Konopí a zdání demokracie v ČR

Toto je přepis mého vystoupení na akci CANNAFEST PRAGUE 2013, který jsem tam přednesl pod názvem   KONOPÍ A ZDÁNÍ DEMOKRACIE V ČR   Moje jméno je Zdeněk Majzlík a zde, na tomto pódiu, jsem zatím vždy vystupoval se svou dcerou Martinou. Povídali jsme tady o jejím postižení roztroušenou sklerózou, o tom, jak jí v překonávání průvodních znaků této choroby pomáhá konopí, a také o určité naději, kterou jsme viděli v tom, že přeci jen se o konopí a jeho léčivých účincích sem tam ve sdělovacích prostředcích hovoří, pořádají se akce, jako je MMM nebo Cannafest a postupně se strhává – jak jsme se domnívali – ta hradba lží, kterou někteří politici, nejen tady u nás, kolem konopí postavili.

Vždyť i ten náš příklad snad něco vypovídá.

Dceřina roztroušená skleróza má přídomek progresivní.

Znamená to, že vývoj této nemoci u ní postupuje velmi rychle a má velmi neblahé důsledky.

Dcera trpí velmi silnými křečemi v celém těle, hlavně pak v dolních končetinách.

Její tělo se dostává do naprosté ztuhlosti, nedokáže odhadnout, jestli něco drží v ruce tak, aby jí to z té ruky nevypadlo a každou chvíli se jí v rukách a nohách objevují velmi silné bolesti.

Jednou po atace této choroby na několik měsíců dokonce oslepla.

V důsledku této nemoci jí částečně ochrnulo střevní svalstvo, takže se u ní dostavovaly velmi kruté zácpy, které hrozily až protržením střev, a tyto problémy bylo nutno několikrát řešit v nemocnici na JIP.

A RS také způsobila, že díky postupné ztrátě funkčnosti močového měchýře jí bylo nutno operativně instalovat trvalý vývod.

Toto všechno se stalo přesto, že dcera od samého počátku, co jí tato nemoc byla diagnostikována, poctivě brala všechny léky, které jí byly předepisovány.

Většinou se jednalo o kortikoidy a cytostatika. Ale samozřejmě také léky proti bolesti, antidepresiva, spousty vitamínů atd. A bere je doposud.

Přesto, že ty léky tak poctivě brala, tak se nakonec dostala do stavu, kdy dokázala pouze ležet a trpět.

Nebyla schopna se o sebe postarat naprosto v ničem.

Její manžel musel přestat pracovat, protože ona potřebovala čtyřiadvacetihodinový servis dalšího člověka.

 Když už postupně dcera docházela k závěru, že takový život pro ni nemá naprosto žádnou cenu a zcela vážně se zabývala myšlenkou na jeho ukončení, tak jí kamarád nabídl, aby vyzkoušela konopí.

 Díky jednomu jedinému jointu se během jedné jediné minuty zbavila křečí a bolesti.

A díky přídavku drceného konopí do jídla se během 24 hodin zbavila i toho velmi nepříjemného a velmi bolestivého problému – totální zácpy.

Během týdne se dokonce zase po dlouhé době dokázala sama postavit na své nohy. Sice s pomocí francouzských holí, ale dokázala to.

 Je samozřejmé, že vzhledem k formě RS, kterou dcera má, se její stav i nadále postupně, po atacích, zhoršoval a dnes je již opět odkázána jen na naši pomoc.

 Její stav není dobrý. Ale díky konopí je snesitelný.

Díky pravidelnému užívání konopí všechny ty drastické průvodní jevy její nemoci dokáže udržovat v přijatelných mezích.

Před několika lety se její manželství rozpadlo a od té doby pro ni konopí pěstuji a zpracovávám já se svou ženou.

Každý rok potřebujeme dosáhnout toho, abychom měli asi 2,5 kg sušiny.

