Včera se sice na večer zatáhlo a začalo krápat, takže se posezení s přáteli nemohlo konat na zahradě, ale navzdory této drobné vadě na kráse to byly chvíle příjemné, nejpříjemnější. A to zdaleka nejen zásluhou dobrého jídla (zlatým hřebem večera byly na závěr podávané pečené banánky s domácí vanilkovou zmrzlinou a malinovým přelivem) a dobrého, předobrého pití. Vždyť už slavný francouzský vědec, kuchař a propagátor dobré kuchyně Edouarde de Pomiane říkával: „Připravit večeři pro přátele, to znamená položit na pánev veškerou svoji lásku, příchylnost, dobrou vůli, své úspory, veselost a radost a pak čekat, až se to všechno po třech hodinách vaření pod pokličkou rozvoní parami štěstí….“
Ihned k tomu ovšem dodával: „Pokud vás ovšem okolnosti donutí pozvat ke stolu někoho, koho nesnášíte, doporučuji servírovat falešný krabí salát a označit jej za humra á la Thermidore a grilovaná kuřata pokřtít Poulet á la Demidoff.“
Doufám ovšem, že se Vám nikdy nic takového nepřihodilo a nepřihodí. Napomozte však tomu alespoň trošku tím, že se, pokud možno, vyhnete hodování „z donucení“ a tím samozřejmě myslím z donucení kalendářem, tedy máte-li Vy nebo někdo z Vašich blízkých narozeniny, jmeniny, nebo jsou Vánoce, Silvestr a podobně. Není totiž nic horšího než vymýšlet, připravovat a účastnit se hostiny bez slavnostní, povznesené nálady, bez vnitřní chuti k hodování, ale jen z důvodu, že je zrovna nějaké konkrétní datum v kalendáři či nějaká jiná „vynucená“ příležitost.
Prostě, s náladou na hodování je to jako s láskou – poručit si nedá, buď přijde nebo nepřijde. Zrovna tak jako v lásce ovšem platí, že příjemné a povzbudivé minulé výsledky zvyšují chuť na zážitky příští.
Nejhorší ovšem je, když namísto labužníka pozvete jedlíka až žrouta ( jeden z mých přátel trefně přirovnává rozdíl mezi labužníkem a jedlíkem k rozdílu mezi vášnivou ženou a prostitutkou) – a věřte, že je někdy nelehké je rozpoznat.
Obávám se, že spíše mezi žrouty patřil i slavný francouzský herec Jean Gabin, jinak by přece netvrdil následující: „Jsi-li na návštěvě u přítele, jez hodně, má radost. Jsi-li na návštěvě u nepřítele, jez hodně, má vztek. Jsi-li na návštěvě u někoho, kdo je ti lhostejný, jez hodně, je to jedno.“
Vždyť proč chodit na hostiny k nepřátelům a lidem lhostejným a nebo si je dokonce zvát ke stolu? Přece, ať chcete nebo nechcete, hostitelé (a hosté) jsou přece také nezanedbatelnou součástí hodování, součástí požitku z dobrého jídla a pití, součástí celkového dojmu a kvality!
Kvalita hostů a hostitelů by se prostě vždy měla nejméně rovnat kvalitě surovin, pokrmů z nich připravených a nápojů.
Bohužel sice stále platí slova herečky Gwyneth Paltrowové, že kdo dnes sedí u stolu rovně, žvýká se zavřenými ústy a má dobré vychování, je ihned označen za snoba, ale z toho si v žádném případě nic nedělejte: máte tak rozhodně nemalé předpoklady stát se dokonalými labužníky.
A být labužníkem, řečeno s Brillat – Savarinem, má jednu ohromnou výhodu: „Radost ze stolování lze přidružit ke všem jiným radostem života, navíc zůstává naší radostí poslední, která nás utěšuje nad ztrátou radostí ostatních…“
Přeju Vám krásný večer s dobrým jídlem, pitím a přáteli, hodnými toho jména,
Váš Miroslav Macek
