Pít či nepít (zahraniční vína) toť otázka

"Jsem z Moravy, vyrábíme tu světová vína, jsem na to patřičně hrdá, tak proč bych měla sakra podporovat cizí produkci?" Takhle nějak jsem se k otázce vín ze zahraničí donedávna  stavěla.

Jenomže pak jsem začala studovat vinařskou angličtinu a získávat tak zajímavé informace o tom, jak vinařství funguje třeba ve Francii nebo v Argentině. A protože o víně se učí nejlépe tak, že si ho ochutnáte, dostala jsem se díky svému super lektorovi (díky Mike)  k opravdu zajímavým vínům.

Skvělé na tom bylo, že jsem je měla naservírované jako na zlatém podnose. Takže jsem se dozvěděla spoustu informací o daném vinařství, odrůdě nebo procesu výroby. Musím říct, že za ten rok jsem se v posuzování vína a především ve znalostech výrazně posunula.

Například jsem objevila kouzlo barrique bílých vín, která mi od našich vinařů nikdy moc nechutnala. Zato takové Chardonnay z Argentiny, to vám byl symfonický koncert pro chuťové pohárky. Zcela bezostyšně se přiznávám, že to bylo jedno z nejlepších vín, jaké jsem kdy pila.

Dostala jsem se ale třeba i k degustaci Sherry. Ovšem ne takových těch klasických sladkých lepidel, ale opravdu suchých Sherry. Chutnalo to sice prazvláštně- lehce nakysle a nahořkle, ale chuť korespondovala s oxidativním procesem výroby a tak jsem si všechno mohla dát pěkně do souvislostí.

Při ochutnávce bílých italských vín, která jsou obecně lehčí a méně aromatická než ty naše, jsem pochopila, jak velký vliv na vůni a chuť má chladnější region.

Právě díky tomu, že naše vinice leží severněji, a při zrání hroznů dochází k výrazným rozdílům mezi denní a noční teplotou, můžeme produkovat tak krásná aromatická vína jako třeba Tramín červený.

Jak vidíte, o spoustě věcí můžete v chytrých knížkách číst, ale není nad vlastní zkušenost.

Už Jan Ámos Komenský říkal, že člověk si nejlépe pamatuje ty věci, které okusí více smysly.

A tak milí přátelé, nebojte se toho a pijte i zahraniční vína. Možná pak díky tomu oceníte více ta naše!