Z ní jí pak balíme jointy, připravijeme jí sušenou drť do jídla, a vyrábíme pro ni mast a taky extrakt             a alkoholovou tinkturu.

Je samozřejmé, že když je nutné občas kvůli něčemu odvézt dceru do nemocnice, nebo třeba když si spolu zajedeme někam na chvilku posedět do restaurace, tak joint je problém.

Hlavně v nemocnicích je vždy nutno projít určitou etapou přesvědčování lékařů a ostatního personálu.

 Tak jsme se to kouření jointů pokusili nahradit inhalací konopného extraktu, který spousta lidí zná pod názvem Fénixovy slzy, pomocí elektronické cigarety.

 Ten nevydává tak charakteristické a pronikavé aroma a tak to nikoho nedráždí. A v nemocnici lze tu inhalaci provést tak, že o ní prakticky nikdo neví.

Z počátku to vypadalo dobře. Ale během několika dnů se ukázalo, že v tom extraktu asi chybí něco, co to její tělo nutně potřebuje a co v tom jointu je.

Dceřiny problémy se začaly zhoršovat a tak jsme od toho museli částečně upustit.

Nyní má dcera u postele stále připravenou tu elektronickou cigaretu s kapičkou extraktu, a když ji v noci probudí bolest nohou nebo křeč, tak si jen jednou, dvakrát potáhne a problém ustoupí.

Je samozřejmé, že tato situace je pro nás velmi nepříjemná ještě z jednoho důvodu.

Zákony této země totiž stále říkají, že i přesto, že v medicíně neexistuje lék, který by moji dceru zbavil jejích problémů, tak ona nesmí konopí užívat.  Jeho užíváním porušuje zákon.

A ve stejné situaci jsem i já.

I já tím, že pro ni to konopí pěstuji, abych ji zbavit bolesti, křečí atd., tak porušuji zákon.

Ten zákon říká, že jsem drogový dealer a vzhledem k množství konopí, které každý rok pro dceru vypěstuji a zpracuji, tak mi hrozí až několikaleté vězení.

Proto jsme tak moc doufali a věřili, že zákon, který v Parlamentu iniciovala předsedkyně minulé Sněmovny paní Němcová, a který se chystal již několik let, tento náš problém odstraní.

Domnívali jsme se totiž, že když se u nás neustále hovoří o tom, že díky 17. listopadu  a následné tak zvané Sametové revoluci, i u nás byla nastolena demokracie, tak vlastně není problém svobodným předložením argumentů v podobě výsledků bádání jak ve světě, tak i u nás, a demonstrací konkrétních případů, jako je např. ten náš, dosáhnout rehabilitace této byliny a jejího zpřístupnění všem potřebným.

 Proto bylo pro nás skutečným šokem, když jsme si pak přečetli vyjádření SUKLu v tom jejich elaborátu nazvaném Opatření obecné povahy 04-13, ve kterém se na jedné straně říká, že konopí se zařazuje mezi léčebné prostředky, a hned vzápětí se tam ale také říká, že vzhledem k tomu, že u konopí žádné léčivé účinky nebyly prokázány, tak SUKL zakazuje pojišťovnám jakékoliv, třeba i jen částečné, hrazení.

 Následně jsme si mohli vyslechnout komentáře některých politiků, včetně ministra zdravotnictví Hegera

o tom, že stát prostřednictvím pojišťoven v žádném případě nebude pacientům na tuto léčivku přispívat,  a že gram konopí bude v lékárnách stát až 250 Kč. Později se dokonce hovořilo o částce 350 Kč/g.

 Moje dcera měsíčně spotřebuje 150 až 200 g konopí.

To znamená, že podle těchto pánů by každý měsíc měla zaplatit za tento lék, který prý nic neléčí, až 40.000 Kč. A v případě, že by gram stál skutečně až těch 350 Kč, tak by dokonce platila až 70.000 Kč.

Její invalidní důchod je necelých 8.000 Kč.

