Volební kampaň i nový prezident s pachutí.

Máme po volbách. Zvolili jsme si nového prezidenta. A přestože se nedomnívám, že by Česká republika byla republikou banánovou, většina obyvatel naší země je patrně jiného názoru. A tak nevolili politika, ale generála. 

 Snad díky obsahu jeho hesla Řád a pořádek. Patrně se domnívali, že nový pan prezident začne ten řád a pořádek dělat tam, kde dnes máme ten největší marast minimálně za posledních třicet let. Tedy ve vládě, Poslanecké sněmovně a v Senátu České republiky.

Naše země je díky naprosto přihlouplému a totálně nespravedelnému systému voleb, jak se nepěkně říká, ve srabu. Postupně začíná nefungovat všechno. Nejsou léky, kvůli drahé elektřině krachují podniky, ze stejného důvodu zdražuje vše, co pro svou výrobu a provoz elektřinu potřebuje, atd.

Někdo se může zeptat, proč si myslím, že by s tím mohl mít něco společného náš volební systém poměrného zastoupení. Pokusil bych se to nejdříve vysvětlit matematicky.

Pokud se někdo domnívá, že výsledkem součtu velkého množství nul dostaneme něco, co má větší hodnotu než nula, tedy  0 + 0 + 0 + 0 + 0  > 0, tak v hodinách matematiky v 2. třídě ZŠ nedával pozor. Výsledkem je opět jen nula. A nic na tom nezmění ani přiřazením ke každé nule nějaký index. Na příklad politický. Nebo se skutečně někdo domnívá, že množina konkrétních politických nul může dát ve svém výsledku dohromady něco jiného, než nulu? Tedy {0ods 0stan 0top09 0kdučsl 0piráti}> 0? Docela určitě ne. Ostatně stav naší země po půl druha roce vlády nul to dokazuje. Logiku hloupého až zločinného uvažování každé jednotlivé nuly, i jejich kolektivu v množině, názorně ukazuje jejich uvažování v oblasti energetiky. Opět dám příklad.

Máte velký dům s velkou střechou obrácenou k jihu. Na tu střechu si necháte nainstalovat špičkové solární panely, jejichž výkon vám zaručí nejen velmi levný provoz vaší domácnosti, provoz vašeho podniku, ale také provoz výroben vašich několika samostatně podnikajících dětí. Po odečtení ceny solárních panelů a ceny jejich instalace vás totiž 1kWh stojí 1Kč. Vaše výrobky i výrobky vašich dětí jsou tím pádem levnější, jdou na odbyt a vy bohatnete.

Vedle vás bydlí soused, který také něco vyrábí. Elektrickou energii ale nakupuje ze sítě za 5Kč. Jeho výrobky jsou tím dražší, nedaří se mu je prodávat a jeho podnik krachuje. A tak za vámi přijdejde s návrhem. Když veškerou svou vyrobenou elektrickou energii prodáte jemu po 1,5Kč na 1kWh, on ji pak vám zpětně bude prodávat po 7Kč za 1kWh. Tím se zbaví nebezpečí krachu, jeho výrobky půjdou na odbyt, a i on konečně začne bohatnout. A teď se stane něco, co je pro normálního člověka nepochopitelné, ale pro nulu naprosto logické. Vy na tuto nabídku svého konkurenta přistoupíte. Vaše domácnost se stane neúměrně drahá. Vaše výrobky se stanou neprodejné. Výrobny vašich dětí zkrachovaly. Vy ale dál tvrdíte, že toto vaše rozhodnutí je správné.

V rodině se to dá řešit vaším odvozem do psychiatrické léčebny a prohlášením nesvéprávnosti. To se ale, bohužel, nedá udělat s množinou nul v mocenském postavení, jako je vláda a většina v Parlamentu.

Logicky uvažujícímu člověku ale automaticky vytane na mysli otázka, jak je možné, že se ty nuly dostaly až do mocenského postavení takového rozsahu?

Jistě, samy o sobě by toho dosáhnout nemohly. Na to je potřeba pomoci dvou věcí. Tou první je stupidní volební systém, který staví množiny nul nad většinu. Tou druhou je uskupení novinářských a redaktorských manipulátorů, které baví manipulovat politiku dle vlastních preferencí, a to přesto, že oni žádným volebním systémem neprošli. A jak takové manipulace provádějí? Na příklad tím, že na personu či skupinu, na kterou chtějí uspořádat hon, začnou pomocí lží, polopravd a fabulací sami útočit. Lži, polopravdy a fabulace pak stále, až do zblbnutí svých diváků, čtenářů a posluchačů, opakují. Je to zvláštní, ale pořekadlo Stokrát opakovaná lež se nakonec stává pravdou skutečně funguje. Historicky se to dá ověřit na vývoji fašizmu v Itálii, nacismu v Německu, komunismu v Sovětském svazu, Číně či Československu, a putinismu v současném Rusku. Proč by to tedy nemělo fungovat v Česku. Dále, pokud se koná nějaký rozhovor s postavou preferovanou, redaktor je vstřícný až úlisný, otázky jsou vybírány tak, aby i ne právě příliš inteligentní postava se na nějakou odpověď zmohla, popřípadě jí správně odpovědět pomáhá sám manipulátor. Odpovědi, kde se inteligence alespoň krátce zableskne, se nechávají doznít. Pokud ovšem protihráčem pana manipulátora či paní manipulátorky je postava nepreferovaná, ale naopak štvaná, proces rozhovoru se otáčí o 180°. Štvanec se zásadně nenechává domluvit. Otázky jsou směřovány na novináři a politiky preferovanými politiky stále dokola opakované ži, polopravdy a fabulace. V žádném případě se štvanému neumožní vše uvést na pravou míru, a to ani předložením písemných důkazů. Celý postoj manipulátorů se mění na agresivní a posměšný. Každý divák u obrazovky musí pochopil, že pan redaktor zde bojuje proti ztělesněné špatnosti a zlu.

