Už je to tak. Máma se s Fandou rozešla definálně. Odvezl si v tašce z Ikey oblečení a šroubováky a v ložnici zůstaly na zemi vyházené věci. Máma s nimi nic nedělala, tak jsem je nakonec dala do velké krabice za dveře. Akorát je blbý, že ta krabice nemá víko a tak do těch věcí chodí spát pes.
Když se teda máma s Fandou rozešli a když máma dobrečela a dozuřila, protože v tom byly fakt intenzální emoce, těšila jsem se, že to bude konečně všechno jiné. Že si s mámou budeme užívat kamarádského života. Jsem velká holka, ale to se nesmějte, to je fakt, protože jsem největší ze třídy. Taky mám skoro tak velké nohy jako máma a taky už skoroprsa. No a máma si na začátek nového života koupila nové boty na průhledném podpatku, aby měla sexy nohy a mně koupila podobné, ale teda podpatek mají maličký. Ale mají ho. Trošku se mi v nich zvrtává noha, ale to se prý naučím, až v nich budeme spolu chodit v neděli korzovat do cukrárny.
Zatím jsme nekorzovaly.
Misto Fandy si máma našla další kamarády a oni k nám chodí. Nikdy tam nebyli najednou, jako když se slaví narozeniny. Chodí každý zvlášť. A máma se s nimi směje a ťuká si s nimi skleničkou a mně říká: "Neboj Tuško, to je jenom kamarád." A taky: "Dej pokoj, já si teď povídám." A tak sedím v pokoji a čtu si Harryho Pottera a těším se do těch Bradavic. Někdy si dávám na uši sluchátka, abych je z kuchyně neslyšela.
Nejbojte se, nejsem blbá. Biotátovi jsem nic neříkala, protože by na mámu křičel a ona by si pak zoufala a byla by diskriminovaná, což je fakt problém, který si tak malé dítě jako já, vůbec nedovede představit. Taky by biotáta zase někoho uplatil a máma by k té diskriminaci měla ještě svázané ruce, což si fakt nedovedu představit, protože se svázanýma rukama se nedá nic dělat a já moc neumím rozvazovat uzly a asi bych musela mámu i krmit.
No ale pak, když jsem se jednou v sobotu ráno probudila a v kuchyni bylo všude rozházené oblečení a máma stála opřená o okno a měla na sobě jenom ty boty s průhleným podpatkem a kamarád, kterého jsem nikdy neviděla, ji fotil, tak jsem to už nevydržela a zeptala se na to bráchy. A ten mi jenom řekl: "Ségra, ty jsi kráva, vypadni z tama, než zkazí i tebe", zakroutil hlavou a ještě řekl něco, co si moc nepamatuji a nerozumím tomu, jakože komu není rady, tomu není pomoci. A já se fakt nemám koho zeptat, proč to řekl.
Ten kamarád s foťákem se jmenuje Maroš, pak má máma kamaráda s dětmi a ten se jmenuje Pepa a je to docela dobrý, protože má holky a když přijede a jdou do hospody, mám si aspoň s kým hrát pexeso. Akorát jsme si musely roztřídit kartičky, protože některé se mi ztratily. Předtím k nám totiž jezdil kamarád Max a ten měl dva malé kluky a ty jsem musela hlídat a spali v mojí posteli. To mne fakt nebavilo. Docela dobrej je kamarád Vítek, ten žádné děti nemá a nosí mi čokolády a od té toby, kdy zjistil, že mám ráda oříškové, tak jenom oříškové. Vypadá teda docela straře, asi jako děda, ale přinesl mámě už dvě kabelky. No a vůbec nemám ráda kamaráda Alexe, protože mi pořád říká, co mám dělat a co nemám dělat a jak to nemám dělat a vůbec si mne často prohlíží.
Když jsou u nás mámini kamarádi, je jasné, že se s nimi máma bude zavírat. Slyším pak ty zvuky a jsou fakt hrozný. Brácha říkal, že tomu ještě nerozumím a že tam ti dinosauři sprostě soutěží. Ale máma zatím nikdy nevyhrála a nepřinesla žádný diplom, tak ta soutěž bude nějaká divná.
Nemám ráda víkendy.
To jsou u nás jednak ti kamarádi a jednak máma kupuje kofolu a rum a když to pije, je na mne pak zlá a křičí a taky brečí. A pak ji ráno bolí břicho a říká mi, že jestli ji opustím, tak skočí z okna. Když k nám v pátek přišel nový kamarád Fanyn a zase mne zahnali do pokoje, zrovna jsem dočetla druhý díl Harryho Pottera a třetí jsem měla u biotáty, tak jsem šla za mámou, ať mi vytáhne telefon z klíčkového šuplíku, že bych si pro ten třetí díl aspoň zašla. No a když mi máma otevřela, měla na sobě jenom košili toho Fanyna a křičela po mně, že jí nedopřeju trochu klidu a štěstí. Tak jsem se zeptala, jaká je dneska ta soutěž a jestli Fanyn vyhrává a ona mi dala facku.
A zase zamkla.
Tak jsem našla klíče od bytu a šla jsem k paní sousedce, jestli mne nechá zavolat si biotátovi, ale máma asi slyšela lupnout dveře a vyběhla za mnou a musela jsem jít domů. Akorát nevím, proč říkala paní sousedce Elišce, že trpím chorobným bájením, když choroba je nemoc a mne fakt nic nebolí. Teda teď bolí. Loket, jak mne držela. Doma na mne hrozně křičela, že jsem hysterka a přivedu ji do hrobu.
No a když jsem v pátek odcházela se sociální paní k biotátovi, tak jsem se jí zeptala, o čem je ta soutěž. Sociální paní si se mnou sedla na lavičku a zavolala biotátovi, že se opozdíme. A tak jsem se jí na všechno zeptala, ale ona mi skoro na nic neodpověděla. Jenom se mne zeptala, jestli mi máma dává jíst a jestli se cítím ohrožená. Jenže já nevím, co je to cítit se ohrožená, tak jsem řekla ne. A najíst se přece umím sama, už nejsem žádné mimino.
Paní sociální mne pak zavedla k biotátovi a povídali si v kuchyni a pak do mne vjel čert a šla jsem se zeptat, jak je to teda s těmi kamarády a soutěží a jestli náhodou není fotografická a jestli má biotáta taky tolik kamarádek a jestli ne, tak bych chtěla teda zůstat tady jako brácha, akorát by brácha mohl laskavě přestat říkat, že jsem kráva.
A biotáta šel ke mně, tak jsem si schovala hlavu, kdyby ze mne chtěl toho čerta vymlátit, ale on nechtěl. Jen si to ode mne nechal všechno povídat. Nakonec zavrtěl hlavou a řekl, že asi bude fakt lepší, když zůstanu u něj, ale nevypadal, že má radost. A sociální paní říkala, že asi jo, ale že to nepůjde tak rychle a biotáta jí řikal, že jakmile to matka zjistí, dopadnu stejně jako brácha, kterého máma zmlátila jak žito. To tedy nevím a taky nevím, koho se zeptat. A sociální paní pořád vrtěla hlavou, že dokud nejsem ohrožená, nedá se nic dělat. A že až budu, mám říct paní učitelce ve škole.
Nevíte, koho se mám zeptat, co je to být ohrožená?
Související povídky jsou odkázány pod článkem.