Já jsem před chvílí hovořil o nadějích, které jsme vkládali do prý obnovené demokracie v tomto státě.  Dnes jsem ale pevně přesvědčen o tom, že to, co v tomto našem státě po roce 1989 vzniklo, s demokracií nemá společného naprosto nic.

Vzniklo pouze zdání demokracie.

Demokracie přece není jen to, že můžete svobodně hovořit o problémech které vás trápí, ale také je o tom, že vás někdo poslouchá, nad  vašimi argumenty se zamýšlí a v případě, kdy prokážete, že máte pravdu, tak vámi kritizovaná nedemokratičnost je napravena.

Co se ale děje v Česku?

Základní listina práv a svobod občana a také Ústava České republiky hovoří o tom, že pokud kterýkoliv občan tohoto státu ochoří, tak má právo na své léčení.

Dokonce se tam hovoří o bezplatném léčení.

A naprosto se již v těchto dokumentech nehovoří nic o tom, jestli je tím myšlena pouze léčba kurativní, jejímž cílem je člověka vyléčit nebo jestli se jedná i o léčbu paliativní, jejímž cílem je zmírnit tomu postiženému jeho utrpení a zkvalitnit mu tím zbytek jeho života.

Hovoří se tam o léčbě jako takové. A tento pojem zahrnuje jak léčbu kurativní, tak i léčbu paliativní.

 Někteří politici a některé mocenské lékařské skupiny tady v Česku ovšem došli k názoru, že pokud oni na tom utrpení nemocných a postižených lidí nemohou nijak vydělat, tak je potřeba jeho léčbu zakázat.

A je skutečností, že tento názor prakticky přijala velká část politiků napříč politickým spektrem.

 Klidně můžete mluvit o čemkoliv. Můžete argumentovat a můžete snášet důkazy. To skutečně můžete. Jenže každému z těch, kteří by na základě těchto argumentů a důkazů měli začít konat nápravu, je to jedno. Oni vás prostě neposlouchají.

A pokud již jsou nějakým způsobem donuceni k reakci, tak vytvoří zdání nápravy.

Přímo ukázkovým důkazem takovéto manipulace a vytvoření zdání je i ten výše zmíněný elaborát SUKLu.

Přestože jeho tvůrci tvrdí, že tímto svým výtvorem konopí potřebným zpřístupňují, tak skutečnost je naprosto opačná.

A já tvrdím, že toto byl zcela cílený záměr.

Tento stát již zažil diktaturu nacistickou, diktaturu komunistickou a nyní zažívá diktaturu bezohlednosti, zvrácenosti a totální chamtivosti mocných.

Pokud to, o čem hovoříte, co chcete prosadit, o čem jste přesvědčeni, že by pomohlo stovkám a tisícům lidí, zároveň nepřinese pořádný balík do kapes těch, kteří o tom vašem podnětu rozhodují, pak prakticky nemáte šanci jej prosadit.

Můžete se pousmát a oponovat mi, že srovnávám nesrovnatelné.

Že za fašistickou i komunistickou diktaturou jsou tisíce a milióny zmařených životů. Kdežto okolo konopí se prostě vede diskuse a nikdo nikoho nezabíjí.

Pokud si to myslíte, tak já tvrdím, že nemáte pravdu.

Moje dcera dvakrát zcela vážně uvažovala o tom, že než by snášela to utrpení, které jí její nemoc přináší, tak raději svůj život ukončí.

Poprvé to bylo těsně před tím, než jí kamarád nabídl, aby se ty své problémy pokusila odstranit užíváním konopí. O tom jsem vám tady již říkal.

Podruhé se ta situace opakovala po rozpadu jejího manželství, kdy o všechno své konopí přišla.

 Během velmi krátké doby se její stav natolik zhoršil, že mne s pláčem prosila, abych jí raději pomohl zemřít.

