Mám prý utéct, až se budu cítit ohrožená. Co je to ohrožená?
Když se teda máma s Fandou rozešli a když máma dobrečela a dozuřila, protože v tom byly fakt intenzální emoce, těšila jsem se, že to bude konečně všechno jiné. Že si s mámou budeme užívat kamarádského života. Jsem velká holka, ale to se nesmějte, to je fakt, protože jsem největší ze třídy. Taky mám skoro tak velké nohy jako máma a taky už skoroprsa. No a máma si na začátek nového života koupila nové boty na průhledném podpatku, aby měla sexy nohy a mně koupila podobné, ale teda podpatek mají maličký. Ale mají ho. Trošku se mi v nich zvrtává noha, ale to se prý naučím, až v nich budeme spolu chodit v neděli korzovat do cukrárny.
Zatím jsme nekorzovaly.
Misto Fandy si máma našla další kamarády a oni k nám chodí. Nikdy tam nebyli najednou, jako když se slaví narozeniny. Chodí každý zvlášť. A máma se s nimi směje a ťuká si s nimi skleničkou a mně říká: "Neboj Tuško, to je jenom kamarád." A taky: "Dej pokoj, já si teď povídám." A tak sedím v pokoji a čtu si Harryho Pottera a těším se do těch Bradavic. Někdy si dávám na uši sluchátka, abych je z kuchyně neslyšela.
Nejbojte se, nejsem blbá. Biotátovi jsem nic neříkala, protože by na mámu křičel a ona by si pak zoufala a byla by diskriminovaná, což je fakt problém, který si tak malé dítě jako já, vůbec nedovede představit. Taky by biotáta zase někoho uplatil a máma by k té diskriminaci měla ještě svázané ruce, což si fakt nedovedu představit, protože se svázanýma rukama se nedá nic dělat a já moc neumím rozvazovat uzly a asi bych musela mámu i krmit.
No ale pak, když jsem se jednou v sobotu ráno probudila a v kuchyni bylo všude rozházené oblečení a máma stála opřená o okno a měla na sobě jenom ty boty s průhleným podpatkem a kamarád, kterého jsem nikdy neviděla, ji fotil, tak jsem to už nevydržela a zeptala se na to bráchy. A ten mi jenom řekl: "Ségra, ty jsi kráva, vypadni z tama, než zkazí i tebe", zakroutil hlavou a ještě řekl něco, co si moc nepamatuji a nerozumím tomu, jakože komu není rady, tomu není pomoci. A já se fakt nemám koho zeptat, proč to řekl.
Ten kamarád s foťákem se jmenuje Maroš, pak má máma kamaráda s dětmi a ten se jmenuje Pepa a je to docela dobrý, protože má holky a když přijede a jdou do hospody, mám si aspoň s kým hrát pexeso. Akorát jsme si musely roztřídit kartičky, protože některé se mi ztratily. Předtím k nám totiž jezdil kamarád Max a ten měl dva malé kluky a ty jsem musela hlídat a spali v mojí posteli. To mne fakt nebavilo. Docela dobrej je kamarád Vítek, ten žádné děti nemá a nosí mi čokolády a od té toby, kdy zjistil, že mám ráda oříškové, tak jenom oříškové. Vypadá teda docela straře, asi jako děda, ale přinesl mámě už dvě kabelky. No a vůbec nemám ráda kamaráda Alexe, protože mi pořád říká, co mám dělat a co nemám dělat a jak to nemám dělat a vůbec si mne často prohlíží.
Když jsou u nás mámini kamarádi, je jasné, že se s nimi máma bude zavírat. Slyším pak ty zvuky a jsou fakt hrozný. Brácha říkal, že tomu ještě nerozumím a že tam ti dinosauři sprostě soutěží. Ale máma zatím nikdy nevyhrála a nepřinesla žádný diplom, tak ta soutěž bude nějaká divná.
Nemám ráda víkendy.
To jsou u nás jednak ti kamarádi a jednak máma kupuje kofolu a rum a když to pije, je na mne pak zlá a křičí a taky brečí. A pak ji ráno bolí břicho a říká mi, že jestli ji opustím, tak skočí z okna. Když k nám v pátek přišel nový kamarád Fanyn a zase mne zahnali do pokoje, zrovna jsem dočetla druhý díl Harryho Pottera a třetí jsem měla u biotáty, tak jsem šla za mámou, ať mi vytáhne telefon z klíčkového šuplíku, že bych si pro ten třetí díl aspoň zašla. No a když mi máma otevřela, měla na sobě jenom košili toho Fanyna a křičela po mně, že jí nedopřeju trochu klidu a štěstí. Tak jsem se zeptala, jaká je dneska ta soutěž a jestli Fanyn vyhrává a ona mi dala facku.
