Když dva dělají totéž, není to totéž… Recenze na Horáčkův Kudykam

Média mají velkou moc. V případě propagace Horáčkova Kudykam se na nás už dlouho před premiérou valily zprávy o vyjímečnosti tohoto představení. Když tedy proběhla ve středu 21.10.2009 premiéra "očekávaného" lyrikálu, tak jsem se třásl nedočkavostí na první hodnocení.

Namátkou jsem si vybral IDNES (autorkou je vedoucí redakce Kultury Jana Záhorková) a přílohu pátečních LN (autorka: vedoucí rubriky Kultura Jana Machalická). Po přečtení mě nejdříve polilo horko, začaliymi cukat koutky a v zápětí mi bleskla hlavou otázka. "Proč se vlastně píší recenze"? Vždyť je to jen jakésy "vlastní vidění" události, které by mělo splňovat základní kritéria tohoto literárního útvaru, tj. hodnotit, kritizovat, chválit bez jakýchkoliv osobních sympatií či antipatií.
Mnou položená otázka byla na místě, protože recenze představení se velmi výrazně lišily jak v samotném vidění představení, tak i hodnocení. Jako bychom porovnávali slunný, letní den a naproti tomu sychravý podzimní večer. Z myšlenkového hlediska divné, přestože jsme každý jiný a můžeme vidět stejnou událost pod různým úhlem.

Částečně se recenze shodly snad jen v samotném úvodu, kde obě popsaly představení jako příliš dlouhé...

LN: Tři a půl hodiny pseudofilosofování, hudby zčásti složené ze starých kousků a jediná divadelní situace hodná tohoto označení - Lucie Bílá zpívající S cizím mužem v cizím pokoji, to je Horáčkův a Hapkův "lyrikál" Kudykam.

IDNES: Budou-li se kritici při psaní recenzí nového díla skladatele Petra Hapky a textaře Michala Horáčka ptát kudy kam, patrně se potkají u rozcestníku, na němž bude napsáno krátit. Tři hodiny ve verších jsou velké sousto.

Tímhle jakákoliv podobnost končí. Jako by člověk navštívil dvě zcela odlišná představení. Co bylo tedy možné se dál dozvědět?

O hlavní postavě Martina v podání Vojtěcha Dyka

LN: Ódy na Vojtěcha Dyka v hlavní roli Martina jsou nepochopitelné, vždyť ani nelze postřehnout co hraje, natož jak. Jeho výkon se skládá vesměs z popocházení po jevišti, zaujímání různých postojů a recitace bez obsahu.

IDNES: S verši Kudykam se dokonale umí poprat jedna osoba. Vojta Dyk, první premiérová alternace, je snem každého tvůrce. Na scéně se pohybuje s přirozeností největších hvězd. S melodiemi si ledabyle pohrává tak, že jeho kolegům z branže závistí pukají sklíčka od hodinek, které jim odměřují čas v showbyznysu. Recituje, aniž by okatě vystavoval verše na obdiv, krásu Horáčkova textu povyšuje na vyšší úroveň. Je to kůň, na kterého není možné si nevsadit.

O složené hudbě

LN: Hudba je dílem poskládaná ze starých skladeb a nové šansony jsou zaměnitelné, v melodice nezřídka jedna vykrádá druhou.

IDNES: Autoři hudby - písňové i scénické válí. Kromě techna, gospelu a alikvótních tónů nabídli snad vše. V průběhu inscenace zazní klasické šansony, melodie od cimbálu, cikánské rytmy, koloraturní kudrlinky, rap, groteskový ragtime i prachsprostá, ovšem skvěle  naservírovaná popina či náladovka dotvářející tajuplnou atmosféru chodeb Světa.

O scéně

LN: Scéna nevzhledná a nezajímavá a především nefunkční. Stavby zbytečně zabírají prostor, jejich využití je téměř statické: nejprve scénu tvoří jakýsi mansion rozčleněný do kukaní, v nichž se posléze objeví obrovité pračky, ze strany přijede tělocvičný kůň, nahoře vypadnou bradla... Pak se zase po jevišti přeskupují částečně deformované domy, hojně se využívá zadní projekce a vše ještě komplikuje stálé příšeří.

IDNES: Originální scénografie zavede nejen do půdorysu penziónu, ale i do ulic s tramvajemi, věštírny, kde světélkují sny a touhy, obchůdku, kam pes z kanálu přitáhl"králičí fousky, rybí šupiny, meteority z Hercegoviny, ostatky svatých,  prádlo nesvatých či pytlíček, který vyluzuje smích" i do Martinovy hlavy. Kulisy, projekce snímků vyfocených přímo na jevišti i virtuální rozbité zrcadlo mají své místo.

Několik perliček z textu LN

• 
  Michal Horáček je starý kýčař, který našlehanými obraty marně zastírá myšlenkové vakuum
• 
  Režie Doda Gombára se prakticky nekonala, na režisérovu obranu budiž řečeno, že stakovým materiálem toho mnoho pořídit nelze. Pak je na místě po přečtení scénáře říct děkuji a nepouštět se do předem prohraných podniků
• 
  Fakt, že Kudykam si pronajal Státní operu, na kterou by neměl ani pomyslet a pomyslel - li, měl být odmrštěn. To si nikdo z vedení divadla opravdu nepoložil otázku, jak se nová inscenace například bude vyjímat vedle geniální Brittenovy Smrti vBenátkách? Zřejmě nikoho, protože do konce roku bude mít Kudykam přes pětatřicet repríz a část souboru SOP bude kvůli jeho uvádění stát

Poznámka k autorce těchto perliček, která je mimo jiné vedoucí rubriky LN, paní Machalické. Je pro mě nepříjemným překvapením, že vedoucí rubriky jednoho z největších periodik v ČR napíše článek, ze kterého čpí kopec zášti vůči autorům Kudykam. A co víc. Její článek podle mého názoru nelze ani považovat za recenzi premiéry představení, ale tvrdou kritiku. Mezi řádky nám také naznačuje, že jí chybí alespoň špetka nadhledu, o konzervatizmu nemluvě.

Můj pohled na KUDYKAM
Určitě představení, které stojí za vzhlédnutí. Má to jedno ale. Je dobré si před návštěvou Kudykam přečíst samotnou knihu veršů, kterou vydalo nakladatelství LN. Jinak budete jen těžko nacházet všechny souvislosti. Jen těžko pochopíte, kam se vlastně představení ubírá, co vám chtějí účinkující předat za poselství.Jedná se o"těžké" téma. Vše je umocněno na druhou tím, že celé představení je ve verších. Zároveň je potřeba říct, že napsat představení o 2009 verších si zaslouží uznání a poklonu. Verše nejsou laciné, ani kýčovité. Představení prospívá i fakt přítomnosti hudebního orchestru, který hraje živě. Není tedy použito playbacku. Vše umocňuje skutečnost, že představení se odehrává v tak překrásné budově, jakou Státní Opera je.
Takže na Kudykam určitě ano, ale za domácí úkol si nejprve přečtěte knihu Michal Horáček – KUDYKAM. Potom by jste mohli být spokojení! Závěrem Recenze obou zmíněných dam, ani můj názor však nejsou vůbec důležité. Rozhodující je pohled samotných návštěvníků představení, kteří budou šířit svoje pocity dál mezi své příbuzné, kamarády a kolegy. A ti se pak sami rozhodnou, zda si udělají čas na návštěvu KUDYKAM, čímž částečně nasměrují tomuto představení další cestu.