Na štěstí nám tehdy opět pomohli její kamarádi. Objevili se u našich dveří s dvěma velkými igelitkami sušeného konopí a my jsme tak přečkali celé to období až do naší první sklizně.

Jenže kolik je v tomto státě nemocných a starých lidí, kteří se díky svým problémům prakticky denně do podobné situace dostávají?

A dostávají se do ní jen a jen proto, že tento stát stále ještě vede lživou kampaň o bylině, která by jim utrpení jejich problémů zmenšila a u mnohých možná dokonce zcela odstranila.

A kolik lidí se do této situace dostalo jen proto, že jim na zahrádku, na které si pěstovali konopí pro své léčení, vnikla horda státem vyslaných ozbrojenců, kteří jim nejen že tu jejich léčivku ukradli, ale ještě je     i hnali před soudy?

A kolik lidí to pak raději vzdá a než by dál žili život v křečích, bolestech či naprosté bezmocnosti, tak jej raději ukončí?

Samozřejmě se pak říká, že ten člověk spáchal sebevraždu.

Je to lež. Ti lidé k tomu zoufalému činu byli donuceni  počínáním politiků a mocenských skupin z řad lékařů, kterým naprosto nezáleží na tom, jestli někdo v tomto státě trpí.

Zajímá je pouze jediné – jak na tom utrpení lidí vydělat.

A dle mne, sebevražda z donucení není sebevraždou, ale je vraždou.

Dost jsem se snažil zjistit, jak se tato otázka, tedy zpřístupnění konopí potřebným a platby za ně, řeší ve světě.

Je to trochu problém, protože od spousty tázaných jsem žádnou odpověď doposud nedostal.  Stále je to pro mnohé velmi ožehavé téma.

Zjistil jsem ale, že na příklad v Izraeli platba za předepsanou měsíční dávku nepřesahuje 1/10 nejnižšího možného příjmu.

Obdobné je to v Kanadě. Pokud tam to konopí musíte odebírat v lékárně, tak vás to  stojí asi 1/10 nejnižšího příjmu.

Pokud si je ale jste schopen vypěstovat sám, pak je vám udělena k jeho samopěstování licence. A tuto licenci dokonce můžete delegovat na nějakého svého blízkého či přítele.

V Německu ústavní soud rozhodl, že pokud někdo ke svému léčení potřebuje konopí, pak ten dotyčný má právo si je pěstovat.

V Portugalsku údajně pěstování konopí pro vlastní potřebu není omezeno naprosto ničím. Prostě si ho můžete pěstovat i jen pro své uvolnění. Nesmí se s ním ale nijak obchodovat. To je již trestný čin.

 Já v žádném případě nemíním zpochybňovat myšlenku, že kvalitní konopí s cílenými vlastnostmi na různé choroby má být v lékárnách.

Ne každý má svou zahrádku a ne každý má k pěstování čehokoliv vlohy.

A souhlasím i s tím, že pak se za ně asi bude muset v té lékárně něco i připlatit.

Pokud se ale ti, kteří o tomto rozhodují, i nadále chtějí počítat mezi lidi a ne mezi bezohlednou a chamtivou sběř, pak ani tady v Česku měsíční dávka pro pacienta nesmí překročit 1/10 nejnižšího možného měsíčního příjmu. Což by dnes dělalo asi 380 Kč.

V takovém případě i já asi okamžitě přestanu konopí pěstovat.

Protože proč bych měl mít celé vegetační období strach o to, jestli se mi do kytek nepustí mšice nebo nějaký jiný neřád, a nebo jestli mi je někdo nakonec neukradne?

V závěru tohoto mého proslovu k vám bych se na Vás velice rád obrátil s prosbou.

V našem státě minulý měsíc proběhly volby. Část parlamentu se obměnila. A já bych moc chtěl věřit, že tam dnes máme poslance, kterým snad již konečně skutečně bude více záležet na blahu lidí které zastupují, než na vlastní kapse.

