Ať žije další Superstar

Už se moc těším, až začnou vysílat další sérii Superstar, tentokrát společnou česko-slovenskou. Televizi téměř nesleduji, ale tento formát televizní zábavy si nenechám nikdy ujít. Nejen kvůli samotné muzice (kterou miluji), ale taktéž kvůli samotným soutěžícím. A co mě na nich baví? Skutečnost, že řada z nich nemá téměř žádnou soudnost... Kdyby ji měli (a stačila by špetka), tak se nikdy nemohou do této soutěže přihlásit.

Je to velice lákavá představa. Sladké a voňavé pozlátko, být několik týdnů v televizi v hlavním vysílacím čase, možnost zaujmout, stát se populárním a v neposlední řadě (při troše štěstí) natočit CD. Málo kdo si ze soutěžících uvědomuje, že ke splnění svého snu je nejdůležitější samotný zpěv.

Já hodnotím soutěžící z 99,9% podle zpěvu. Vem to čert, jak dotyčný vypadá. Zda je manekýn, modelka, smrtka, velryba nebo Pučmeloun. Vzhled se dá totiž za pomoci vizážistů, kadeřníků, plastických chirurgů, dietologů a dalších specialistů zamaskovat vždycky tak, aby pohled na dotyčnou osobu proběhl bez újmy na zraku a bez dalších obtíží. Ale postavička, která nedovede ovládat své hlasivky a spíše paroduje (ze spánku) vijícího psa nebo bručícího medvěda (kterého právě bolí zuby), působí dosti směšně. Je až s podivem, že se této pěvecké soutěži nevyhnou velkým obloukem. Stejně jako se rozumný neplavec nepokouší přeplavat rozlehlou a hlubokou přehradu. Stará a osvědčená pravda říká, že pokud člověk nejde za svým cílem a nebude zkoušet prosadit se znova a znova, tak si své sny nikdy nesplní. To určitě. Ovšem ti, co nepochopili a nepochopí, že přes rozlehlou přehradu nepřeplavou, ani kdyby trénovali každý den (nebylo jim prostě dáno...), tak těm se dostane většinou sladké odměny v podobě zařazení do Hvězdné pěchoty.

Ano, člověk by si měl umět ze sebe udělat i legraci. Neměl by se brát příliš vážně. Na druhou stranu je zcela zbytečné, nechat si ze sebe dělat srandu poměrně početnou skupinou lidí, zvlášť pokud nemám ke zpěvu vůbec žádný talent. Nebo i takovéto upoutání na sebe může dotyčného v pěvecké soutěži potěšit?

Je obzvlášť zajímavé pozorovat reakce podrážděných trosečníků (ať v Superstar, X factoru nebo podobných televizních pořadech), kteří si stěžují na vše, co si lze jen představit: "měla jsem trému, špatně jsem se vyspal, škrábe mě zrovna v krku, mám sennou rýmu, doma zpívám čistě a zrovna dnes, tady se mi to nepovedlo". A na řadu dalších objektivních důvodů..., které mnohdy vedou k trapným výkonům.

Nejlepší jsou ale hlášky, kdy se soutěžící cítí ukřivděný hodnocením poroty (která je nepustila do dalšího kola) a bez jakýchkoliv rozpaků si stěžují před televizními kamerami nebo následně do médií, že porotce tomu nerozumí. "Je nula, která ničeho pořádného v muzice nedosáhla". Obzvlášť úsměvně působí tyto hlášky v případech, kdy se jedná např. o českého porotce Petra Jandu (X factor) či slovenského kata (jak mu rádi v médiích říkají) Pavola Haberu (slovenská Superstar).

Tento pořad také musí výborně posloužit začínajícím studentům psychologie jako studijní materiál. Protože se tady pravidelně ukazují rozmanité skupiny lidí: poměrně suverénní, kapku ostýchaví, strašpytlové až po ty nejzajímavější pro televizní kamery. Tj. lidé určitým způsobem vyšinutí.

Když se oprostíme od nepodstatného a budeme se bavit jen o muzice, pak můžeme soutěžícím závidět kapelu opravdu skvělých muzikantů, kteří je doprovází při samotných finálových kolech. Protože kolika z nás se v životě poštěstí postavit se na pódium a zazpívat si s tak dobrým ansáblem? Navíc, když je vše doprovázeno výborným zvukem a neméně kvalitní světelnou technikou. 

Tak hurá na další sérii Superstar, na ten obrovský mediální kolos, kterým tato soutěž s prémií 100tis Euro zcela nepochybně je. Na objevení dalšího talentu, jako byl: Petr Cmorík a Petr Bende (slovenská a česká Superstar), Jiří Zonyga a Ondřej Ruml (X factor), z nichž jsou dnes skvělí zpěváci, co si vydobyli místo na hudebním poli.

Dobrých interpretů se zajímavým hlasem není nikdy dost...a za každého dalšího budu jenom rád.