Napsané moc pěkně. 

Tak bych se skoro červenala...moc díky, Vladimíre.

Když si moje děti četly Harryho Pottera, věděly, že dinosauři v pokoji nesoutěží.

Nevím, kolik let je Tušce (10?), ale jako pohled dítěte mi text připadá nevěrohodný. Děti dnes tak naivní nejsou.

Pěkný večer.

Zapomněla jste se zastat matky.

Výraz "biotáta" je strašný, stejně jako "bioděti". Ale to je vaše věc. Příběh je hezký, trochu mi připomíná film "Dívka s mušlí". 

Jo, je strašný. Má takový být. Ono už je to čtvrté navazující povídání (volně), tak už ji to trošku jako rozestavěná skládačka.

Jano, velice silný příběh a bohužel reálný. Napsala jste to moc hezky

Děkuji, Jitko.

 článek fajn.....Blbý pocit, jsem víc v kůži té holčičky než nezávislý pozorovatel. Někomu život blbě rozdá karty....fandím těm zoufalým hráčům

Fandíme dva, díky.

Není co dodat. Smutné je, že děti v těhle podmínkách nemají s čím srovnávat a tak to přijímají jako normální...A pokud se jim náhodou nic horšího  nestane, tak tenhle "normální" pohled jak funguje rodina, předávají dál...A nejsmutnější je, že to někoho začne zajímat, až když se něco stane...

Johanko, vystihla jste to přesně, mne hrozně štve, že je to naprosto tabu téma. O násilí na dospělých se jakž-takž mluví, i když to není "bohviečo". Ale násilí na dětech, jakoby bylo zakryto velkou pokličkou. 

A to, že si dítě přišlo samo pro pomoc k někomu z dospělých a bylo odmítnuto, protože "ještě není dost zle" je vytaženo z reálné situace. 

Takže se musí nejdřív něco stát, aby lidé s příslušnými razítky zareagovali? A kdo pak bude tím, kdo bude situaci napravovat, pokud to vůbec půjde?

Děkuji.

Síla.  Přeju ať to dopadne alespoň v mezích možností dobře.

Pokud na mne nespadne meteorit, nejspíš se to všichni dozvíme. Díky.

Jano, teda fakt pěkně napsané. Ale síla. A zase je to o sociálce. Bude to chvíli trvat...(třeba tak dlouho, až se holčička něco přiučí, a nebo jí matka v opilosti ublíží). Postihla jste v hlohu vše. Palec nahoru.

... v blogu...Přelstila mě T9.

Jani moc pěkně napsané, přiznám se, že jsem si to přečetl několikrát, ne že bych napoprvé nerozuměl. To ne. Ale má to v sobě přespříliš velký náboj. Jani karma

Pavle, úplně bych se červenala potěšením z pochvaly, kdyby to nebylo tak blbé téma...

... jako vždy, Jani, pěkně napsané, ale tak drsné a smutné... bohužel si dovedu představit, že takhle může někdo žít...

Může a žije.