Bohužel, až s věkem si

člověk uvědomí, kolika vzácných věcí se nerozvážně zbavil (stejně jako až po úmrtí rodičů si uvědomí, na kolik věcí se jich ještě chtěl zeptat). Na druhé straně, kam je všechny v panelákovém bytě uložit, když reklama nám nutí stále další krámy, bez nichž přece nemůžeme být, a dospívající děti přeplní byt počítači a jakýmsi cosi, o čemž nevím, jestli je to mp3 nebo opékač topinek. Ten stálý boj, čeho se zbavit, abych bytem vůbec prošel. To není rozhlehlý babiččin dům s velkou půdou a několika místnostmi ve sklepě, kam se ukládala jablka, hrušky a nespočet zavařenin.  Nicméně, nedávno jsem konečně vyhodil krabici s nápisem "provázky krátké, k ničemu nepoužitelné" a přitom našel její hrníčky z 1. republiky, z nichž jsme dětsky důvěřivě pili kozí mléko. A což teprve hrníček s nápisem Gruss aus Würbental, úplný poklad.

Jinak opět dík za pěkný článek.

naprostý souhlas

moc pěkný blog, dneska jsem na Vaše blogy najela poprvé a jsem opravdu nadšená Vaším stylem psaní.....u tohoto mi i slza kápla, vzpomněla jsem si na svou babičku a její gauč v kuchyni, gumového koníka apod.  Opravdu píšete dobře, díky a těším se na další příspěvek

jen

Technická poznámka: všichni teď mluví a píšou o iPhone, iPode frčel před rokem:-)

Re: jen

no jasněaspoň vidíte, jak mě nebere

:-)

Klárko, takovéhle blogy pište, ty jsou paráda

Je zvláštní,

že drtivou většinu příspěvku psala dáma!

Dovolím se přidat - i když jsem chlap: paní Klárko, vidět ve věcech i tu "duši" ještě neznamená věci hromadit! Myslím, že je tomu právě naopak...  bezhlavé, až tupé, hromadění věcí je projevem toho, že na nich majitel to kouzlo nevidí. A věřte mi, že jsou i věci zlomyslné...

Článek je moc pěknej...  opět děkuji.

Děkuji

Slza mi skanula po tváři. A to jsem drsnej přísňák, nebo přísnej drsňák, nebo tak nějak. Některé věci jsou pro mne jako lidé – to když mi připomínají mé blízké, nebo dětství, nebo krásné i špatné chvíle. Nikdy bych těm věcem neublížil, natož se jich zbavil. Naproti tomu někteří lidé jsou pro mne jako věci. Naproti tomu všemu, někteří lidé jsou pro mne horší, než nejhorší věci. Asi to bude tím, že ty nejhorší věci vymýšlejí a vytvářejí lidé.

Pěkný článek a karma,

i když mne věci celkem neberou a dovedu se bez mnoha obejít, mám několik knížek, které se mnou putují světem už hodně let..

Klarko,

dekuji za krasny clanek. Celkem trikrat jsem se stehovala pres ocean, jen s par kufry, ale nikdy v nich vedle tisice fotek nechybel hrnicek po babicce, par knizek od dedy, sala od mamky ci prvni umelecke vytvory mych deti. Bez techto veci si svuj domov nedokazu predstavit, at je kdekoliv... Pavlina

Krásně napsáno,

děkuji moc. Jana K.

Děkuji

Krásné, Kláro... Stěhovala jsem se za svých 30něco let asi desetkrát, tak na věcech nelpím. Sbalím kufr a jdu. I když...rozhlížím se po psacím stole,ze kterého píšu tato slova, a vidím kamínky, měšec s penízky,slona,keramický kaktus,...a dole ve sklepě?Před pár lety se stěhovala maminka ze západních Čech do Jeseníků, a průběžně mi vozí "moje věci"....Žasnu. Vy jste mi připomněla,že jedna z mých nejoblíbenějších básní kdysi byla  Wolkerova "Věci" . Děkuji, mějte se krásně!