Kdo raději pije sladší vína než suchá, nerozumí vínům? Tato fráze je přežitek!

Chutnají vám více sladší vína? Nemáte se za co stydět. Kvalita dnešních vín se výrazně proměnila. Tedy pokud pro ně nejdete do trafiky a nekupujete litr vína za 40 Kč ...

Možná patříte, stejně jako některé mé kamarádky k milovníkům vína, kteří již za sebou mají nespočet řízených degustací, občas navštíví nějaký ten košt, ale přesto se tak trošku stydí při objednávce vína u vinaře, v restauraci či ve vinotéce.

Proč? Protože vám prostě chutnají spíše vína polosladká až sladká. A u nás je bohužel zvykem považovat tato vína za méně kvalitní nežli vína suchá.

Přitom se jedná pouze o velmi rozšířený mýtus, pocházející z dob pro někoho dávno, pro někoho teprve nedávno minulých.

Před více než 25 lety se totiž při výrobě vína, ostatně jako i dalších věcí, hledělo spíše na kvantitu než na kvalitu. Podle knihy Nový brevíř o víně z roku 1988 bylo tehdy na trhu přes 250 tzv. známkových vín. Našla se mezi nimi samozřejmě i vína kvalitní a chutná.

Často se však jednalo o podivné směsi ještě podivnějších chutí, vůní a také jmen. Schválně se zeptejte svých rodičů nebo zkuste sami zavzpomínat, na jaká vína z dob komunismu si pamatujete.

Možná se společně se mnou zasmějete jménům jako Aramis, Hodonínské lázeňské či Révový list. Méně k smíchu ovšem je to, že pokud byla vína nekvalitní, případně se vyskytla přímo vada či disharmonie, bylo nejjednodušší ji zakrýt právě přidáním řepného cukru přímo do vína.

Vznikala tak vína v chuti pouze sladká, nezajímavá a v podstatě nedobrá, navíc po nich ráno často bolela hlava. A jsme u podstaty věci.

Naštěstí se jedná o dobu, která už je opravdu za námi. Za těch více než 20 let udělalo české a moravské vinařství obrovský pokrok. Jak říká pan Branko Černý, autor a ředitel projektu Král vín České republiky v rozhovoru pro eDegustace.tv: „Kdyby se všechno u nás změnilo tak moc, jako se změnila česká a moravská vína, tak už jsme dneska předběhli Švýcarsko v tvorbě národního produktu.“

Kvalitní vína se v dnešní době v žádném případě řepným cukrem doslazovat nesmějí.

Polosladká a sladká vína jsou tedy výsledkem použití jiné technologie výroby, kdy se nenechá prokvasit veškerý cukr na alkohol a ve vínu tak zůstává určité množství zbytkového cukru.

Tento cukr je v přívlastkových vínech samozřejmě původní, pocházející z dobře vyzrálých hroznů. Při objednávce sladších vín od prověřených vinařů již tedy bolehlav rozhodně neriskujete.

Věřím, že se mi tímto krátkým článkem podařilo zbořit jeden z mýtů ohledně kvality českého a moravského polosladkého či sladkého vína a že se příště nebudete stydět a v restauraci, ve vinotéce či u vinaře si hrdě objednáte to víno, které vám bude opravdu chutnat a které vám udělá radost, i kdyby mělo být spíše sladší než sušší.