Velmi důležité je také pořádání mohutných demonstrací, kde se provolávají krátká a úderná hesla, a kde si i ten nejvíce vlastní neschopností zamindrákovaný člověk může beztrestně plivnout či kopnout do toho, kdo byl vybrán ke štvaní. Je-li toto dodrženo, vítězství je naprosto jisté a štvaný objekt je uštván.

Kromě vlády, Poslanecké sněmovny a Senátu  má náš politický systém ještě jeden vrchol. A přestože se o něm hovoří jen jako o reprezentativním, který prakticky nemá žádnou moc, není to pravda. Jedná se o post prezidenta. Jeho moc je ve vyřčeném slovu. Může hovořit s lidmi, a to dokonce i z pódia Poslanecké sněmovny, Senátu a televizní obrazovky veřejnoprávní televize, a nelze mu v tom zabránit. Tam může poukazovat na nepravosti páchané sdružením nul politických, tak pochybných charakterů novinářských. Naše vládní a Parlamentní nuly si velmi dobře uvědomovaly, že pokud chtějí mít moc absolutní, srovnatelnou s mocí předchozích i současných světových diktátorů, musí být post prezidenta obsazen personou na pohled líbivou až zářnou, která ale bude zároveň vstřícná, a spolu s nimi se postará o změnu demokracie, a všech jejích základů, v demokracii nulami preferovanou, tedy tu jejich. Nejlépe pak tak, aby ji bylo co nejdříve prohlásit za jedinou správnou, její, tedy vlastně jejich, myšlenky za dogma, o němž se nediskutuje, jehož narušení či diskuse o něm by bylo možno trestat dlouhodobým žalářem.

Ve společenství nul bylo rozhodnuto, ta správná persóna zářného generála byla vybrána, a rozběhla se nová štvavá kampaň proti kandidátovy druhé, naprosto jistě nesprávné strany. Shromáždění příznivců správného byla nerušená. Nepříjemné otázky se nepřipouštěly, nebo k jejich vysvětlení byly použity již dříve připravené lži. Jásot příznivců nebyl nikdy rušen, a kandidát byl adorován.

Shromáždění toho nesprávného byla rušena tak, aby prakticky nebylo možno uslyšet ani jedno jeho slovo. Vyslaní odpůrci hlasitě vykřikovaly úderná hesla, která byla také napsána na jejich transparentech. Těmi kolem sebe patřičně mávali, aby příznivci nesprávného kandidáta nikdy nevěděli, ze které strany tu ránu dostanou. Dav příznivců nesprávného byl razantně požďuchován, urážen, zesměšňován a překřikován. Pokud to nestačilo, fasovali jedině správní podporovatelé toho jedině správného kandidáta píšťalky. Efekt byl úžasný a přinesl výsledek. Proč také ne? Vždyť, jak jsem zmínil výše, je již dávno odzkoušený.

I onen správně vybraný, adorovaný a jedině správný kandidát se zachoval perfektně. Pomyslně nesen řevem, pískáním, nadávkami a urážkami směřovanými vůči štvanému, se nezadržitelně blížil k připravenému trůnu. Obezřetně nikdy na špinavost své kampaně neupozornil, a nijak se ji nesnažil usměrnit. Nikdy neřekl, že tyto metody jsou špinavé až zrůdné, a se skutečnou demokracií nemají nic společného. Nikdy neupozornil na to, že takto získané vítězství je vlastně stejný podvod, jaký dříve na svých voličích spáchaly ty nejzrůdnější postavy nejen evropských dějin.

Pane generále Petře Pavle. Rád sám sebe prezentujete jako četného člověka, který ale, samozřejmě, tak jako všichni lidé, občas udělal v minulé době chybičku. Patrně tím myslíte to, že pokud to bylo přínosné, tak jste přísahal věrnost Komunistické straně Československa, a dokonce jste byl předsedou místní organizace KSČ, a když již chlubení se přísahou KSČ vhodné nebylo, přísahal jste věrnost Havlovu novému státu. Jak se ve svých 76 letech domnívám, toto je odpustitelné. Dobu vlády proletariátu si pamatuji. To ale, že jste pro své zvolení zneužil ty otřesně špinavé metody fašistů, nacistů a komunistů, to Vám odpustit nedokážu. Patrně to nevíte, ale když někdo špínu využívá pro své povýšení, a tím nemyslím důstojnické epolety, sám se špínou stane. Vy nejste čestný člověk. A pro mne jste jen a jen špína chlap.