Věci a věci

Jaký máte vztah k věcem? Někdy slýchám: věci jsou absolutně nedůležité. Není třeba se jimi nijak zabývat, šetřit je, hromadit, natož jim podléhat. Nebo opačně: věci, věci, věci, jak báječné shromažďovat je, okukovat, brát do rukou, mluvit o nich, žít jimi a s nimi.

Vlaju někde mezi. Nemám ráda věcmi přecpané místnosti a obchody, jejich porodnice, které už léta zažívají baby/things-boom. A nelíbí se mi ani, když někdo mlátí z dlouhé chvíle klackem do hrnku, až ho rozbije, nebo polije knížku rumem. No a co, blbá věc.  K tomu mám dokonce ještě dál. Ze dvou důvodů.

První, to jsou vzpomínky.

Vzpomínky na otisk ruky, která se věci dotkla, a na místa, kde existovala. Moc mě nebere nový iPod, ale občas pohladím červenou plastovou pokladničku, co vypadá jako pán s vystrčeným břichem a slabě cinkne, když zmáčknu tlačítko a zespodu „břicha“ vyjede šuplík.

(A možná dvanáctiletý kluk ze sousedství bude za dvacet let stejně hladit iPod, co o něm teď všichni mluví a píšou…)

Poslepu poznám barvu knoflíků, které mi babička dávala na hraní.

„Tak, mami, jaký je tenhle,“ položila mi jeden do ruky onehdy moje dcera a já se nesměla dívat.

„Růžový“.

„Jo. A tenhle?“

„Noo, ten je průsvitný a má v sobě vyrytou vážku.“

„Jo! A ten?“

„Zelený s bílým prostředkem.“

„Mami, ty se koukáš!“

Ne, holčičko moje, jen slyším šustit babiččinu sukni, cítím její lak na vlasy. A vidím starý gauč, který mi dnes připadá tak malý a knoflíky, co jsem po něm rozházela a prodávala: „Tak kolik modrých budete chtít, paní? Pět? Á smůla, máme jen tři …“

Jsou to mí svědci.

A druhý důvod?

Když je věc zničena, je nahrazena. Když jsou věci ničeny a ničeny, jsou nahrazovány a nahrazovány …

Přijďte si vybrat do těch skleněných líhní věcí! A ničte, žádný ostych! Vždyť podívejte, co jich tu všude je … Vzpomínky? K smíchu.

Můj děda mi kdysi vyrobil k Vánocům váhy „jako měl F.L.Věk“… Tak jsem to přesně napsala do dopisu, co jsem po Mikuláši strkala za okno. Daly mu spoustu práce. Díky chuti, s jakou je dělal, jiskřily.

Krám, vyhodit, našeptává hlas z papírových letáků.

Když je zničím, už nikde takové nekoupím.

Když vyhubím svědky okolo, vyženu i ty uvnitř sebe.

A možná přetrhnu spojení.

S lidmi.