„Superministr“ Andrej Babiš?

  Ministerstvo financí je z hlediska kompetencí skutečným „superministerstvem“, které se vyrovná minimálně čtyřem „normálním“ ministerstvům. Politická strana, které toto ministerstvo získá se stává prakticky lídrem vládní koalice a ministr financí se stává faktickým předsedou vlády. Toto postavení může být ještě posíleno podle toho, zda je funkce premiéra obsazena slabou nebo silnou osobností.

1) Ministerstvo financí a jeho šéf – kdo je víc?

Kompetenční zákon, který určuje náplň a pravomoci jednotlivých ministerstev, při svém schválení přepokládal, že vládu bude vždy sestavovat nejsilnější politik, osobnost, která bude svou politickou vizí, vzděláním a životními zkušenostmi, schopností přesvědčit spolustraníky a voliče, že je tou jedinou a pravou osobností, která může, v dané historické době a čase, vést český stát a celou společnost. A pokud byly předsedou vlády osobnosti formátu Václava Klause nebo Miloše Zemana (aniž bych hodnotil jejich skutečný přínos české společnosti a jejím občanům), tak byl post ministra financí vnímán jako jedno z mnoha ministerstev a u ministra financí se hlavně posuzovaly jeho odborné kvality a nikdo si ani nedovolil spekulovat o tom, že by díky kompetencím mohl ministr financí svému premiérovi „přerůst přes hlavu“. Zcela jiná situace nastává v období „slabých“ vůdců a vrcholem byla vláda za předsednictví Petra Nečase, která byla fakticky vládou „pouhého“ ministra financí Miroslava Kalouska. Pozornost politických komentátorů, ale i běžných občanů bude určitě zaměřena na skutečnost, kdo bude „skutečným“ premiérem a zda vláda vstoupí do historie jako vláda Bohuslava Sobotky nebo jiného politického lídra.  

2) Změna kompetenčního zákona – racionální řešení, nebo z nouze ctnost?

Diskuse o změnách kompetenčního zákona se na politické scéně čas od času objevují, ale jejich iniciace obvykle nevychází z nějakého racionálního poznání o špatné funkčnosti současného uspořádání, ale spíše s potřebou vytvoření dostatečného množství vládních křesel, které by vyhovovaly vítězným politickým stranám a jejich „odborníkům“. Věřím, že se časem opět dočkáme silných politických vůdců s přitažlivou vizí budoucnosti pro Českou republiku a většinu (když ne pro všechny) jejich občanů. Potom určitě bude prostor i pro úvahy o reformě státní správy, včetně kompetencí jejich ministerstev. Za silně nepodařenou reformu považuji zrušení historických okresů a vytvoření krajů, které byly vytvořeny naprosto uměle, bez respektování potřeb občanů a historických zkušeností. Vzhledem k tomu, jak se politické reprezentace „zakopaly“ na svých krajských „vládách“ a kolik příležitostí pro korupci krajské uspořádání přináší (a často jsou tyto příležitosti bohatou měrou využívány), tak změna uspořádání bude vyžadovat velký kus politické a občanské odvahy. U ministerstva financí si rovněž dovedu představit racionálnější uspořádání, bez ohledu na to, kdo právě vládne na Letenské 15. Takové změně by ale měla předcházet věcná diskuse kompetentních odborníků a politiků napříč politickým spektrem. Jenom pár námětů: musí být součástí MF ČR často démonizovaný finanční analytický útvar (zaměřený proti praní špinavých peněz)?, správa a financování státního dluhu?, výkon akcionářských práv u podniků se státní účastí?, výběr a správa daní a cel?, atd. Dovedu si představit ministerstvo financí jako úplně jiný úřad, než jaký známe dnes, ale hlavním kritériem by měla být efektivní služba státu a hlavně občanům.