Ze zápisků průvodce na zámku: kap. Neznámý host

Jako průvodce většinou nevíte, koho provádíte. Jako průvodce odhalujete svou osobnost (mluvíte ironicky, vážně, s odstupem nebo zas kontaktně). Jako průvodce se vydáváte na pospas kolísavé pozornosti šedé zóny naslouchajících,

nebo fotících. (Obé se vylučuje.) Jenomže občas se na zámku vyskytnou hosté. Hosté paní Diany Phipps Šternbergové. 

Včera při odchodu z práce v pět večer narazím ve dveřích zadního vchodu na blonďatou slečnu. 
„Co tady děláte, kdo jste?“ spustím na ni.
Slečna se zajíkne. 
„Vy nerozumíte česky?“ napadne mě. „You don’t speak Czech? Where are you going?“
„To Diana.“ 
„Where do you come from?“ vychutnávám si anglickou konverzaci čím dál víc. Po šichtě se přece jenom chcete trochu pobavit.

„Do you come from Italy?“ zkouším to. Paní Šternbergová totiž měla na návštěvě hraběnku Emmu z Itálie. Že by Emmina suita?
„No, from England. I am a friend of Diana.“
Že by nejlepšími kamarádkami osmdesátileté hraběnky byly šestnáctileté slečny, se mi nezdá. Hraběnce Emmě je přes osmdesát. Ale jako průvodce se často divíte, až už se víc divit nemůžete. Nechávám to plavat. Zvlášť, když se z dveří hospodářského traktu, za nimiž jsou popelnice, vynoří dva starší lidé. Je to pár. Blonďatou Angličanku zachrání následující zvolání:
„Here are my parents.“
S rodiči na sebe kývneme a já se ubírám po lávce přes Bělou na průvodcovskou ubytovnu.
Příští den mi celá rodina Angličanů přijde na prohlídku. Ukáže se, že otec Angličanky, uhlazený pán s brejličkami a bílou kšticí, rozumí trochu česky. Ale není moc kontaktní. Jeho děti o něco víc. Kromě plavovlasé „Italky“ ze včerejška má ještě náctiletého chlapce. V předposledním pokoji si oba nad mobilem začnou polohlasem prozpěvovat nanana. Povytáhnu obočí.

„Sorry,“ omluví se chlapec.

„No, that’s fine,“ usměju se. Užívám si, že hosté paní Diany si vybrali zrovna mou prohlídku. Angličanova paní se mi zdá nápadně mladá. I když vlasy má nejspíš obarvené. Jakými je mezi nimi asi věkový rozdíl?

Prohlídka proběhne hladce. O pauze sedíme my zaměstnanci v „průvodcárně“, dorazí kuchař paní Šternbergové Tomáš na klasický pokec, to dělá vždy po práci, a sdělí nám důvěrně:
„Tak, Skrutoni odjíždí zítra před polednem.“

„Scrutonovi?“ ožiju, neboť je řeč o Angličanech, které jsem prováděl. Tomáš je zkrátil na Skrutony a kvůli českému „u“ se nedostal ke korektnímu a namáhavému otevřenému britskému „a“. I já jsem se  namísto správnosti přidržel srozumitelnosti, takže jsem z britské přijmení Skrat'novi zdeformoval do vulgární, kulinářské podoby Skrutonovi. Nastavit slovanská mluvidla na germánský akcent je dřina. A proč kulinářské? Nedá mi to. Tomášovi Skrutoni ve mně asociují chlebové kostičky do polívky osmahnuté na pánvi – krutony. Prostě hosté k nakousnutí. My průvodci jsme někdy trochu lidojedi. A ani Tomášova profese (kuchař) se nezapře. Tomáš je profík. I jméno komolí „profesionálně“. Přidá špetku soli a hned mu z obyčejných Angličanů vycházejí Angláni do polívky. 

 „Nejmenuje se náhodou ten Skruton křestním jménem Roger?,“ napadne mě. I já jsem originální jméno počesku překroutil. Vzrůstající zvědavost ve mně zvítězila nad vysokoškolským diplomem.

„Vím já?,“ pokrčí rameny Tom.

Danča, pokladní častolovického zámku, zpozorní. Vymění si s Tomem pohledy. O něco tu jde. Googlím a skutečně: fotka muže s rozcuchanými vlasy, brejličkami a tvrdými, myšlením vyrytými rysy obličeje, mluví jasně. Na prohlídce jsem měl SIRA ROGERA SCRUTONA, významného anglického filosofa, estetika a veřejného intelektuála. Na Wikipedii sice vypadá mladší, ale jeho Krátké dějiny novověké filosofie jsou klasickým učebním textem. Jako konzervativec si dovolil často hlasitě a diskutabilně dýchat v dnešní spíše neoliberální atmosféře, za což byl právem i neprávem kritizován. Tak třeba dlouho nemohl přijít na chuť homosexuálům (obrat se dostavil až r. 2010) a dodneška je apoštolem tabákového průmyslu. Je kritizovaný jako politický filosof a oceňovaný jako filosof umění. Autorsky stojí za výborným Průvodcem inteligentního člověka po moderní kultuře. Kromě jiného napsal i dva romány, z toho jeden o Praze. Během normalizace udržoval čilé kontakty s českou podzemní inteligencí. A pakliže nyní po třiceti titulech, které má na kontě, pracuje na své třicáté první knize, pracuje na ní na farmě v hrabství Wildshire, svém rodinném sídle. Místo filosofa na trůně filosof-zemědělec.

Tak tento ROGER SCRUTON byl u nás v Častolovicích.

Ejhle, filosofové ve východních Čechách ještě nevymřeli. Kolegyně průvodkyně mě sice dnes zapomněly vzít s sebou do hospody našeho známého, ale zakonverzoval jsem si s dcerou SIRA ROGERA a měl na prohlídce šlechtice. Ve východních Čechách to žije.

Srpen 2017