Praha matka měst, Hudečku!

Praha je nejkrásnější město světa. Narodil jsem se pod vyšehradskou skálou na břehu Vltavy, již 28 let se dennodenně dívám na Pražský hrad a každý den se o tom stále více přesvědčuji. Je to město mého života, je to symbolika i rodina. Město, v kterém jsem byl vychován a v kterém bych rád vychoval i své děti. 

Jan Lupoměský

Tato slova nepatří na blog, patří mým nejbližším, kterým je vytrvale opakuji. Není to pragocentrismus, je to autentický patriotismus k místu, které mi dalo rodinu, vzdělání i přátele. Že je to subjektivní pohled? Ano, zajisté, ale jaký jiný pohled může popsat vztah? Že jsou to emoce? No právě!

O to více emočně musím reagovat na slova náměstka primátora Hudečka pro týdeník Respekt, že Praha je nepříjemné město. Praze patří všechny přívlastky, jen ne nepříjemná. Praha je město zlaté, stověžaté a svobodné - nikdo zde nikoho nedrží.

Náměstek Hudeček si stěžuje, že je zde málo zeleně. Prahu snad nelze nepochopit více. Byl zde vůbec někdy náměstek Hudeček? Dovolil bych si tohoto olomouckého zeměpisáře upozornit na fakt, že již v roce 965 popisuje židovský kupec Ibrahim Ibn Jákub Prahu jako město z vápna a kamene, jako největší město co do obchodu. O zeleni ani slůvko, přesto bylo na co navazovat.

Když jsem jako student prováděl zahraniční skupiny po Praze, především Američanům s mikinami USA is the best jsem vždy nabídl dvě strohá historická data na úvod. Bez jakékoliv interpretace. Založení Karlovy univerzity - 7. dubna 1348, objevení Ameriky - někdy 1492, téměř 150 let poté - o zeleni jsem nemluvil, srovnávat krásy klášterních seminářů, i přilehlých zahrad s indiánskou stepí mi přišlo zbytečně ponižující.

To neznamená, že zeleň nemám rád. Mám, moc. Panenská je třeba na Šumavě, kam z Prahy vždy rád vyrážím na výlet. Navíc, v Praze je ji dostatek ověnčen ještě neopakovatelnými pohledy na město, v kterém se snoubí všechny architektonické styly - od romanského slohu, přes gotiku, renesanci, baroko, klasicismus až k moderně. Závistiví architekti z ciziny tomu říkají kentaur, podle mě je to ztělesnění osudu města, které navzdory dějinám stále stojí ve své kráse a vznešenosti. Náměstkovi Hudečkovi se zde nelíbí.

Proč nám to ale sděluje? Se stejně intenzivním zápalem, jaký mám k Praze, respektuji vztah každého k místu, kde se narodil. Mám rád Olomouc, rád se tam procházím i trávím večery ve studentských barech. I kdybych však půvab místa někdy schovaný jen rodákům neobjevil, nikdy bych si nedovolil to místo kritizovat. Může někdo dehonestovat svoji rodinu?

Náměstek Hudeček o sobě říká, že ho do Prahy přivezla velká voda v roce 2002. Myslím, že je největší čas, kruh uzavřít. Omlouvám se všem čtenářům, pro které je tento blog jen emočním výlevem. Přátelé, s kterými jsem sáňkoval v Rígráku, skákal panáka na Kampě či pil první pivo na Parukářce, to jistě pochopí.