Dřepěla jsem v koutě a čekala na prince
Že prý se konečně dohodli, povídá. S kamarádem, co si spolu hrají na hadí farmu, taky na záchranu země a leteckou přepravní společnost. „Má mě rád, protože jsem jako první v ulici měla počítačovou hru s vesmírnými příšerkami,“ řekla mi. „A já ho mám ráda proto, že nechci, aby si vzal Adélu. Adéla se pořád nafukuje.“ Taky vysvětlení.
Má dcera dotyčného o tři roky staršího ženicha natolik zblbla, že se mě přišel zeptat, zda proti sňatku nic nemám. Že prý potřebuje souhlas matky. Dala jsem mu ho. A ona pak milostivě po dlouhém přemlouvání taky. Ještě se ho neváhala zeptat. „A čím jsem pro tebe vlastně zajímavá?“ Úplně na rovinu.
Vůbec nechápu, kde se to ta malá žena naučila. Dokáže intrikovat, naoko dělat fóry i odpálkovat stejně starou Adélu s přehledem pro mě nepochopitelným jako existence a fungování černých děr.
Od své matky, rozuměj ode mě, tyhle dovednosti rozhodně nemá. Byla jsem tak trochu vždycky trouba. A zůstalo mi to.
Sedávala jsem v koutě. A doufala, že mě najdou. Taková hezká holčička, říkali dospělí. Oplácaná, brýlatá holčička se zástřihem podle hrnce. Za krátkozrakost jsem nemohla, špeky a účes jsem si způsobila sama. Moje do té doby dlouhé vlasy se klukům líbily - zjistila jsem později - jenže mi to nějak neříkali.
Z princezny jsem udělala tenisák. No, tenisák není úplně přesné .. Mami, ostříhej mě, škemrala jsem. Zdvihla prst, varuju tě, nikdy jsem to nedělala. Mami, mami … prosím. V koupelně nad vanou se reinkarnovala Božena Němcová. Stejně jako já vypadali i všichni Ivanové z ruských pohádek. Páni, hvízdnul ve školní jídelně o rok starší spolužák. Zvedla jsem nosánek nahoru. Ta ale vypadá, co … Ryla jsem v linu.
Světě nediv se, z kouta mě nikdo dlouho netahal. A naučili mě, že slušné děvče z něj samo nevybíhá. Takže jsem v něm dřepěla a čekala s pevnou vírou, že sem přeci jen někdo někdy zabloudí. Musí to vyjít. Každé to vyšlo, utěšovala jsem se. Přišel nakonec.
Měla jsem za to, zblblá z kouta a z pohádek, že lásku dokazovanou herdou do zad, žmouláním ruky v kině a natřásáním před spolužáky – ty voe, dobrá buchta ne - je třeba bez výhrad a naplno opětovat. A tak jsem dotyčnému psala, telefonovala, čekala na něj před školou, zkrátka všemožně ho přesvědčovala, jak moc ho miluju a jak se vůbec nemusí bát, že by o mě přišel. Měl by přeci vědět, že mě má jistou nadosmrti, ne. V pohádkách se to tak dělá…
Umlátila jsem ho šlehačkovým dortem. Jako v tě groteskových bitvách. Sladká tučná hmota mé lásky mu kapala po tváři.
Ten první smršť smetany nepřežil. Tedy on ano, vztah ne, abych byla přesná. Než aby se udusil, utekl.
Další měl šlehačku trochu rád. Smál se nejdřív a utíral si ji z tváří. Taky ale dlouho nevydržel. Snad že by ztloustl, se bál, nebo co.
Zkrátka nikdy jsem nebyla Mylady. Nikdo mi totiž neřekl, že když už se chci něco o lásce dozvědět, nemám vzdychat nad Zlatovláskou a Popelkou, ale kouknout do Angeliky nebo Věčné Ambry. To byly ženy činu … Anebo se mám zeptat spolužačky Jany. Už tehdy věděla, že mrňavé tričko, narvané džíny a přezíravé tccc dělají divy. Já chodila v kostkaté sukni a na každého se culila jako víla Amálka.
Intriky a milostná hra pro mě byly neznámou jako princip chlazení jaderné elektrárny. Co na srdci to na jazyku. Pořád dokola jsem všem princům vysvětlovala, jak to vlastně s tou mojí láskou je.
A pak to někde skříplo. Tudy cesta nevede, pochopila jsem, když všichni prchali. Vyber jinou cestu, holka.
