Návrat veksláků do Čech aneb "totální inflace"

Veksláctví, za totáče vzkvétající „řemeslo“, které vymřelo se zavedením volné směnitelnosti koruny, se po 30 letech vrací. A místo prodejen Tuzexu je dnes můžete potkat před pobočkami ČNB. Geniální nástroj v boji proti inflaci?

Mladá generace, která zná reálie fungování ekonomiky za totalitního zřízení jen z vyprávění rodičů nebo prarodičů, případně z dokumentárních pořadů o naší nedávné minulosti, má možnost si jeden ekonomický jev a s ním spojenou ilegální živnost, „veksláctví“ zažít na vlastní kůži. A to laskavostí České národní banky, která sice nevydala tuzexové poukázky, lidově bony, ale omezenou emisi tisícikorun s přítiskem v podobě bankovního kolku, jako připomínku na měnovou odluku, která vedla ke vzniku samostatné české koruny. Náklad 200 000 kusů byl rozebrán během dvou dnů a už první den se s tisícikorunami začalo čile obchodovat na různých aukčních on line bazarech za cenu 3000-5000 korun za jednu tisícikorunu. Současně s tím, se před pobočkami České národní banky (ČNB) objevili novodobí veksláci, kteří oslovovali kolemjdoucí místo starého :“Bony, nechceš bony, vole…?“ novým: „Sháníte tisícovku?“.

Tuzexové poukázky (bony) byly obvykle za 5 korun, dnešní veksláci chtějí za tisícikorunu 3 tisíce korun. Jak tento nový ekonomický jev, kdy roste i cena oběživa (bankovek) vysvětlit a nazvat?  Dovoluji si navrhnout nový ekonomický termín  „totální inflace“, ať se taky konečně zapíši do dějin ekonomie a do učebnic. Prostě roste cena úplně všeho, včetně peněz a bankovek. Nedá se vyloučit, že je to nová taktika vedení naší centrální banky v boji s inflací. Úrokové sazby a intervence proti oslabování koruny zatím v boji s  inflací moc nezabírají, a tak jako nástroj měnové restrikce začala ČNB používat speciální emise bankovek, pomocí kterých stahují z oběhu jiné bankovky. Nedá se předpokládat, že by se tyto speciální emise objevily v běžném oběhu v obchodech, a tak nebudou zvyšovat agregátní poptávku a tím i (při neměnné agregátní nabídce) cenovou hladinu, tedy inflaci. Pokud by se takové bankovky začaly objevovat v peněžním oběhu, jejich kupní síla by byla vyšší než nominální hodnota, a tak by se za tisícikorunu mohlo nakoupit zboží v ceně třeba 3000 korun. Pokud by se tento nový nástroj ČNB v boji proti inflaci osvědčil, došlo by k přeměně „totální inflace“ na „peněžní deflaci“ (opět nový termín!). Jestliže při vysoké inflaci dochází k situaci, že se v rámci boje s inflací a při měnových reformách třeba „škrtají“ nuly na bankovkách, u nás by se mohly časem nuly na bankovky připisovat. Případně by se mohla jednička přepsat na trojku, když má dnes tisícovka kupní cenu  tří tisíc korun.

Možná je ale všechno jinak a vzkříšení veksláctví je jen nechtěný efekt menší profesionality pracovníků ČNB při vydávání různých pamětních emisí bankovek. O tom, co se děje při vydávání a distribuce pamětních stříbrných a hlavně zlatých mincí ČNB, by se daly psát romány, které by rovněž moc lichotivě pro Českou národní banku nevyzněly. 

PS: Část textu je lehká ironie a nedělá si nárok na zápis do učebnic ekonomie…