Lék na "koronakrizi" pro ČNB

Vedení České národní banky svou nečinností a nekoncepčností své politiky marní čas, který by mohla využít ve prospěch české ekonomiky a současně si zlepšit pošramocenou reputaci u občanů, která se táhne od intervencí proti koruně.

Nápad jednoho člena bankovní rady, věnovat část loňského zisku ČNB na posílení státního rozpočtu, který letos čelí bezprecedentnímu propadu by nebyl špatný, pokud by se ČNB nenacházela v kumulované ztrátě z hospodaření z minulých let ve výši přes 187 miliard korun. Vedení ČNB rozhodlo správně, když tento návrh odmítla a loňský zisk ČNB ve výši 57,2 miliard korun použila na částečné uhrazení ztráty z minulých let, takže ztráta je již „jen“ 129,2 miliardy korun. 

Většina centrálních bank ve světě přispívá pravidelně do státních rozpočtů svých zemí a pomáhá tak posilovat veřejné finance a podporovat ekonomiku země. Jinak je to ale s ČNB, která za téměř 30 let (se započtením 2 let fungování Státní banky československé) nepřispěla do státního rozpočtu ani korunu. A „vyrábět“ dlouhodobě obří ztráty, a to s „monopolem“ tištění peněz, určování výše úrokových sazeb, dohledem nad finančním trhem, včetně udělování licencí a povolení, organizování aukcí státních dluhopisů, organizace trhu krátkodobých dluhopisů (tzv. pokladničních poukázek), správy velkých devizových rezerv a dalších exkluzivních kompetencí, je skutečně „umění“…

Pro začátek by ČNB měla prodávat eura, která nakoupila v období tzv. kurzového závazku (umělé oslabování koruny) za cca 27 korun. Při prodeji v aktuální kurzu CZK/EUR, který se od vypuknutí koronavirusové krize pohybuje výrazně nad 27 korunami za euro ( a chvílemi i těsne pod hranicí 28 korun za euro) by takové prodeje byly pro ČNB ziskové a umožnily by postupně umazávat kumulovanou ztrátu a dosahovat reálných zisků, které by mohly (při konsensu politiků a bankéřů) posilovat příjmy státního rozpočtu. Verbálně by mohla bankovní rada korunu klidně oslabovat… Prodej eur by působil na posilování koruny a byl by i účinnějším lékem na rostoucí inflaci, když používání úrokových sazeb jako nástroje monetární politiky začíná selhávat, respektive stává se neúčinným. 

Předmětem diskuse je i zapojení mohutných devizových rezerv ČNB (cca 3,3 bilionu korun) do boje s „koronakrizí“. Postupně se ziskem devizové rezervy rozprodávat nebo je raději dobře investovat a zajistit si tím další příjmy? Každá varianta má své příznivce i odpůrce a optimální bude asi kombinace obou přístupů. Zatím ČNB svými investicemi podporuje spíše zahraniční ekonomiky a domácí ekonomiku nechává „napospas“ ne příliš kvalifikovaným zásahům vlády. Dovedu si představit daleko výraznější a účinnější podporu našeho národního hospodářství ze strany ČNB. A nepotřebuje k tomu ani změnu zákona a posílení kompetencí.