A zase zamkla.
Tak jsem našla klíče od bytu a šla jsem k paní sousedce, jestli mne nechá zavolat si biotátovi, ale máma asi slyšela lupnout dveře a vyběhla za mnou a musela jsem jít domů. Akorát nevím, proč říkala paní sousedce Elišce, že trpím chorobným bájením, když choroba je nemoc a mne fakt nic nebolí. Teda teď bolí. Loket, jak mne držela. Doma na mne hrozně křičela, že jsem hysterka a přivedu ji do hrobu.
No a když jsem v pátek odcházela se sociální paní k biotátovi, tak jsem se jí zeptala, o čem je ta soutěž. Sociální paní si se mnou sedla na lavičku a zavolala biotátovi, že se opozdíme. A tak jsem se jí na všechno zeptala, ale ona mi skoro na nic neodpověděla. Jenom se mne zeptala, jestli mi máma dává jíst a jestli se cítím ohrožená. Jenže já nevím, co je to cítit se ohrožená, tak jsem řekla ne. A najíst se přece umím sama, už nejsem žádné mimino.
Paní sociální mne pak zavedla k biotátovi a povídali si v kuchyni a pak do mne vjel čert a šla jsem se zeptat, jak je to teda s těmi kamarády a soutěží a jestli náhodou není fotografická a jestli má biotáta taky tolik kamarádek a jestli ne, tak bych chtěla teda zůstat tady jako brácha, akorát by brácha mohl laskavě přestat říkat, že jsem kráva.
A biotáta šel ke mně, tak jsem si schovala hlavu, kdyby ze mne chtěl toho čerta vymlátit, ale on nechtěl. Jen si to ode mne nechal všechno povídat. Nakonec zavrtěl hlavou a řekl, že asi bude fakt lepší, když zůstanu u něj, ale nevypadal, že má radost. A sociální paní říkala, že asi jo, ale že to nepůjde tak rychle a biotáta jí řikal, že jakmile to matka zjistí, dopadnu stejně jako brácha, kterého máma zmlátila jak žito. To tedy nevím a taky nevím, koho se zeptat. A sociální paní pořád vrtěla hlavou, že dokud nejsem ohrožená, nedá se nic dělat. A že až budu, mám říct paní učitelce ve škole.
Nevíte, koho se mám zeptat, co je to být ohrožená?
Související povídky jsou odkázány pod článkem.
Jana Majová
V síti? V pasti? Kde jsme se to ocitli?
Obvykle se lepkavě aktuálním tématům na svém blogu vyhýbám. Sleduji je, dívám se, jak je jiní autoři obracejí ze všch stran. V případě sexuálních predátorů v internetu mi ale jeden úhel pohledu tak nějak chybí.
Jana Majová
Maceší blog - neviditelné dospělé dítě
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Mám intenzivní pocit, že není úniku. A spoustu různorodých zkušeností.
Jana Majová
Maceší blog - práva a povinnosti nematek
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.
Jana Majová
Maceší blog - ze zákulisí života otce, který se nestýká se svým dítětem.
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.
Jana Majová
Maceší blog - přijde někdy konec nespravedlností?
Dneškem začíná neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. A já tak zůstávám tou, která se zastává otců.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
V Tel Avivu se po týdnech rozezněly sirény. Hamás ohlásil rozsáhlý raketový útok
V Tel Avivu se po mnoha týdnech po 13. hodině rozezněly sirény, které varují před raketovým úderem....
Češi jsou nafoukaní, Západ nás vidí jako komunistický skanzen, řekl Topolánek
Podle bývalého premiéra Mirka Topolánka vnímají západní státy Česko stále jako postkomunistický...
Registr predátorů hned tak nebude. Není shoda, jak staré činy by se evidovaly
Zákon, jenž by měl chránit děti před predátory, který zavádí takzvaný dětský certifikát, nabírá...
Češi se chystají na boj o zlato. Staromák zaplní davy, metro pojede déle
Česko v neděli čeká hokejový svátek. Fanoušci vyrazí sledovat finále mistrovství světa na náměstí,...
7 tipů, jak na citlivé zuby v těhotenství
Hladina hormonů v těle se v průběhu těhotenství mění stejně jako chutě a jídelníček. Mnoho těhotných také trápí časté nevolnosti. Následkem toho...
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 959x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.