O tlačence s cibulí , octem a pepřem, panu Vereckém a solidnosti

V sobotní příloze MFDnes se objevil článek Ladislava Vereckého s názvem „Něco o českém kulinárním snobismu“. Pominu-li  jeho úsměvně  snobskou  větu „Jedl jsem v nejlepších restauracích Londýna, New Yorku a Las Vegas“ nebo další, neuvěřitelnou sentenci „Trumfovými esy moderního kulinárního snoba jsou panenský olivový olej a balsamikový ocet od Modeny“(!!),  zaujala mne pochopitelně hlavně zmínka o mé osobě.

Zněla totiž: „Pokud jde o sortiment octa, nasadil korunu našemu novému kulinářskému myšlení Miroslav Macek, jenž si na stránkách Reflexu nasazuje masku znalce. Není prý nutno vymýšlet pořád co nejrafinovanější pokrmy. Hostům lze podat třeba tlačenku a to i na nezdobeném porcelánu. Musí se to ovšem umět.Tak zaprvé, praví Macek, aniž uvádí podrobnosti, tlačenka musí být dobrá  (v kraji mé babičky se podobné výroky komentovaly rčením: „To moh říct řetízek a tele mohlo zůstat zticha“). Dále Macek praví: tlačenku nakrájíme,  posypeme jemně nasekanou šalotkou a pokapeme balsamikovým octem. A ještě nějaké psycho tam bylo, snad barevný pepř. „

A pak ještě dodává, že trafikant pravil, že něco takového ještě nežral a doufá, že nebude muset a jak by ti gurmánští agitátoři nejraději zcela zrušili kvasný lihový ocet.

Což mne zaujalo, neboť paměť mám stále dobrou a navíc velmi dobře vím, že nic takového jsem nikdy nenapsal, neboť napsat nemohl. I vytáhl jsem ze skříně patřičné (čtvrté) číslo letšního Reflexu a tady je původní text s názvem „Na maličkostech strašlivě záleží“, výše „převyprávěný“ panem Vereckým:

Nevím už, který z moudrých mužů pravil či která z moudrých žen pravila, že bůh i ďábel jsou ukryti v detailech, ale u vaření, stolničení a vůbec životního stylu to rozhodně platí nejméně dvojnásobně. Uvedu jeden příklad za všechny, který každý z Vás určitě z vlastní zkušenosti v nějaké obměně více než dobře zná.Tady je: na talíři leží umně naaranžované plátky skvostné domácí tlačenky, posypané jemně nasekanou šalotkou a zalité jemně naředěným vinným octem. K dokonalosti pak zbývá jen špetka černého pepře. Tři varianty opepření tlačenkyV té první čerstvě utlučete v hmoždíři vynikající mangalorský pepř, který Vám nedávno Vaši známí vlastnoručně importovali přímo z Východní Indie, v té druhé zakroužíte nad talířem mlýnkem na pepř, v němž už pár týdnů spočívá a vyčichává pepř, zakoupený vloni v místní samoobsluze a v té třetí si posypete tu skvostnou tlačenku mletým pepřem, který jste před léty dali do pepřenky z ušmudlaného papírového sáčku, který se už drahný čas otevřený povaloval v takové té krabičce od čehosi v kredenci, co jsou v ní prášky do pečiva, pudinky,  vanilkový cukr s ethylvanilinem, strašně starý bobkový list a podobné archiválie...Myslím, že pokračovat ani netřeba: co mám na mysli je Vám určitě více než zřejmé....mimochodem, jak by to dopadlo u Vás doma? A teď jen, neznáte někdo spojení na  toho pána jménem Ladislav Verecký?

 Docela rád bych si s ním popovídal na téma serióznost, pokud ví, co to je….