Konec „západního socialismu“

Pokud některý systém není schopen dodržovat vlastní pravidla hry, která si sám stanovil, je jenom otázka času, kdy se zhroutí...

Začátek konce „východního socialismu“ sovětského typu se začal datovat v roce 1975. Pro nepamětníky uvádím, že v Evropě, rozdělené po druhé světové válce železnou oponou, probíhala v 70. letech minulého století  jednání, známá pod zkratkou KBSE (Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě), jejichž součástí byla v  období do července roku 1975 jednání o podobě tzv. Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Tento dokument byl 1. srpna 1975 v Helsinkách slavnostně podepsán nejvyššími představiteli 33 evropských států, Kanady a USA, čímž skončila nejdůležitější fáze procesu zvaného KBSE. Podepsaný dokument obsahoval v tzv. třetím koši závazek dodržování základních lidských práv a svobod, jejichž skutečné dodržování bylo neslučitelné s reálným fungováním tzv. socialistických zemí, představovaných v té době Sovětským svazem a jeho satelity. Brežněv s Husákem a dalšími představiteli východních totalitních režimů podepsali v Helsinkách závazky v oblasti dodržování lidských práv, které se staly součástí právních systémů jednotlivých zemí a jejichž dodržování nebyli schopni zajistit. Tím dali do rukou opozičních sil mocnou zbraň, jejíž sílu si nebyli schopni uvědomit. Na základě kritiky nedodržování vlastních zákonů minulým režimem byla v Československu ustavena Charta 77, v Polsku zahájily činnost nezávislé odbory Solidarita atd. Režim, který již není schopen dodržovat vlastní zákony, které sám přijal k upevnění vlastního fungování, je odsouzen k následnému zániku, a (mimo jiné) i proto skončil sociální experiment s tzv. reálným socialismem, který ale se socialismem, (o kterém snily generace námezdních pracovních sil) neměl nic společného...

Na druhé straně železné opony po druhé světové válce vyrostly moderní demokratické společnosti, které se ideálům socialismu blížily více než sovětské „parodie na socialismus“ a které se staly často ideálem moderní, svobodné a spravedlivé společnosti pro většinu obyvatel zemí „reálného socialismu“. Po pádu železné opony a porážce Sovětského svazu ve studené válce, si užíváme vymožeností demokracie a lidských práv, ale vzhledem k našim historickým zkušenostem vidíme možná zřetelněji než jiní nedostatky fungování západních demokracií a zvláště samotné Evropské unie.

Příliv běženců do Evropy, který zažíváme a který zřejmě ještě nedosáhl svého vrcholu, bude mít podstatný vliv na změnu současné podoby Evropské unie (EU) a povede ke změně fungování celého sociálního systému, který můžeme nazývat „západním socialismem“.  Stačí se podrobně seznámit s pravidly jednání a zacházení s imigranty, platnými v zemích Evropské unie. Tato pravidla zaručují imigrantům z Balkánu nebo Asie a Afriky takový sociální komfort, o kterém si často jen mohou nechat zdát i občané nových členských zemí EU (hlavně bývalých zemí sovětského bloku). Zajištění těchto zákonných nároků všem přicházejícím (připlouvajícím) běžencům by vedlo ke zhroucení celého stávajícího systému sociálních dávek a podpor v jednotlivých zemích EU. Právě skutečnost, že jednotlivé země EU již nejsou schopny svá vlastní pravidla týkající se práv imigrantů dodržovat, je příznakem začátku konce „západního socialismu“... O tom, že řešením není represe vůči lidem domáhajících se svých práv daných zákonem, se přesvědčili již představitelé "východního socialismu".  

PS: Jestliže zhroucení „východního socialismu“ potřebovalo cca 15 let od prvních příznaků svého konce, dávám „západním socialistům“ tak pět, maximálně deset let...