Když nová doba začne až příliš připomínat tu starou novou dobu.

Dnes dopoledne mi volal přítel. A byl docela vytočený. Jednoho svého příbuzného má v hustopečském hospici, honosícím se názvem „Domácí hospic Girasole“. a právě si na Novinky.cz přečetl článek: „Hospic z Hustopečí vrátil Nadaci Agrofert 300 tisíc.“ Z vlastní zkušenosti ví, kolik pobyt klienta v tomto hospici stojí, a jak si vedení hospice neustále stěžuje na nedostatek peněz, aby, jak říkají, mohli zlepšit kvalitu bydlení klientů. Když pak ale dostanou od Nadace Agrofert 300.000 Kč, tak je vrátí zpět. Proč? No protože pan ředitel má jiný politický názor, než má pan Babiš. Přítele to pořádně naštvalo a tak si ze mne udělal vrbu. Panu řediteli vynadat nemůže. To by odskákal jeho příbuzný.

Nedalo mi to, a zavolal jsem do Nadace Agrofert, pro koho ty peníze byly určeny. Jestli jako příspěvek k platu tamního šéfa, nebo na zlepšení kvality bydlení tamních klientů. Z jejich odpovědi nebudu nic vytrhávat, abych ji nějak nezkreslil. Zveřejňuji ji tímto celou:

 

„Rozhodnutí organizace Girasole respektujeme, i když nás velmi mrzí, neboť peněžní dar byl určen na potřebnou paliativní péči pro klienty jejich hospice. Organizace Girasole si létě 2022 podala žádost do otevřeného grantového řízení na Podporu DOMÁCÍ HOSPICOVÉ PÉČE PRO DĚTI A DOSPĚLÉ, proto nerozumíme tomu, proč ho nyní vrací. Oceňujeme péči, kterou poskytuje Girasole svým klientům, proto jsme je podpořili opakovaně. V roce 2018 jsme organizaci Girasole schválili podporu ve výši 260 tis. Kč, v roce 2022 jsme jim přispěli částkou 300 tis. Kč. Velmi nás mrzí, že peněžitý dar spojují s politickou aktivitou předsedy Správní rady. Naši práci v Nadaci děláme srdcem s cílem pomoci potřebným a nikdy do ní nemícháme politiku,“ říká Zuzana Tornikidis, ředitelka Nadace AGROFERT.

 S pozdravem Zuzana Tornikidis

 Vyhledal jsem si tedy informace o hustopečském hospici, kterého se tato věc týká. Hospic se skutečně jmenuje "Domácí hospic Girasole", a jeho ředitelem je pan Mgr. Miroslav Prchala, DiS. Telefon na něj jsem získal až po menších peripetiích, ale získal. Tak jsem mu zavolal. Chtěl jsem vědět, jestli hospic Girasole je tak bohatý, že žádné dary na zlepšení sociálního stavu svých klientů nepotřebují. Bylo mi řečeno, že to ne, ale že tento dar byl již nahrazen dary jinými, od jiných lidí. Když jsem oponoval, že tedy mohl mít dohromady 600 tisíc, které by jejich klientům určitě pomohly více než 300 tisíc, již odpovědět nedokázal. Co dalšího jsem mu sdělil já, tady již zveřejnit nemohu. Stojím si ale za každým slovem, které ode mne slyšel.

Na celé této věci mne zlobí jedna věc. Sdělovací prostředky v naší zemi se rozhodly, že jak pan Babiš, tak vše co s ním souvisí byť jen jménem Babiš či firemním názvem Agrofert, je hodno zatracení, pošlapání, poplivání a zničení. A je naprosto jedno, o co v té které věci jde. Šéfové těchto sdělovacích prostředků totiž došli k názoru, že jediný správný názor na jakékoliv dění v České republice je pouze ten jejich, a že oni mají to jedině správné právo mocných, aby ho prosazovali sdělovacími prostředky, které mají k dispozici. To, že ti šéfové televizí, novin, časopisů a stránek na sociálních sítích neprošli žádnými volbami, je pro ně jen podružný detail, kterým není nutné se zabývat. Jaké jsou kromě toho rozpoutaného honu na pana Babiše další důsledky? Nu na příklad to, že aby se pan ředitel Domácího hospice Girasole pan Mgr. Miroslav Prchala, DiS., mohl cítit být bojovníkem proti novodobému zlu a za nové a lepší zítřky, tak zabrání tomu, aby se sociální stav klientů v tomto hospici zlepšil o 300.000 Kč. Mně osobně to připadá jako krádež. Ale ani o to tady až tak nejde. Jestliže tento novodobý hrdina s těmi jedině správnými názory řvoucích davů selektuje dary jím řízenému sociálnímu zařízení podle toho, jaké je politické smýšlení dárce, neselektuje stejným způsobem i přístup k jednotlivým klientům?

Mně je 76 let. A asi tak od svých osmi let si pamatuji komentáře mého táty k dění, o kterém se psalo v jeho Rudém Právu, když je probíral s mou maminkou. On byl komunista. Do KSČ vstoupil prakticky hned po návratu z nacistického lágru, kde byl vězněný za odbojovou činnost. Chtěl pomáhat té tehdejší republice, která se jmenovala Československo, a v žádné jiné politické straně to nadšení a elán neviděl. Ale to, co se dočítal v Rudém Právu, všechny ty štvavé monology těch tehdy jediných správných novinářů s těmi jedině správnými názory, se mu nelíbilo ani trochu. Chtěl z KSČ odejít. Jenže po diskusi s maminkou a mou stařenkou to neudělal. Proč? Protože měli mne. A mně je až zle z toho, jak tato naše nová doba s těmi jedině správnými novináři a přizpůsobivými lidmi ve řvoucích davech připomíná tu starou jedině správnou dobu s těmi jedině správnými lidmi, řvoucími po likvidaci kde koho nesprávného, která mého tátu tak zlobila, proti které ale kvůli mně nemohl dělat naprosto nic.

Jak vyplývá z odpovědi Nadace Agrofert, pan ředitel Prchal o příspěvek žádal opakovaně, a opakovaně jej hospic Girasole získal. Teď mu ale najednou vadí od koho je získává, a vrátil ho. Mění se doba, a tak musí dávat pozor, aby jej náhodou někdo nespojoval s Nadací Agrofert, nebo dokonce se jménem Babiš. To v žádném případě. On chce být hrdinou této naší nové a jedině správné doby, a všech těch nových a jedině správných lidí.

Tak mne napadá otázka:„A co ti Vaši klienti, pane Mgr. Miroslave Prchale, DiS?“             A docela jasně slyším tu jeho jedině správnou odpověď:„Co pořád máte s klienty? O ty tady přece vůbec nejde!“