V ou tů mají pěkný bordel, pardon binec

Firmu, kde je větší binec než v ou tů, neznám. Napsala bych bordel, ale není to úplně slušné slovo …

Zase mi nedávno psali. Že vyřizují mou objednávku, že se věci hýbou a že telefon bude. Jenže já ji před rokem zrušila. Tu objednávku. Kdybych chtěla být patetická, řekla bych, že jsem prostě už nemohla dál...

Proč? Minulost jen ve zkratce, už jednou jsem se v blogu ze svých černých dní s ou tů vyzpovídala. V polovině loňského února měli přijít ke mně domů muži s logem kyslíku a zapojit internet a pevnou linku. Je to tak výýýhodnéé a rychlééé, tála do telefonu pracovnice linky, co nahání nové ou tů duše. I zrušila jsem své taky rychlé, leč méně výhodné připojení. A těšila se. Nikdo nepřišel. Jen dopis, že mě nepřipojí, i když to byla podle paní z telefonu hotová věc. Protože ke mně nevedou kabely. Paní, co sedí v telefonní ústředně, přeci nemůže vědět, odkud kam vedou kabely, to dá rozum...

Dopisů přišlo několik, že ne v únoru, ale v červnu, že ne červnu, ale v září. Tak jsem řekla, vážený ou tů, odvolávám, co jsem chtěla. Odvolávám, co jsem odvolala. Obejdnávku zruš.

Pořád chodily dopisy, že kabely budou. Každý za 9,50 mimochodem.

Až mi zase jednou, docela nedávno to bylo, zavolala paní, že to zase vypadá nadějně. Povídám, milá zlatá, už přes rok s vámi nechci nic mít a máte to tam černé na bílém.

Tak mi znovu poslali dopis, že tedy ano, že už se mnou nepočítají. Zase za 9,50 mimochodem.

Potud původní příběh. Jak známo ze spousty příběhů, i těch mizerných, jsou dnes seriály o několika řadách.

Před dvěma týdny mi naskočily na mobilu tři sms. Že mně, zákazníkovi ou tů, připojili televizi ou tů. A že si mám instalovat set top box. Chachá, co je zase tohle legraci?

A pak jsem viděla v obývacím pokoji rodičů nějaké krabice, co tam dřív nebyly. Že prý budou mít televizi od ou tů. Poslali set top box, ale ne zprávu o tom, že už ho můžeme připojit, postěžoval si táta, i když slíbili. Už čekáme čtrnáct dní. No vidíš, a mně ji zapojili. I když nevím co a kam, protože jediné, co mám doma od ou tů je leták z novin, smála jsem se. Počkej přečtu ti, co mě ti zmatenci poslali. Teprve když jsem otveřela sms, došlo mi, že nepatřily mně. No jóó, ale proč je tedy mně poslali? Vždyť říkám bord.. binec, tedy. Kdysi dávno, když jsem pomáhala rodičům sjednat rychlý internet, jsem nejspíš prozradila svoje telefonního číslo. Asi mají ke mně v ou tů nějaký zvláštní vztah, nebo co. Pořád se o mě pokoušejí. O mě taky, mrákoty ale...

Seriál pokračuje třetí řadou.

Táta se zaradoval a provrtal díru z pokoje, kde je modem, do pokoje, kde je televize. Propojil, zapojil, těšil se na těch bratru třicet kanálů.

Jenže nic. Modrá obrazovka. A že něco nesouhlasí. Přesně podle návodu.

Přestala jsem se smát a radovat zároveň a vytočila zákaznickou linku. A co na ní neřekli.

Že prý ten modem není správný. A že je potřeba jiný. A že ho neposlali, potože jsme si ho neobjednali. A že si ho můžeme objednat. A že stojí 990 korun.

To jste ale měli říct všechno hned. Táta pálil a prskal jako vysoká pec.

Viděla jsem, i přes ty kabely, jak se na druhé straně ou tů telefonista culí jako křeček, co kousl do naložené znojemské...

Čtvrtá řada už nebude, táta dal přístroj zpátky do krabice, poslal ho na účet adresáta a díru zasádroval.

A víte co, slušné, neslušné, já to napíšu, bordel tam mají.