A k těm lidem, které oni zastupují, patří také lidé nemocní a staří. Lidé s roztroušenou sklerózou, Alzheimerovou a Parkinsonovou nemocí a dalšími chorobami, jejichž důsledky tak dobře dokáže mírnit právě léčebné konopí.

Já znovu budu psát předsedům Sněmovny a Senátu, budu psát předsedovi vlády a příslušným ministrům a budu s tímto problémem otravovat i jednotlivé poslance a senátory.

Prosím, pomozte mi s tím.

Pokud se odněkud ozývá jen jeden hlas, tak ten hlas nemá šanci cokoliv prosadit.

Pokud ale těch hlasů budou desítky, stovky a tisíce, tak tu věc skutečně změníme.

Prosím pomozte mi a kontaktujte osobně nebo třeba prostřednictví emailu své poslance a senátory a žádejte i vy nápravu tohoto stavu.

Víte, já se vám tady přiznávám, že i já zde nyní před vámi stojím tak trochu z vypočítavosti.

I já mám v tomto všem svoje želízko v ohni, kvůli kterému velmi potřebuji, aby se situace okolo léčebného konopí v tomto státě změnila a to co nejdříve.

Hovořil jsem o něm v první části tohoto svého vystoupení.

Tím mým želízkem je moje dcera Martina Kafková.

Mně bude za pár měsíců 68 let. A já naprosto nevím, jak dlouho tady ještě budu. Vím ale jedno – pokud se mi nepovede přesvědčit vás tady a všechny ostatní v tomto státě, abyste mi pomohli prosadit u našich zákonodárců lidskou formu legalizace léčebného konopí, tak až zemřu, tak naši političtí mocipáni klidně nechají moji dceru zemřít někde v ústavu v bolestech a v křečích jen proto, že její invalidní důchod nebude stačit na jimi diktované, morálně zvrácené ceny léčivých prostředků. Třeba právě toho konopí.

A s mojí dcerou  takto budou umírat stovky a tisíce dalších bezmocných lidí, tak, jak se to děje dosud.

A pochopte prosím, že mezi těmi postiženými se kdykoliv může zcela náhle objevit i někdo velmi blízký vám.

I u mé dcery to před těmi dvaceti lety přišlo náhle a bez varováni.

Prosím, pomozte mi.        

 ( a protože jsem se před svým vystoupením dověděl, že v přednáškovém sále neustále sedí a neustále vše natáčejí příslušníci protidrogové policie v civilu a byli mi i ukázáni, dovolil jsem si na závěr svého vystoupení ještě tuto poznámku ):

 A jako post skriptum pod tuto mou přednášku tady k vám bych chtěl ještě reagovat na jednu aktuální událost.

Tomuto státu je naprosto jedno, že v České republice trpí obrovská spousta lidí na důsledky nemocí jako je právě ta dceřina roztroušená skleróza a mnohé další.

A přestože ví, že existuje velmi levný a velmi snadno dostupný lék, který by jim od průvodních znaků těchto chorob pomohl, tak jim jej nejen nezpřístupní, ale ještě proti nim vede svou válku.

Důkazem je i to, že v tomto sále, tady mezi vámi, nyní sedí lidé, kteří velmi pozorně naslouchají všemu, co se tady řekne a dokonce si vše i neustále natáčejí na video.

A nejsou tady proto, že by se chtěli dovědět něco bližšího o léčebném konopí.

Byli sem vysláni pohlaváry tohoto státu, protože mne a každého kdo takto o konopí mluví, pokládají za rozvraceče této republiky.

Těmto lidem bych chtěl říci jenom toto: Ani já, ani moje dcera tuto republiku rozvrátit nechceme. My chceme pouze jedno jediné – chceme, aby tento stát pochopil, že nemocní lidé nejsou nepřáteli tohoto státu a že i oni mají právo na své léčení. Že i oni mají právo na důstojný život.

Děkuji vám za pozornost.