Jenže i ta další byla divná. Zvolila jsem taktiku, hlavně neříct nic. Ode zdi ke zdi, zkrátka. Neprozradit, že se mi ten a onen líbí, že bych si od něj ráda nechala ruku žmoulat. Nedej bože povědět mu, mám tě ráda nebo tak něco. Brrrr. Už jsem nechtěla zpátky do kouta. Jenže jsem si do něj sama koupila předplatné. Ze šlehačková stala se ledová královna.
Tak to byla má puberta, mé dospívání, má raná dospělost.
A jak jsem na tom teď?
Teď se učím od své dcery.
A před spaním si čteme Vinnetoua.
Klára Mandausová
Duše z vosku
Na šest set tisíc lidí v Česku pravidelně zobe antidepresiva. Dalším desítkám tisíc se válejí po kabelkách a šuplících „antiúzkostliva“, neuroly, lexauriny a spol. Omlouvá se to dobou, žijeme prý ve stresu, ve zrychleném čase, kde se musí pracovat víc, aby se vlastnilo víc, vylézt výš, vyskočit výš, dosáhnout výš a vypadat nej. Vyrobit supervýkonnou superbezchybnou bytost. Jen ta má totiž šanci, říká se, a proto ta kvanta chemie.
Klára Mandausová
Moje medaile
Kdybych byla prezidentka, vyznamenala bych Radku, Ludmilu, Josefa, Aloise, skupinu Nirvana, Viggo Mortensena, Mr. Beana a pochopitelně dceru, muže, maminku, tatínka, babičku, dědečka. S prázdnou by neodešli kočky Ronďa a Hruška, psi Frodo a Cony a osmáci Jacuše a Maluše. Všichni si totiž medaili rozhodně zaslouží.
Klára Mandausová
Kam se poděla ženskost
Říkala mi onehdy velmi milá a hezká slečna, „nebudu si přeci kupovat boty, protože nějak vypadají. Rozhoduje, jestli se mi v nich dobře chodí. Fakt mi jedno, jestli se zrovna nosí. Nechci bejt jako spolužačky, který se potácí na podpatcích tak, že z nich málem spadnou, a výstřihem je jim vidět až na kolena.“ V duchu jsem zatleskala. „Je přeci důležitý, jaká jsem, ne co mám na sobě,“ dodala větu jako z motivační knihy. Pravdu máš děvče, pomyslela jsem si. Jenže...
Klára Mandausová
Muži a muži
Existují muži, kteří vám do rána dokážou vysvětlovat, cože chtěl vlastně Nietzsche říct. Vypijí u toho tři litry červeného, v mezičase při otevírání lahve popíšou rozdíl mezi neřízeným vinným kvašením, jen tak mimoděk precizně rozeberou důvody vašeho včerejšího neúspěchu při pracovní prezentaci a navrch přidají radu hodnou promovaného terapeuta. Jsou muži, kteří vás vezmou okolo ramen, položí vám prst pusu, řeknou pssst, bude dobře a konají.
Klára Mandausová
Paragrafy zdravého rozumu
Nejspíš dostanu od právně vzdělaných přes prsty. Ať. Paragrafy by měly souznít se zdravým rozumem. A v některých případech by onen rozum měl mít jednoznačně navrch. Kauza H-Systém je podle mého přesně takový případ.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Americký voják dezertoval za láskou do Ruska, po pár týdnech skončil ve vazbě
Soud v ruském Vladivostoku poslal v úterý do vazby amerického vojáka, který čelí obvinění z...
Ženíšek může být novým ministrem pro vědu, kývlo i širší vedení TOP 09
Marek Ženíšek má být podle TOP 09 novým ministrem pro vědu, výzkum a inovace. Schválilo to širší...
Čína je pilířem nového světového řádu, řekl Orbán a kývl na její mírový plán
Čína je jedním z pilířů nového světového řádu a Maďarsko podporuje její mírový plán pro Ukrajinu,...
ANO chce odložit korespondenční volbu na dobu po volbách v příštím roce
Přímý přenos Poslanci se přou o zavedení korespondenční volby pro české občany v zahraničí. Sněmovnu opět...
Jak předejít syndromu náhlého úmrtí kojence?
Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS – sudden infant death syndrome) je doslova noční můrou všech rodičů. V současné době lze tomuto zbytečnému...
- Počet článků 198
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5111x