Pojďme CHODIT PO ŠPIČKÁCH

CHODIT PO ŠPIČKÁCH od Michaely Mikulové je kniha jak pro děti, tak jejich rodiče, nad kterou se můžete smát buď společně, nebo každý zvlášť :-)

Hlavní hrdinkou je třináctiletá dívka, která popisuje zábavnou formou deníku své nejniternější pocity ve vztahu k mamince a tatínkovi, mladšímu bratrovi a svým kamarádkám ze školy. Velká část příběhu se točí okolo neustálých "soubojů" hlavní hrdinky s maminkou, snahou o prosazování si svých dětských tužeb a potřeb, jejichž výsledkem ale často bývá nepochopení ze strany maminky a tatínka. 
Osobní příběh dívky upozorňuje zábavnou formou na možné a v mnoha případech zcela odlišné chápání a vnímání toho krásného dětského světa a světa nás rodičů. Že my dospělí si často nedokážeme představit, jak nás vnímají naše vlastní děti, jak vnímají naše jednání a chování, jak vnímají každodenní běh našich domácností a především, jak se v nich cítí. My dospěláci máme většinou pocit, že je všechno v pořádku. Je tomu tak ale opravdu? Co si myslíte vy? A můžete si tím být jistí?
I nad tím budete moci během čtení této knížky popřemýšlet. Nebo ve Vás přeci jen vrtá nějaký ten červíček? Pak tu máte obrovské pole působnosti na další vcítění se a pochopení do toho krásného, přesto často křehkého dětského světa! Autorce Michaele Mikulové se povedlo napsat knížku, kterou přečtete na jeden "zátah", navíc se budete mít možnost opravdu pobavit a také být alespoň na čas součástí této rodinky.
Pokud se snažíte mít ke svým dětem opravdu blízký vztah, vnímat jejich potřeby, pochopit je a podržet, když to potřebují, potom tato kniha nemůže chybět ve Vaší knihovně. 
A Veverka se rozhodla, že až do Vánoc bude cena 198kč a dopravné máte zdarma. Více na www.nakladatelstviuveverky.cz.

Na knihu dostáváme krásné reference napříč všemi věkovými skupinami. 

Povinná četba pro všechny rodiče náctiletých (nejenom) dcer! Doufám, že až jednou budu mít dítě v tomto věku, že si na knihu vzpomenu a znovu ji otevřu. Je to kniha plná AHA momentů, která z vyprávění dívky, která si píše svůj deník, jasně ukazuje na to, že i děti mají své problémy, které my, rodiče, vůbec nevidíme, nevnímáme a nebo nad nimi mávneme rukou. Ale pro děti jsou to zásadní momenty, které v nich vyvolávají další emoce a prožitky. Chvílemi jsem se dokonce v příbězích našla i já, jako třináctiletá Eva, která řešila stejné starosti, ale na další stránce pochopíte, že současná generace má těch problémů možná ještě více. To, co na ně denně čeká na stránkách sociálních sítích nás ani nenapadne. Autorka popisuje příběh na základě své praxe z Linky bezpečí, která se příběhem také prolíná a doplňuje další příběhy, se kterými se mohou náctiletí setkat. I proto je kniha dobrá jako četba pro děti školou povinné.
Eva (podnikatelka)

Knížku jsem otevřela hned, co jsem si ji koupila, a pak už jsem ji nemohla odložit. Četla jsem do čtyř do rána, dokud jsem ji nedočetla až do konce ... Dětská literatura? Tohle je knížka pro každého!
Helena (podnikatelka)

"Ach jo!," říkám si otráveně, když si sedám v čekárně u doktora. Podle počtu lidí odhaduju, že přijdu na řadu nejdřív za hodinu a půl. Otevírám knížku a okamžitě se stávám jednou ze Šestikrásky. Pořád řeším dilema, jestli řádky hltat a konečně se dozvědět, jak to všechno dopadne, nebo naopak číst pomalu, aby mi to tak rychle neubývalo. Děj se už rozmotává, spolu s hlavní hrdinkou se nám vše začíná objasňovat ... sedíme s její babi a mamkou na prknech a bulíme ostošest. "Další, prosím!," ozve se netrpělivý hlas jak z jiného světa. Najednou vidím, že na mě všichni v čekárně civí. Nenápadně si utírám oči. "Proč? Ještě nechci na řadu! Proč tu není víc lidí?!..."
Laura (na mateřské dovolené)
 

Knížku jsem přečetl během pár dní a doslova hltal každou kapitolu, abych se konečně dostal k tíženému rozuzlení celého příběhu. V publikaci si dle mého názoru každá věková kategorie najde něco, co je jí blízké - od puberťáků až po důchodce. Bylo to moc milé čtení a těším se na další knihu!
Mirek (stavební konstruktér)
 

Přátelé, pokud vezmete knížku Michaely Mikulové Chodit po špičkách do ruky, udělejte si zároveň pár hodin volno. Je to právě jedna z těch knih, které vám nedopřejí klidu a nemůžete se od nich odtrhnout do poslední stránky. A nejen tam! Zůstane cosi, co by chtělo v příběhu pokračovat, cosi zvědavého, křehkého a otevřeného životu, který vchází v prvních polibcích, zklamáních, nadějích a prohrách - zároveň pohazuje kolem sebe tenisové míčky, malichernosti, slzy, průšvihy, papírky od bonbónů, hádky, sešity s fyzikou a vstupenky do kina ...
Dana (pracovnice v sociálních službách)
 

Moc pěkná knížka! Moc se mi líbil stručný jazyk, odstavce, dívčí slovník, líčení přírody a atmosféry, citlivost - ale nesentimentalita. Plyne přirozeně, příběh tě dostává víc a víc a jsi v něm. Bylo mi najednou třináct a chtěla jsem mít kluka. A bylo mi tak smutno z té churavé rodiny. A chtělo se mi jít k tetě Anince a k babičce. Moc ráda bych si přečetla další tři díly o té holčičí partě!
Marie (aktivní tvůrčí seniorka)
 

Při čtení knížky Chodit po špičkách autorky Michaely Mikulové si znovu připomeneme a uvědomíme, že jsme všichni byli malí kluci a malé holky, že jsme se radovali i trápili s věcmi a událostmi, kterým jsme možná ještě plně nerozuměli, ale v žádném případě by nás nikdo nemohl nařknout z toho, že hluboce a intenzivně a opravdově neprožíváme každou chviličku svého života.
Pavel (podnikatel)