Doba se mění a za dalších 100 let bude zcela jistě nový způsob léčení deprese a znovu nějaká paní napíše článek "duše z vosku" v němž se bude podivovat nad tím proč že lidi používají tu novou metodu, když před 100 lety stačilo zobat nějaké pilule s názvem antidepresiva.

svým způsobem máte samozřejmě pravdu. Zobe se hodně. I já bych zobala až bych brečela, stresů je dost! Ale odolávám..právě z toho důvodu, který uvádíte - dřív nezobali a taky žili. Musíme to zvládnout, musíme si to v hlavách srovnat, uvědomit si na co máme a na co ne a vykašlat se na společenské předsudky - oni mají, my budeme míz za každou cenu taky, abychom byli IN?! Ale za cenu toho, že nejsme spokojení, protože to nezvládáme tak jako bychom si představovali..chtělo by to umět být skromnější, být uvědomělý, být hlavně spokojený. Myslím si, že základem je právě spokojenost v soužití, ale v dnešní době se lidé bojí společného života, nákladů na domácnost, na děti. Chtějí se mít na "úrovni", což jim okolnosti nepřejí, jsou raději sami, se svou úzkostí a proto zobou, aby se z toho všeho kolem nezbláznili. A nebo jdou do společného života, nevychází s penězi, přicházejí o práci, o iluze o lepším životě a pak začnou zobat, aby se z toho všeho kolem nezbláznili..je to začarovaný kruh, je to smutné

léky,které jste jmenovala, nejsou v žádném případě antidepresiva, ale anxiolytika;proti úzkosti.Jsou silně návykové a hrozí těžká závislost jako na alkoholu, oroto by se měla brát max. 4 týdny.Ale což, další předepíše obvoďák , nebo založí sousedka.....

vždyť to tam píšu.. antiúzkostliva:), jsem si vymyslela samozřejmě, ten termín