Státní a jiné dluhopisy – kdy a kdo je splatí ?

Po roce 1989 se v souvislosti s přechodem na tržní ekonomiku a budováním (obnovováním) trhů všeho druhu, začínají  u nás znovu používat dluhopisy, specifické dlužné cenné papíry, se kterými se obchoduje na kapitálových trzích...

Zákon o dluhopisech, který vydávání  dluhopisů umožňuje, byl několikrát novelizován a přepracován, ale otázka je, jestli každá změna byla krokem správným směrem.  

1) Splatnost dluhopisů

Pokud někdo investuje do dluhopisů, tak by se měl důkladně seznámit s dokumentem, který se jmenuje “emisní podmínky”,  a pokud se jedná o dluhopisy, které jsou určeny nejširší veřejnosti, tak ještě s tzv. prospektem emitenta. V emisních podmínkách najde i odpověď na otázku z nadpisu, tedy kdy (datum splatnosti emise) a kdo (název emitenta, případně ručitele) dluhopisy splatí. S emisemi dluhopisů se na našem kapitálovém trhu v poslední letech doslova “roztrhl pytel”. Přispěl k tomu i výklad daňových předpisů, který u některých emisí umožňoval vyhnout se placení daně z příjmu u úrokového výnosu z dluhopisů. Takovému výkladu podlehlo i samo ministerstvo financí v čele s tehdejším “nejlepším ministrem financí rozvojových zemí”, které místo aby dbalo na řádný výběr daní, tak samo u emisí státních dluhopisů využívalo “mezer” a nejasností v zákoně. Největším emitentem dluhopisů u nás je Česká republika, která je i největším dlužníkem a dluhopisy vydává prostřednictvím ministerstva financí a obvykle s pomocí České národní banky (ČNB). Vzhledem k aktuálnímu ratingu (úvěrové důvěryhodnosti) České republiky by investoři do českých státních dluhopisů mohli klidně spát a neobávat se o návratnost svých investic, ale i z (nedávné) historie víme, že problém s dodržením závazků mohou mít i dlužníci, kteří se dříve chlubili nejvyšším stupněm ratingu  (důvěryhodnosti), kterým je AAA („triple A”). Česká republika patří k těm mála zemím světa, která vydala (a prodala na kapitálovém trhu) dluhopisy se splatností 50 let. Obecně platí, že čím delší je splatnost dluhopisů, tím vyšší je riziko takového dluhopisu , a proto mají takové dluhopisy i vyšší výnos.

2) Anarchie nebo přeregulováno?

Zatímco ještě do poloviny roku 2012 zákon o dluhopisech vyžadoval, aby emisní podmínky všech vydávaných dluhopisů schvalovala ČNB, tak od poloviny roku 2012 je vydávání dluhopisů maximálně liberalizováno a dluhopisy si může vydávat prakticky “kdo chce” (včetně fyzických osob) a dokonce “jak chce”. Schvalování emisních podmínek dluhopisů Českou národní bankou v minulosti, včetně tzv. privátně nebo soukromě nabízených a prodávaných emisí dluhopisů bylo stejně absurdní, jako kdyby ČNB povinně schvalovala veškeré bankami poskytované úvěry, včetně hypoték, kreditních karet a spotřebitelských úvěrů na nákup televize nebo pračky. Přesto se celé roky odborně zdatní a dobře placení úředníci v ČNB touto (zákonem vyžadovanou, ale naprosto nesmyslnou) činností zabývali. Z důvodů, o nichž můžeme různě spekulovat, novela zákona o dluhopisech z roku 2012 povinnost schvalovat emisní podmínky dluhopisů ČNB zrušila. Dokonce emitent dluhopisů nemá dnes žádnou povinnost někde někomu oznámit, kdy a s jakými podmínkami nějakou emisi dluhopisů vydal (pominu některé obecné povinnosti vyplývající z jiných právních norem). Opět tedy zvítězil v českých zemích oblíbený princip fungování “ode zdi ke zdi”a nesmyslná regulace byla nahrazena (možná nebezpečnou) anarchií.  Zrušením (nesmyslné)  povinnosti schvalování emisních podmínek se ale ČNB nezbavila zákonné povinnosti dohledu nad kapitálovým trhem, a nedovedu si představit efektivní dohled, když ani nevím kdo a jaké investiční instrumenty na kapitálovém trhu nabízí a prodává. Přitom by stačila jednoduchá právní úprava, která by nařizovala i neveřejné emise cenných papírů opatřovat příslušným označením ISIN, což je mezinárodně uznávané registrační číslo přidělované cenným papírům. U nás má agendu přidělování ISIN ve správě Centrální depozitář cenných papírů, a.s. což je instituce s licencí od ČNB.